V současné době finalizují práce na jednom z nejdůležitějších zákonů, který ovlivňuje naši práci, na zásadní novele zákona č. 95/2004 Sb. Tento zákon se nás netýká jenom v době, kdy jsme v přípravě na atestaci, ale i během celé naší kariéry. Určuje rámec našich kompetencí v oboru, zdravotní způsobilost lékaře vykonávat povolání, dobu, po kterou můžeme přerušit výkon povolání lékaře.
___
___
Samozřejmě, že vše toto neupravuje citovaný zákon sám. Vymezuje nicméně základní principy, které musí respektovat na něj navazující další podzákonné normy – vyhlášky či vládní nařízení.
Koncem března 2015 jsem dostal k připomínkování další verzi tohoto zákona, a podle mého názoru změny v něm obsažené zatím negarantují výrazné zlepšení a kultivaci systému postgraduálního vzdělávání. Při projednávání novely tohoto zákona budeme za lékařskou komoru a tím, doufám, že i za většinu lékařů, prosazovat zejména následující změny.
Financování postgraduálního vzdělávání
Dosavadní systém financování postgraduálního vzdělávání je nevyhovující. Podle našeho názoru by byl ideální systém stipendií pro lékaře v předatestační přípravě. Snad by se tímto změnil i přístup dosavadních zaměstnavatelů k mladým lékařům. V současné době jsou tito lékaři-zaměstnanci považováni za levnou pracovní sílu, ale není zde tendence jim něco nabídnout – odjezd na stáž je brán jako finanční ztráta nemocnice. To, že by byl pro mladého lékaře vyčleněn školitel, který by se mu skutečně věnoval, je stejně vzácné, jako vidět v Krkonoších bílého slona. Pokud již nakonec zůstane u dosavadního systému rozdělování peněz, požadujeme stanovit jasná kritéria, která budou rozhodující
při výběru oborů, ve kterých jsou vypsána rezidenční místa.
Akreditace
Prosazujeme automatickou akreditaci lůžkových a v určitých oborech i ambulantních zařízení pro základní vzdělávání při splnění jasně stanovených základních podmínek. Současně chceme, aby zdravotnickým zařízením, která nebudou plnit své povinnosti vůči školencům, byla odebrána akreditace pro vzdělávání na 3 roky. Předpokládáme, že toto pravidlo povede k přirozené selekci akreditovaných pracovišť, stejně jako to, že se nevyplatí akreditovat ta pracoviště, která budou muset pro omezené spektrum svých výkonů vysílat mladé lékaře na jiná pracoviště. A jelikož se setkáváme s tím, že lékařům často není umožňováno absolvovat povinnou část praxe na jiném pracovišti, nebo je jim
vnuceno tuto praxi vykonávat v době dovolené, navrhujeme doplnit do zákona povinnost školicího pracoviště zajistit absolvování praxe v plném požadovaném rozsahu.
Školitel
Významnou úlohu v systému vzdělávání by měl sehrát školitel. Proto požadujeme posílit jeho úlohu a zodpovědnost za to, že školený lékař bude mít jasný program svého vzdělávání a že se bude mít na koho obrátit. Samozřejmě, že když budeme toto po lékaři-školiteli chtít, bude muset být za svoji práci patřičně odměněn.
Specializovaná způsobilost
V postgraduálním vzdělávání prosazujeme zásadu, že současná specializovaná způsobilost je ekvivalentem někdejší atestace prvního stupně, která opravňuje lékaře k samostatnému výkonu lékařské praxe v daném oboru. Ostatně takto je definice specializované způsobilosti požadována i evropskými normami. Ekvivalentem bývalé atestace druhého stupně by měla být primářská licence udělována komorou. Ta by opravňovala lékaře k výkonu vedoucí funkce. Aby lékař dosáhl tohoto stupně, musel by samozřejmě prokázat hlubší znalosti v oboru a i širší rozsah praxe.
Doposud navrhované rozšíření kompetencí lékaře po kmeni nezpochybňujeme, ale nikdy nemůže být tak široké, že by mladý lékař mohl sloužit a pracovat bez dohledu, aniž by to bylo v rozporu s legislativou EU. Tedy námi navrhované zkrácení doby vzdělávání na minimum, požadované evropskou normou, není snížením úrovně vzdělávání, jak se nám někteří snaží podsunout, ale spíše sjednocením reality s legislativou. Nebo snad dnes lékaři ještě před dosažením specializované způsobilosti neslouží samostatně, bez dohledu? Dosavadní systém mi připadá, jako bychom chtěli vydat řidičský průkaz až po absolvování několika desítek tisíc kilometrů, ale současně jsme se smířili s tím, že po ujetí dvaceti kilometrů se bez řidičského průkazu vlastně může jezdit.
Funkční specializace
Vznik funkčních specializací, navržený novelou zákona, považujeme v navržené formě za nebezpečný. Hrozí lavina požadavků na vznik funkčních specializací pro nejrůznější činnosti, takže by po čase mohla nastat paradoxní situace, že specializovaná způsobilost nebude opravňovat téměř k ničemu, protože většina činností v daném oboru bude ještě zařazena do funkčních specializací. Přitom velmi dobře funguje systém funkčních licencí ČLK, který je již propracován během více než 15 let své existence.
Nástavbové obory
U nástavbových oborů požadujeme při jejich vzniku jednoznačné definování kompetencí, které jejich absolvováním lékař nabývá a které nemá v rámci základní specializace. Jedině tak předejdeme opakování extenze počtu nástavbových oborů.
Základní obory
Redukce počtu základních specializačních oborů je nevyhnutelná a počítá s ní i návrh ministerstva.
Pokládám však za neuvážené zařazení oboru urgentní medicína mezi základní obory. Do takto koncipovaného oboru by se nikdo nehlásil, a tak by tato změna vedla k postupné likvidaci lékařské záchranné služby.
Struktura praktické části specializační přípravy
Specializační příprava by měla probíhat v co největší míře na pracovištích nižšího typu, optimálně v rozsahu cca 80 % přípravy. Na pracovištích vyššího typu by měl školenec absolvovat pouze cca 15 % své přípravy. Zbylých 5 % doby by zahrnulo teoretickou přípravu. Tento model specializační přípravy odpovídá současnému stavu a rozmístění jednotlivých akreditovaných pracovišť a jejich kapacitním možnostem.
Přechodná ustanovení
V současném návrhu ministerstva chybí přechodná ustanovení ohledně lékařů majících specializovanou způsobilost, která bude jako základní zrušena. Jakou budou mít tito lékaři odbornost, lépe řečeno, co budou moci po navrhované novele vykonávat v rámci dosažené zrušené specializované způsobilosti? V současnosti jsme prakticky v neustálém kontaktu se zástupci ministerstva i s ministrem zdravotnictví, který se snaží požadavkům a argumentům komory naslouchat. Konkrétní problematika je vždy diskutována na širší úrovni v rámci pracovní komise, kterou tvoří i zástupci lékařských fakult a zástupci ČLS-JEP. Nezřídka se ocitám sám proti zbytku pracovní komise, když se snažím hájit zájmy,
které považuje komora pro lékaře za správné a jež povedou k nápravě nešťastně rozvráceného specializačního vzdělávání lékařů v ČR.
I v této době vítám jakékoli vaše připomínky, náměty či doporučení, která můžete zasílat na e-mail
Zdroj: Česká lékařská komora, Zdeněk Mrozek
Proč je nutná změna zákona o specializačním vzdělávání lékařů
V České republice a dříve v Československu byla vždy díky dlouhým tradicím vysoká úroveň pregraduálního i postgraduálního vzdělávání, potažmo
specializačního vzdělávání, v lékařských a příbuzných oborech. Svědčí pro to mimo jiné i tradiční úspěšnost českých lékařů i ostatních zdravotnických profesionálů v zahraničí, která byla zvláště patrná v několika emigračních vlnách ve 20. století, a to především po letech
1948 a 1968. I současný nezanedbatelný odchod lékařů do zemí Evropské unie i dalších zemí potvrzuje, že tato tradice nebyla přerušena.
V roce 1971 byla vydána vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 72/1971 Sb. , o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, kterou se do specializačního vzdělávání lékařů zavedl systém dvou atestací. Tento model fungoval až do nabytí účinnosti zákona č. 95/2004 Sb. , který měl mimo jiné za cíl přiblížit specializační vzdělávání v České republice právu Evropské unie.
Dvouatestační systém byl nahrazen systémem jediné atestace, která následuje po absolvování příslušného základního kmene a vlastního pecializovaného výcviku v základním oboru specializačního vzdělávání.
Od 1. 7. 2009 je vlastní realizace předatestační přípravy upravena několika prováděcími předpisy, především vyhláškou č. 185/2009 Sb. , o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 185/2009 Sb. “). S ohledem na ochranu nabytých práv však stále probíhají i atestace podle předchozích právních předpisů. Stávající právní úprava rovněž zpřísnila možnost vzdělávání na příslušných odborných pracovištích (tzv. akreditovaných pracovištích) a v praxi tak musí mladí lékaři často trávit neúměrně dlouhý čas na pracovištích „vyššího typu“, například ve fakultních nemocnicích, což zatěžuje jak
jejich zaměstnavatele, tak i mladé odborníky samotné, a to po stránce profesní i osobní.
Ačkoli se na první pohled systém jediné atestace zdá být přehledný a jednodušší, lze s desetiletým odstupem konstatovat, že odborníci napříč lékařskými obory považují předchozí dvouatestační systém za kvalitnější a robustnější. Navíc upozorňují také na komplikované akreditační řízení, v jehož důsledku je pro odborné pracoviště obtížné získat akreditaci opravňující k uskutečňování vzdělávání. Právě toto je spolu s právní nejistotou způsobenou častými změnami prováděcích právních předpisů upravujících systém specializačního vzdělávání, včetně změn oborů
specializačního vzdělávání, jednou z hlavních příčin odchodu mladých lékařů do zahraničí. Jak již bylo uvedeno výše, dvouatestační systém byl zákonem č. 95/2004 Sb. nahrazen systémem jediné atestace se zkouškou po absolvování příslušného základního kmene.
Tato zkouška a podmínky jejího provádění a úspěšného složení nejsou žádným právním předpisem zcela jasně definovány. V praxi zkouška po absolvování základního kmene probíhá většinou formou písemného textu. Skutečnost zrušení dvouatestačního systému vedla mimo jiné i ke stavu, kdy ani zákon č. 95/2004 Sb. , ani prováděcí předpisy jasně nedefinují rozsah činností, k jejichž provedení je oprávněn lékař bez specializované způsobilosti. Tento fakt dále vede k znejistění situace mladých lékařů a je dalším důvodem jejich odchodu do zahraničí.
V souvislosti s aplikací zákona v praxi a po konzultacích s odbornou zdravotnickou veřejností byly identifikovány zejména tyto další nedostatky stávajícího znění zákona č. 95/2004 Sb. :
Nedostatečné vymezení některých pojmů, které ve svém důsledku vede k nejednotnému výkladu jednotlivých zákonných ustanovení.
V praxi je nejzávažnějším problémem nedostatečné zákonné vymezení pojmu odborného dohledu.
Systém specializačního vzdělávání neodpovídá aktuálním potřebám ve zdravotnictví. Z praxe vyplývá například jednoznačný požadavek ukotvení základních kmenů, které jsou součástí základních oborů lékařů podle vyhlášky č. 185/2009 Sb. , o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, přímo do zákona. Tento krok povede ke stabilizaci specializačního vzdělávání lékařů, jelikož provádění změn bude navázáno na změnu zákona.
Systém akreditačního řízení. Stávající pojetí akreditačního řízení je příliš složité a administrativně náročné. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb. , akreditační řízení zjednoduší a zefektivní. Předpokládá se například zavedení možnosti udělení akreditace na vzdělávání v základním kmeni, o kterém by rozhodovalo přímo ministerstvo, a to podle parametrů stanovených prováděcím předpisem. Posouzení akreditační komisí by tak v tomto případě bylo omezeno pouze na případy odůvodněných pochybností o tom, zda jsou naplněny podmínky prováděcího předpisu. Mimo základní kmen bude moci být akreditace nově udělena také pouze pro vlastní specializovaný výcvik. Stávající znění zákona č. 95/2004 Sb. umožňuje udělit akreditaci pouze na celý obor specializačního vzdělávání (tedy na základní kmen i vlastní specializovaný výcvik). Žadatelé o akreditaci, kteří nesplňují podmínky obou částí, jsou tak nyní ze získání akreditace vyloučeni.
Návrh novely zákona č. 95/2004 Sb. jim nově umožní získat akreditaci pouze na část specializačního vzdělávání. Tímto krokem tak dojde k rozšíření spektra subjektů, které budou oprávněné na základě ministerstvem udělené akreditace poskytovat specializační vzdělávání lékařů a farmaceutů.
Racionalizace počtu základních oborů specializačního vzdělávání lékařů, jejich ukotvení přímo v zákoně č. 95/2004 Sb. a zkrácení minimálních délek specializačního vzdělávání lékařů v základních oborech. Časté změny v oblasti specializačního vzdělávání lékařů dále vedly ke skutečnosti, že po sečtení základních a nástavbových oborů docházíme k závěru, že v současném systému specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech lékařů máme celkem 96 různých odborností, což je jistě jeden z nejvyšších počtů na světě. Je proto nutné tento počet racionalizovat, zvláště s přihlédnutím k demografickým předpovědím, kdy v příštích desetiletích v EU hrozí nedostatek lékařů prakticky ve všech oborech.
Právě racionalizace počtu oborů a jejich větší horizontální prostupnost jsou velmi citlivým tématem a jeví se jako jeden z nejstěžejnějších problémů stávajícího znění zákona č. 95/2004 Sb. a jeho prováděcích právních předpisů. V některých případech je navrhováno sloučení jednotlivých oborů, v jiných je doporučeno odstranění bariér mezi příbuznými obory. Mezi prvními příklady lze uvést navrhované sloučení oborů radiologie a zobrazovací metody s oborem nukleární medicína. Důvodem pro toto sloučení je výrazný rozvoj tzv. hybridních zobrazovacích technik (zvláště PET-CT a PET-MR), který nastává v posledních letech.
Dalším důvodem je minimální počet atestantů z oboru nukleární medicína v posledních letech. Jiným příkladem je navrhované sloučení pediatrických oborů – dětské lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost – do jediného oboru. Příkladem větší horizontální prostupnosti jednotlivých oborů je odstranění bariér ve vzdělávání mezi oborem interní lékařství a všeobecné praktické lékařství.
Dále na základě podnětů z praxe vyplynula potřeba zkrácení stávajících minimálních délek specializačního vzdělávání lékařů v základních oborech. Stávající systém minimálních délek je dle řady názorů z odborné praxe nevyhovující. Je třeba zdůraznit, že tato témata, spolu s navrhovaným zkrácením minimální doby vzdělávání v některých oborech, jsou témata velmi citlivá, která přinesou v připomínkových řízeních jistě mnoho podnětů, ke kterým bude nutno přistupovat s veškerou vážností.
Nová úprava by rovněž měla navázat na předcházející znění zákona č. 95/2004 Sb. a znovu ukotvit výčet základních oborů specializačního vzdělávání přímo v zákoně jako jednu z jeho příloh. Tato změna by rovněž měla přinést větší stabilitu systému specializačního
vzdělávání, neboť lze předpokládat, že by tak nedocházelo k příliš častým změnám v počtu a struktuře oborů specializačního vzdělávání a i případné změny by byly podrobeny široké diskusi v rámci legislativního procesu.
Zdroj: důvodová zpráva předložená Ministerstvem zdravotnictví ČR