Vydědění má svá naprosto přesná pravidla. Stránka obsahuje text o vydědění a listinu o vydědění. Pokud chceme někoho vydědit, musíme vždy uvést důvod, který nás k takovému rozhodnutí vedl a ten musí být zanesen v příslušném dokumentu písemně. Na konci si můžete stáhnout vzor závěti a vydědění.
Vydědění lze provést dvěma způsoby:
-
potomka (neopominutelného dědice) lze vydědit pouze kvalifikovaným způsobem – sepsáním listiny o vydědění,
-
každou jinou osobu tím, že ji zůstavitel neuvede v závěti (takto lze de facto vydědit i manžela či manželku).
O vydědění v pravém slova smyslu jde však pouze v prvně uvedeném případě. Tak jako je závěť jednostranným úkonem zůstavitele, ve kterém tato osoba určuje, kdo bude jejím dědicem po její smrti, tak listina o vydědění je rovněž jednostranným úkonem zůstavitele, kterou naopak zůstavitel určuje, kdo z jeho potomků a z jakého důvodu dědit nebude.
Listina o vydědění musí splňovat stejné náležitosti jako závěť a navíc musí vždy obsahovat i důvod vydědění. Může být tedy sepsána vlastní rukou, nebo zřízena v jiné písemné podobě a zůstavitelem za účasti dvou svědků podepsána. Může být zřízena i ve zpřísněné allografní podobě – za účasti tří svědků, pokud neumí či nemůže zůstavitel číst či psát. Pro listinu o vydědění je možné též použití notářského zápisu. V listině o vydědění musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Listina o vydědění se zruší tím, že se zničí listina, na níž je napsána.
Může být sepsána jak vedle závěti, tak i v případě, že závěť sama sepsána není. Jestliže totiž nebude vůbec sepsána závěť, přichází na řadu zákonná dědická posloupnost a jako první v řadě jsou potomci. A právě potomků jediných se vydědění může týkat. Jestliže je sepsána závěť, pak potomci se považují za neopominutelné dědice, kdy nezletilým potomkům se musí dostat tolik, kolik by jim příslušelo ze zákona a zletilým potomkům alespoň polovina jejich zákonného podílu. Pokud závěť tomuto odporuje, je celá (či její část) neplatná. Vydědění je pak cestou, jak se zůstavitel může problémům s neopomenutelnými dědici vyhnout.
Zůstavitel může vydědit potomka pouze z důvodů, které předkládá občanský zákoník. Těmi jsou
-
neposkytnutí zůstaviteli v rozporu s dobrými mravy potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,
-
potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl – zde se ale musí zkoumat, zda potomek vůbec měl možnost zájem projevit, zda o takový zájem vůbec zůstavitel stál, zda mu sám nebránil; jestliže mu byl nezájem ze strany potomků lhostejný, pak tento důvod použít nelze,
-
potomek byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku – může jí i o trest podmíněný; důležité je též vědět, že potomek, který je mladší 15 let sice svým jednáním může naplnit znaky trestného činu, ale trestný čin to nebude, neboť není trestně odpovědný,
-
potomek trvale vede nezřízený život – např. nadměrně požívá alkoholické nápoje či jiné omamné látky, hraje hazardní hry, ve kterých utrácí značné finanční prostředky apod.
Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na potomky vlastních dětí (tedy vnoučata, pravnoučata,…). Není možné tzv. podmíněné vydědění – typu „jestliže se do mé smrti dopustí jednání, které zakládá důvod k vydědění, tak jej vyděďuji“.