Prohlášení o vydědění bez uvedení důvodu vydědění (nepsané vlastní rukou) - vzor, formulář, tiskopis ke stažení zdarma online
Vzor je opraven dle nového občanského zákoníku 2014
___
___
Prohlášení o vydědění vzor
vzor
Čl. I.or
Já, níže podepsaný ………………………, r. č. ..................... bytem................................... pořizuji pro případ své smrti v přítomnosti svědků........... r. č. ..............., bytem................ a .......................r. č. ......................., bytem............................, po zralé úvaze toto prohlášení o vydědění:
Čl. II.
Vyděduji svého syna .......................... r. č. ................... bytem ............................
Stanovuji, aby se důsledky vydědění nevztahovaly na potomky výše uvedeného syna.
-
V ………… dne …………..
Podpis: ………………………
(zůstavitel)
Potvrzujeme svým podpisem, že ....................................(jméno zůstavitele) před námi současně přítomnými svědky výše uvedené prohlášení o vydědění dnes vlastní rukou podepsal a výslovně projevil, že listina obsahuje jeho prohlášení.
V..................... dne..................
……………………… ………………………
(1. svědek) (2. svědek)
Pořízení prohlášení o vydědění stejně jako jeho změnu či zrušení lze učinit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť. Závěť stejně jako prohlášení o vydědění musí být v písemné formě. Beze svědků může zůstavitel je sepsat vlastní rukou a vlastní rukou podepsat. Pokud prohlášení nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí být vlastní rukou podepsané a doplněna o podpis dvou svědků.
Nově může zůstavitel vydědit nepominutelného dědice i bez uvedení důvodu vydědění. Zůstavitel tedy nemusí zdůvodňovat své rozhodnutí o vydědění v případech, kdy je ten důvod zřetelný jak pro zůstavitele, tak jeho potomka. Není-li uveden důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl. Výjimkou je situace, kdy se u něj prokáže zákonný důvod vydědění.
Obecné informace k dědickému právu podle nového občanského zákoníku:
Dědické právo je upraveno v novém občanském zákoníku velmi podrobně. Je zde kladen větší důraz na vůli zůstavitele a došlo k znovu zavedení některých institutů jako odkaz, zřeknutí se dědického práva, dědická smlouva a další.
Dědické právo upravuje přechod majetkových poměrů zemřelého člověka na jiné osoby. Dědickým právem se rozumí právo na pozůstalost. Za pozůstalost se považuje jmění zůstavitele k okamžiku jeho smrti, resp. ta část majetku, která je způsobilá přejít na dědice jako na právního nástupce. Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kam patří veškerý jeho majetek a dluhy. Nově může dědic nabyt i některá práva vázaná na osobu zůstavitele za předpokladu, že před smrtí zůstavitele, byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Za dědictví se považuje to, co z pozůstalosti skutečně připadá jako jmění osobě, která je dědicem.
NOZ také rozšiřuje dědické tituly, tzn. způsoby nabytí dědictví (závěť a zákon) o nabytí dědictví na základě dědické smlouvy.
Další velkou změnou oproti původní právní úpravě je zařazení odkazu. Odkazovník nedědí vedle dědice, ale smrtí zůstavitele mu vzniká pohledávka na vydání určité věci. Také odkazovník na rozdíl od dědice není vázán dluhy zůstavitele, pokud zůstavitel nějaké dluhy zanechal.
Dědicem nově může být i právnická osoba, která ještě neexistuje, ale má v budoucnu teprve vzniknout. Podmínkou je, že vznikne do jednoho roku od smrti zůstavitele. Tato právnická osoba musí být zůstavitele dostatečně identifikována, aby bylo možné výkladem zjistit, o jakou právnickou osobu se jedná (např. uvést předmět činnosti, formu, název...).
Dědický nápad
Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele, tzn., že dědic nemůže před smrtí zůstavitele s dědictvím nakládat. Pro určení dědice je rozhodující okamžik smrti zůstavitele. Dědicem se může stát jen osoba, která v tomto okamžiku je způsobilá být dědicem. Z dědictví není vyloučen ani nasciturus, za předpokladu, že se narodí.
Dědit nemůže ten, kdo se nedožil smrti zůstavitele, nebo zemřel současně s ním.
Vyloučení dědice
1) Dědická nezpůsobilost
Z dědického práva je vyloučena osoba, která by jinak měla způsobilost stát se zůstavitelovým dědicem, ale z důvodu, že se dopustila činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli či osobám v přímém příbuzenství nebo manželu zůstavitele (i registrovanému partnerovi), dědit nebude. NOZ rozšiřuje protiprávní jednání i na činy, které dle trestního zákona nejsou úmyslným trestným činem, stačí, že takové protiprávní jednání má jeho povahu. Nově může být vyloučena z dědického práva i osoba trestně neodpovědná (čtrnáctileté dítě).
Zůstavitelovým dědicem se nestane osoba, jejíž jednání směřuje proti zůstavitelově poslední vůli vůbec. Jako v předchozí právní úpravě zůstává zachován institut odpuštění, tzn. odpustí-li zůstavitel dědici jeho jednání, může po zůstaviteli dědit. Nově však odpuštění zůstavitele musí být výslovné.
Dědická nezpůsobilost může nově nastat za určitých podmínek i u manžela, který se dopustil vůči zůstaviteli jednání naplňující znaky domácího násilí či rodiče, který by zbaven rodičovské zodpovědnosti, protože zneužíval nebo její výkon zanedbával.
2) Zřeknutí se dědického práva
Předchozí právní úprava neumožňovala se zříct práva na dědictví předem. Zákon vyžaduje pro tento úkon uzavření smlouvy se zůstavitelem, která bude mít formu veřejné listiny. Zřekne-li se presumptivní dědic dědického práva, není-li uvedeno jinak, působí zřeknutí i proti jeho potomkům. Nepominutelný dědic se může zříct dědického práva jako celku nebo pouze práva na povinný díl. Dědic se může zříct dědického práva i ve prospěch třetí osoby nebo ve prospěch více osob.
3) Odmítnutí dědictví
Odmítnout dědictví má právo učinit dědic po smrti zůstavitele svým jednostranným výslovným prohlášením vůči soudu. Dědictví lze také odmítnout prostřednictvím zmocněnce, který na základě plné moci může jednat za dědice. Prohlášení o odmítnutí dědictví učiní dědic výslovně vůči soudu, poté se na něj hledí jako by nikdy dědictví nenabyl. Odmítnutí dědictví nelze vázat na podmínky či výhrady. Nelze ani odmítnout dědictví, pokud počínáním dal dědic najevo záměr dědictví přijmout.
4) Vzdání se dědictví
Nový právní institut, který lze uplatnit až po smrti zůstavitele s tím, že dědic dědictví neodmítl. Dědici k nabytému dědictví vzniká vlastnické právo, s kterým může nakládat, tzn. může se dědictví vzdát ve prospěch jiného dědice nebo dědiců, kteří s tím musí souhlasit. Rozdíl od odmítnutí dědictví spočívá v tom, že při vzdání se dědictví právní jednání směřuje ve prospěch určité osoby nikoli ve prospěch všech ostatních dědiců. Vzdání dědictví nezbavuje dědice odpovědnosti za zůstavitelovy dluhy ani povinnosti vykonat příkaz či odkaz nebo jiné opatření zůstavitele, pokud je může splnit jen osobně dědic.
5) Vydědění
Právní úprava vydědění vychází z předchozí právní úpravy o vydědění. U důvodů k vydědění, které jsou v podstatě zachovány, však došlo k jistým posunům:
- První důvod hovoří o možnosti vydědit nepominutelného dědice, který neposkytl potřebnou pomoc v nouzi. Za nouze je považováno stáří, nemoc, ale i situace způsobené živelní pohromou, úrazem, protiprávním činem ad).
- Druhý důvod – když potomek neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl.
- Třetí důvod rozšiřuje možnost vydědění na protiprávní jednání jak úmyslné nebo nedbalostí, bez ohledu na výši uloženého trestu. Významným vodítkem je zde morální měřítko, které hodnotí jaké protiprávní jednání je morálně odsouzeníhodné pro svoji zvrhlost. Dalším kritériem, ke kterému je nutné přihlížet, je skutečnost nakolik se konkrétní trestný čin dotýká zůstavitelovy cti a cti jeho rodiny.
- Čtvrtý důvod představující skutečnost, že potomek vede trvale nezřízený život. Za nezřízený život lze považovat těžký alkoholismus, užívání psychotropních látek, páchání opakované trestné činnosti, zanedbávání povinné výživy vůči vlastním dětem.
Dalším novým důvodem pro vydědění je zadlužení nepominutelného dědice nebo jeho marnotratné počínání, která vyvolává obavu, že účel dědění v tomto případě nebude naplněn. Tento důvod dědění nelze rozšířit na potomky vyděděného.
Z jiných důvodů není vydědění možné. Jedná se o taxativní výklad a nelze důvody vydědění rozšiřovat extenzivním výkladem nebo za pomoci analogie.
Nově oproti předchozí právní úpravě nemá na platnost prohlášení o vydědění vliv, neuvede-li zůstavitel důvod vydědění. Zůstavitel tedy nemusí zdůvodňovat své rozhodnutí o vydědění v případech, kdy je ten důvod zřetelný jak pro zůstavitele, tak jeho potomka.
Prohlášení o vydědění se činní stejně jak ruší a mění stejným způsobem jako se pořizuje závěť.
NOZ pamatuje i na tzv. negativní závěť, neboť vydědit lze pouze nepominutelného dědice. U ostatních dědiců může zůstavitel pořídit negativní závěť, v níž uvede, že ten dědic, kterému svědčí zákonná posloupnost, dědit nebude.
6) Zcizení dědictví
Nepominutelný dědic
Zůstavitel je ve své poslední vůli omezen právem nepominutelných dědiců. Nepominutelným dědicem jsou děti zůstavitele. Nedědí-li, jsou jimi jejich potomci.
Zároveň došlo ke krácení povinného podílu náležejícího nepominutelnému dědici. Nezletilému dědici náleží tolik, kolik činí ¾ jeho zákonného dědického podílu a zletilému náleží ¼ jeho zákonného dědického podílu. Povinný podíl získá nepominutelný dědit buď v podobě dědického podílu, nebo formou odkazu.