Návrh otce na změnu úpravy péče o nezletilé dítě (střídavá péče) - vzor k soudu, formulář, tiskopis, vzor ke stažení online zdarma
Vzor je upraven dle nového občanského zákoníku 2014.
Návrh otce na změnu úpravy péče o nezletilé dítě
Okresní soud v............
..........................
..........................
ke sp. zn. ....................
Otec (navrhovatel): ................nar. .................. bytem ..........................
Matka: ................nar. .................. bytem ..........................
Nezletilý: ................nar. .................. bytem ..........................
Návrh otce na změnu úpravy péče o nezletilého ............................... nar. .............................., bytem .................................
Přílohy
Kopie rodného listu nezletilého ...............................
Kopie rozsudku Okresního soudu v … ze dne … č.j. …s vyznačenou doložkou právní moci
Kopie rozsudku Okresního soudu v … ze dne … č.j. …s vyznačenou doložkou právní moci
I.
Manželství rodičů nezletilého ..................., narozeného ............. bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v .............ze dne ............... č.j. ...................., jenž nabyl právní moci dne ....... Pro tento případ bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v .............. ze dne ........... č.j. ..............., o svěření nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu do výlučné péče matky a mně bylo určeno výživné ve výši .................... Kč měsíčně.
Důkaz:
Rodný list nezletilého ..............
Rozsudek Okresního soudu v … ze dne … č.j. …s vyznačenou doložkou právní moci
Rozsudek Okresního soudu v … ze dne … č.j. …s vyznačenou doložkou právní moci
II.
S nezletilým udržuji pravidelný kontakt, tráví se mnou a s mojí novou manželkou řadu víkendů a rád pobývá u nás doma. Je studentem Gymnázia T. G. Masaryka, které je v blízkosti mého bydliště.
Bydlím společně se svoji novou manželkou v rodinném domě o velikosti 5+1, který je plně zařízen včetně dětského pokoje pro mého syna. Syn zde má veškeré zázemí a líbí se mu tu. Jsem schopen, a to i za pomoci mé rodiny, plně zajistit veškeré materiální potřeby nezletilého (stravu, praní prádla, atd.) a mám zájem podílet se větší měrou na péči o něho. V rámci dosavadní právní úpravy styku s nezletilým mi to bylo umožněno. Se synem si skvěle rozumíme a máme společné zájmy (fotbal, rybaření). Nezletilého a jeho matku jsem informoval o možnosti svěření nezletilého do střídavé péče a oba můj návrh přijali pozitivně.
Důkaz:
Výslech účastníků řízení
III.
S ohledem na shora uvedené navrhuji, aby soud vydal tento
r o z s u d e k:
I. Rozsudek Okresního soudu v … ze dne … č.j. …, jímž byl nezletilý .............…, nar. …, svěřen pro dobu po rozvodu manželství rodičů nezletilého do péče matky a otci bylo stanoveno výživné, se mění tak, že se nezletilý ..........…, narozený …, svěřuje do střídavé péče rodičů vždy na dobu jednoho měsíce tak, že se svěřuje v každém lichém měsíci v kalendářním roce do péče otce a v každém sudém měsíci v roce do péče matky.
II. Otec je povinen převzít nezletilého v předem dohodnutou dobu před bytem matky a matka je povinna převzít nezletilého v předem dohodnutou dobu před domem otce.
III. Oba rodiče jsou povinni nezletilého předat do péče druhého rodiče v určenou dobu s jeho potřebnými osobními věcmi a na střídavou péče jej řádně připravit.
IV. Matka je povinna přispívat na výživu nezletilé v každém lichém měsíci částku 800 Kč do 10. dne v měsíci předem k rukám otce počínaje nabytím právní moci rozsudku. Otec je povinen přispívat na výživu nezletilé v každém sudém měsíci částku 1000 Kč do 10. dne v měsíci předem k rukám matky.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V ........dne ..................
............................
jméno a příjmení (podpis)
Poznámky k návrhu:
Návrh se podává u soudu, který vede spis péče o nezletilého. Změní-li se poměry, může soud změnit rozsudek o výchově a výživě nezletilých dětí i bez návrhu.
Ochrana nezletilého dítěte
Rodinné právo a v něm i výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství je upraven v části druhé v ustanoveních § 655 až § 975 nového občanského zákoníku. Rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní ochrany. Jde o zásadu, která je zakotvena v ust. § 3 odst. 2 písm. b) NOZ.
Rodičovskou odpovědnost lze definovat jako souhrn povinností a práv rodičů k nezletilým dětem. NOZ umístil v tomto vymezení povinnosti před práva záměrně, aby zdůraznil jejich význam ve vztahu k dítěti. Do rodičovské odpovědnosti zákon nezačlenil vyživovací povinnost ani právo na výživné, neboť tyto instituty resp. jejich trvání není závislé na nabytí zletilosti nebo svéprávnosti dítěte.
Rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům ve stejném rozsahu, nebyl-li některý z nich této odpovědnosti zbaven. Rodičovské odpovědnosti se nelze vzdát. Je-li rodič zbaven nebo omezen v rodičovské odpovědnosti, neznamená to, že by došlo k zániku jeho vyživovací povinnosti k dítěti.
Výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství
Dojde-li ze strany rodičů k rozvodu manželství, musí být nejprve rozhodnuto o poměrech dítěte v době po rozvodu manželství. Výkon rodičovské odpovědnosti pro žádného z rodičů rozvodem nebo rozchodem nezaniká, i přesto, že dítě nebude mít ve své péči. Žije-li dítě po rozvodu manželství například s matkou, dojde na straně otce pouze k faktickému omezení jeho práv a povinností vůči dítěti.
O úpravě péče a výživy nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, je třeba rozhodnout nejen má-li dojít k rozvodu manželství, ale i v případě rozchodu nesezdaných rodičů, který spolu již nežijí. Skutečnost, že spolu rodiče nežijí nelze posuzovat podle toho, že se rodiče nezdržují ve stejném bydlišti, ale podle jejich skutečného vztahu a schopnosti se dohodnout o péči o dítě. V opačném případě rozhodne o péči o dítěte i bez návrhu soud.
Rozvod nebo rozchod rodičů nesmí zasahovat do jejich vztahů k dítěti, tedy skutečnost, že rodiče již spolu nebudou žít jako manželé, nebudou spolu sdílet společnou domácnost, nesmí mít vliv na jejich výkon rodičovské odpovědnosti.
Nová právní úprava klade důraz na participaci dítěte při rozhodování o jeho zájmech. Soud před vydáním takového rozhodnutí poskytne dítěti potřebné informace,aby si mohl na věc utvořit vlastní názor. Zákonodárce zde stanovil věkovou hranici 12 let, kdy dítě starší dvanáct let se považuje za schopno informaci přijmout, vytvořit si na ni vlastní názor a tento sdělit. Jde o vyvratitelnou domněnku, jejíž opak by musel být prokázán. Toto participační právo dítěte je zakotveno v ust. § 867 NOZ a stejně tak i v ust. § 20 odst. 4 zákona o zvláštních řízeních soudních, kde má mj. soud povinnost informovat nezletilé dítě o důsledcích vyhovění jeho názoru a důsledcích soudního rozhodnutí.
Nová právní úprava hmotného i procesního práva dále klade větší důraz na dohodu rodičů ohledně jejich výkonu rodičovské odpovědnosti. Dosažení smírného řešení mezi rodiči považuje zákon o zvláštních soudních řízeních za přínosné pro zájem dítěte a z toho důvodu klade velký důraz na alternativní způsoby dosažení této shody mezi rodiči, kdy dává soudu oprávnění uložit na dobu nejvýše 3 měsíců rodičům účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii či jim může nařídit setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie.
Při rozhodování o svěření dítěte do péče soud rozhoduje dle ust. § 907 NOZ v souladu se zájmy nezletilého dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů a na citovou orientaci a zázemí dítěte. Dále soud zkoumá citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popř. dalším příbuzným i třetím osobám. Soud vždy vezme v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu. Dále zjišťuje, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.
Soud dále dbá na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhé rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, aby byl pravidelně informován o dítěti.
Výsledkem soudního řízení je buď schválení dohody rodičů, nebo samostatné rozhodnutí soudu, kterým rozhodne o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, střídavé péče nebo do společné péče. Soud může za určitých okolností svěřit dítě i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to v zájmu dítěte. Ke svěření dítěte do společné péče musí dát souhlas oba rodiče.
Rozhodne-li soud o svěření dítěte do péče, nezakládá toto rozhodnutí dle ust. § 909 NOZ překážku věci rozsouzené (tzv. překážku rei iudicatae), ale naopak umožňuje soudu změnit rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu účastníků řízení, dojde-li ke změně poměrů.
Společná péče
Do společné péče jak, již bylo řečeno, může soud dítě svěřit pouze se souhlasem obou rodičů. Často je tento způsob rozhodnutí podkladem dohody rodičů, kterou soud schválí, popř. má-li za to, že k tomu jsou dány u obou rodičů podmínky (rodiče spolu i nadále vychází a bydlí), může tento způsob péče o dítě navrhnout a rodiče s ním musí vyjádřit souhlas.
U tohoto typu rozhodnutí soud neurčuje žádnému z rodičů výživné.
Střídavá péče
Nejsou-li rodiče po rozvodu schopni vychovávat dítě společně, ale oba rodiče mají zájem vychovávat dítě a splňují pro to všechny předpoklady, je v zájmu dítěte pro zachování citové vazby na oba rodiče, aby rodiče vychovávali dítě ve střídavé péči.
Soud ve svém rozhodnutí nebo ve schválené dohodě vymezí rozsah péče každého z rodičů, stanoví časové intervaly rodičům, ve kterých budou mít dítě v péči. Délka časového intervalu, v rámci kterého je dítě u jednoho z rodičů, se pohybuje v rozmezí 14 dnů nebo měsíce a zpravidla bývá pro každého z rodičů stejná.
Dále soud stanoví místo a způsob předání a převzetí dítěte. Nejsou-li rodiče schopni spolu navzájem komunikovat a informovat se, může docházet k předání dítěte v prostorách krizového či poradenského centra pro rodinu a nebo na veřejnosti za přítomnosti pracovníka tohoto centra, který zajistí klidný průběh předání dítěte mezi rodiči.
Dle nálezu Ústavního soudu ČR soudy při svém rozhodování nemohou upřednostňovat jednoho z rodičů, splňují-li oba rodiče všechny předpoklady pro výchovu dítěte, jsou oba schopni mu poskytnout nejlepší péči a dítě má stejnou citovou vazbu k nim oběma.
Zákon a mezinárodní úmluvy dávají stejná rodičovská práva oběma rodičům a říkají, že rodiče jsou si rovni, proto není možné jednoho z nich upřednostňovat. Nesouhlas jednoho z rodičů nebo obou z nich se střídavou péčí musí být značně odůvodněn, aby mu soud vyhověl.
Výlučná péče
U tohoto typu péče se dítě ocitá ve výhradní péči jednoho z rodičů, kdy druhému je soudem stanoveno výživné. Jde o nejčastěji se vyskytující způsob péče, při kterém je výkon rodičovské odpovědnosti druhého rodiče nejvíce omezen. Rodič se prakticky nemůže účastnit rozhodování o běžných záležitostech dítěte ani o dítě osobně trvale nepečuje. Jeho rodičovská odpovědnost však trvá.
Rodič, který o dítě osobně nepečuje, má právo se s dítětem stýkat a má právo dostávat informace o svém dítěti. Rodič, který má dítě ve výlučné péči má povinnost poskytovat druhému rodiči informace o jejich dítěti. Nejčastěji se bude jednat o informace o zdravotním stavu dítěte, školním prospěchu, aktivitách a zálibách dítěte, o větších výdajích pro dítě atd. Tuto povinnost lze dle usnesení Nejvyššího soudu ČR stanovit i soudně, kdy její neplnění lze vymáhat exekučně prostřednictvím pokut, které budou rodiči neplnícímu povinnost poskytovat informace ukládány.
Jsou-li rodiče schopni se na styku druhého rodiče s dítětem dohodnout, soud ve svém rozhodnutí pravidelnost styku upravovat nebude a ponechá četnost styku s druhým rodičem na domluvě rodičů. V opačném případě, kdy rodiče spolu nekomunikují a rodič, který má dítě ve výlučné péči nechce, aby se s druhým rodičem dítě stýkalo, upraví termíny kontaktů druhého rodiče s dítětem soud.
Dobré je upravit, alespoň okrajově styk druhého dítěte s rodičem v dohodě rodičů, i za předpokladu, že jsou rodiče schopni se na těchto kontaktech s dítětem dohodnout, neboť může dojít ke změně vztahů mezi rodiči, kdy domluva již nebude možná a druhý rodič by musel znovu o úpravu styku žádat u soudu. V takovém případě by se mohlo stát, že by své dítě i několik měsíců neviděl.