Návrh na vydání předběžného opatření, rozhodnutí - výživné, alimenty - vzor, formulář, tiskopis ke stažení online
______
Návrh na vydání předběžného opatření
Žalobce: Luboš Meszner
narozen
trvale bytem:
Žalovaný: Petr Meszner
narozen
trvale bytem:
I.
O výživném bylo soudem rozhodnuto naposledy v roce 2006, kdy v tu dobu byl žalovaný ještě nezletilý a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. P 129/2003 mi bylo uloženo hradit výživné k rukám matky. Při tomto rozhodnutí však soud vycházel ze stavu, který byl v roce 2005 a výživné bylo určeno i na dobu budoucí a to aniž by soud znal moje budoucí možnosti podílet se na výživě dítěte. Logicky by se dalo předpokládat, že žalovaný po dosažení zletilosti projeví alespoň snahu se domluvit na dalším plnění výživného a v případě, že nedojde k nějaké dohodě, bude to právě žalovaný, kdo v souladu s § 86 odst. 3) zák. o rodině podá návrh na určení výživného.
Ačkoliv měl žalovaný na začátku rozvodu velice rád oba rodiče a nebyl zde žádný závažný důvod k omezení mojí péče o žalovaného, byl žalovaný svěřen do výlučné péče osobnostně nevyzrálé matky (dle odborného nálezu), která žalovaného zneužila jako nástroj k civilně a trestně právní šikaně mojí osoby zejména přes výživné. Matka postupem času u žalovaného rozvinula silný syndrom zavrženého rodiče, v důsledku čehož mě dnes žalovaný nenávidí do té míry, že se mnou odmítá jakkoliv komunikovat a v hrubém rozporu se svojí morální, ale i zákonnou povinností dle § 35 zák. o rodině mě nectí jako svého rodiče, a po vzoru matky opakovaně zneužívá mojí tísně (6 let starého rozsudku) k civilně právní (exekuce) a trestně právní šikaně mojí osoby.
Protože jsem slušný člověk, a na rozdíl od žalovaného chci mít ve svých věcech pořádek a nechci se dopouštět protiprávního jednání, domáhal jsem se legitimním a zároveň jediným možným způsobem - žalobním návrhem ze dne 17. června 2010 - u Obvodního soudu pro Prahu 4 úpravy vyživovací povinnosti k žalovanému. Díky nehoráznému šlendriánu soudkyně JUDr. Smitkové, která zaměnila smysl žaloby, se z triviálního soudního řízení (stanovit výživné dle Metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného) stal „monstrproces“, kde se absolutně neřeší podstata věci (úprava výživného) a jsem kriminalizován za kritiku otřesné kvality práce soudců Obvodního soudu pro Prahu 4. Z uvedeného důvodu také byla podána námitka podjatosti proti všem soudcům Obvodního soudu pro Prahu 4 a není dále možné, aby o mojí věci rozhodovali zjevně zaujatí soudci.
Po odmítnutí mého návrhu lživým tvrzením soudkyně JUDr. Smitkové, že jsem údajně „řádně nedoplnil žalobní návrh“, pak na základně mého odvolání Městský soud v Praze rozhodl, že se žaloba neodmítá!
Po téměř roce od podání žalobního návrhu jsme tak stále na samém začátku řízení, bezvýsledně jsem vyčerpal všechny zákonné možnosti pro urychlení řízení (stížnost na průtahy v řízení a návrh na určení lhůty pro rozhodnutí) a konečné rozhodnutí je zcela v nedohlednu s ohledem na podanou námitku podjatosti, kterou se domáhám svého základního práva na spravedlivý soudní proces před nezávislým soudem. Tento zcela legitimní požadavek pak nemůže jít k mojí tíži, jako bych byl viníkem těchto průtahů v řízení, kdy pokud by soudkyně JUDr. Smitková řádně odváděla svojí práci, k žádným průtahům by nedošlo. Lze také předpokládat, že ať už bude ve věci jakkoliv rozhodnuto, nepochybně se proti rozhodnutí některá ze stran odvolá a „monstrproces“ se tedy bude táhnout ještě minimálně další rok, přičemž výživné se má plnit v pravidelných měsíčních splátkách a s ohledem na svůj charakter (zákonná povinnost) a účel (výživa) nesnese odkladu. Proto jsem se také opakovaně již dříve snažil situaci řešit návrhy na „předběžnou úpravu výživného“ do konečného rozhodnutí ve věci. Všechny tyto návrhy však byly z formálních důvodů zamítnuty. Soudy však svým formálním výkonem „spravedlnosti“ jen dále umocňují již tak nedobré vztahy mezi žalobcem a žalovaným (otcem a synem), jak by nestačilo, že přes svou povinnost konat „v zájmu dítěte“ se na tomto stavu podílely a oběma stranám zničily život.
II.
Souhrn důvodů, pro které byly zamítnuty předchozí návrhy na vydání předběžného opatření.
Usnesení č. j. 55 C 56/2010 ze dne 8. září 2010
Zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření bylo odůvodněno:
„Poměry účastníků řízení jsou upraveny rozhodnutím č. j. P 129/2003 a vydání Metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného není důvodem pro to, aby soud upravil výživné dle navrhované výše.“
Usnesení č. j. 55 C 56/2010 ze dne 4. října 2010
Zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření je odůvodněno obdobně jako v předchozím případě, navíc však dle soudu:
„Není důvodem k vydání předběžného opatření ani konstatování, že při poslední úpravě výživného soud z příjmu, který jsem nikdy neměl a soudem byl vykonstruován za nestandardních okolností.“
Usnesení č. j. 21 C 242/2010 ze dne 14. září 2010
Zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření bylo odůvodněno:
„Nejsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření, neboť je návrhem na předběžné opatření navrhovaná stejná částka výživného jako ve vlastním žalobním návrhu. Pokud by tedy soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl, pak by celé další řízení ztratilo smysl, neboť předběžné opatření by nahrazovalo rozhodnutí ve věci samé.“
Dále pak soud bez dalšího uvádí:
„Není obava, že by v případě úspěchu žalobce ve věci samé byl výkon rozhodnutí vůči němu ohrožen.“
Soud zde také vyslovuje „právní úvahu“:
„Pravomocným rozhodnutím jsou upraveny poměry účastníků až do doby, kdy nenastane změna poměrů, tedy kdy žalovaný skončí studium, kterým se soustavně připravuje na budoucí povolání a bude se moci živit sám.“
Usnesení 23 Co 504/2010 ze dne 1. listopadu 2010
Odvolání proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření bylo odůvodněno obdobně jako v předchozím případě s doplňující „právní úvahou“:
„Předběžným opatřením nelze rozhodnou o věci samé tak jak se domáhal žalobce, neboť vyživovací povinnost byla určena rozhodnutím soudu, lze ji zrušit jen rozhodnutím soudu ve věc i samé.“
K otázce potřeby prozatímní úpravy výživného do pravomocného rozhodnutí s ohledem na možnost žalovaného podat návrh na výkonu rozhodnutí (exekuce) nebo dokonce i trestní oznámení pro zanedbání povinné výživy podle výše výživného dle předchozího rozhodnutí soud uvádí:
„Obava o to, že by mohlo dojít k výkonu rozhodnutí, respektive k trestnímu postihu je za daného stavu hypotetická“
Usnesení č. j. 72 Co 82/2011 ze dne 21. února 2011
Odvolání proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření bylo odůvodněno „právní úvahou“:
„Institut předběžného opatření nemůže sloužit k byť jen přechodnému snížení již dříve soudně stanovené povinnosti platit výživné, přičemž řešení této otázky je vyhrazeno výlučně rozhodnutí ve věci samé. Má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být naléhavá potřeba prozatímní úpravy právních poměrů účastníků tvrzena a prokázána, zatím co u ostatních okolností významných pro nařízené předběžného opatření postačí, že budou alespoň osvědčeny. Žalobce by tedy musel prokázat (nikoliv pouze osvědčit), že oproti stavu, jenž zde panoval v době předchozí poslední úpravy výživného, zde nastaly takové změny, pro které není schopen bez nebezpečí vzniku závažné újmy ve výši přesahující navrhovanou částku 1896,- Kč měsíčně žalovanému platit a to ani do doby, než soud o jeho žalobě meritorně rozhodně.“
III.
Uvedená odůvodnění zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření lez obecně shrnout, jako extrémní formalismus typický pro komunistické pojetí práva, extenzivní výklad platných zákonů v rozporu s principy právního státu a překrucování skutečností ve zcela zjevné účelové snaze návrhu nevyhovět, kdy žádné usnesení neobsahuje ani náznak možného řešení dané situace (v tomto směru tvoří usnesení Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 82/2011 ze dne 21. února 2011 výjimku).
Soudy předchozím návrhům na vydání předběžného opatření vytýkají, že v rámci předběžného opatření nelze navrhovat stejnou částku výživného jako ve vlastním návrhu, protože by údajně další řízení pozbylo smyslu. Jedná se však o extenzivní výklad zákona, kdy v žádném zákoně tato podmínka obsažena není, přičemž soudy běžně vydávají předběžná opatření shodná s podstatou žaloby (např. svěření dítěte do péče). Nikoliv tedy „shoda návrhů“, ale sám soud svým odůvodněním popírá smysl dalšího řízení, kdy předestírá vlastní rozhodnutí ve věci.
Z uvedených důvodů tedy v rámci předběžného opatření navrhuji částku rovnající se nejnižší procentní sazbě 19 % pro danou věkovou kategorii dle Metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného z mého posledního známého skutečného čistého příjmu dle přiznání k dani z příjmu za rok 2010 zaokrouhlenou na stokoruny směrem dolů, tedy částku 1 300,- Kč. V žalobním návrhu byla uvedena částka 1 896,- Kč. Nejedná se tedy o stejnou částku jako v žalobním návrhu!
Výpočet čistého příjmu
Základ daně (hrubý příjem) 126 540,- Kč
Daň 0,- Kč
Sociální pojištění 20 118,- Kč
Zdravotní pojištění 19 205,- Kč
Čistý roční příjem 87 217,- Kč měsíční příjem 7 268,- Kč
Důvodem takto nízkého příjmu je především skutečnost, že vinou soudců Obvodního soudu pro Prahu 4 vznikl „monstrproces“, kdy na rozdíl od soudců nejsem placen za komunikaci se soudy, která mě do značné míry časově zaneprázdňuje a nemohu se tak plně věnovat svojí práci. Dalším faktem je pak skutečnost, že v mém oboru nastala revoluční změna (přechod na digitální vysílání) a díky tomu jsem přišel o mnoho zákazníků, kteří dnes televizní příjem řeší jinou cestou. V neposlední řadě se na tom také podílí můj zdravotní stav.
Ani v jednom ze svých návrhů jsem neuvedl, že by Metodický pokyn Ministerstva spravedlnosti pro sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného byl důvodem k vydání předběžného opatření. Důvodem také není, že při poslední úpravě výživného soud vycházel z příjmů, které jsem ve skutečnosti nikdy neměl a které vykonstruoval za nestandardních okolností.
Důvodem je především změna poměrů, tedy zákonná podmínka pro úpravu výživného, která nastala od doby poslední úpravy výživného v roce 2006 (ve skutečnosti však od roku 2005)! Za zcela nesmyslný závěr je nutno považovat odůvodnění soudu, podle kterého je jedinou „přípustnou“ změnou poměrů ukončení přípravy na budoucí zaměstnání, kdy změnou poměrů nejsou jen změny poměrů na straně oprávněného, ale i změny poměrů na straně povinného, kdy platí zásada, že vyživované dítě se má podílet na životní úrovni (příjmech a možnostech) svých rodičů jak v kladném tak i záporném slova smyslu. Snad jen mimozemšťan právě dopadnuvší na Zemi by mohl netušit, jaké že nastaly změny od roku 2005 do současnosti. Pokud pomineme, že došlo k několika změnám sazeb DPH a v důsledku toho i ke změnám cen základních potravin, nájmu za bydlení, služeb apod., změnou poměrů je skutečnost, že při poslední úpravě výživného byl žalovaný nezletilý a příjemce (přesněji správce) výživného byla matka žalovaného. V současné době zde není žádný právní důvod, proč bych měl v souladu s pravomocným rozhodnutím plnit výživné k rukám matky žalovaného. Změnou poměrů je také, že žalovaný ukončil základní i střední vzdělání a je tak plně připraven se sám živit, kdy je otázkou, zda studium na vysoké škole je ještě přípravou na budoucí zaměstnání a nejedná se již o nadstandardní osobní investici do dalšího života, kterou by si měl žalovaný zajišťovat z vlastních zdrojů.
Zásadní změnou poměrů, která zcela nepochybně vyžaduje předběžnou úpravu poměrů je skutečnost, že plebejec (žalobce) na rozdíl od soudců nemá zaručený stabilní pravidelný příjem (a to i v době pracovní neschopnosti) a jeho příjem (poměry) se dramaticky mění i v průběhu jediného roku aniž by měl možnost si na státu vysoudit doplatek do standardní výše svého příjmu, kdy při poslední úpravě výživného soud vycházel z příjmu vykonstruovaného za nestandardních okolností ve výši cca 40 000,- Kč čistého měsíčně (který jsem ve skutečnosti nikdy neměl), a který dle přiznání k dani z příjmů za rok 2010 prokazatelně nemám! Při poslední úpravě výživného pak soud v hrubém rozporu s čl. 4 LZPS jen podle svojí monetární nálady stanovil výživné částkou 6 500,- Kč, přičemž podle Metodického pokynu pro sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného by v současné době mělo výživné činit 1 896,- Kč, kdy rozdíl mezi dříve stanoveným výživným činí 70 %. Pokud soudci vnímají snížení svých platů o 4 % jako závažné ohrožení jejich nezávislosti, je tak zcela nepochybně prokázána naléhavost prozatímní úpravy výživného, kdy plnění výživného částkou 6 500,- Kč měsíčně při čistém měsíčním 7 268,- Kč čistého měsíčně velmi vážně ohrožuje uspokojování mých základních životních potřeb.
Další změnou poměrů je pak skutečnost, že v době poslední úpravy výživného vycházel soud z majetkových poměrů, kdy jsem měl ve společném vlastnictví manželů s matkou žalovaného plně vybavený byt, dvě osobní vozidla z toho jedno luxusní a nemovitost (chatu). Veškeré vybavení bytu odcizila bývalá manželka a v rámci majetkového vypořádání jsem z vybavení bytu v původní hodnotě cca 750 000,- Kč nezískal téměř nic, kdy soud vycházel ze zůstatkové hodnoty (tedy téměř bez hodnoty) movitých věcí. V současné době nemám žádné luxusní osobní vozidlo, pouze řadu let starou Škodu Fabii, kterou používám k samostatné výdělečné činnosti, kdy z původní hodnoty luxusního vozidla v ceně 650 000,- Kč jsem v rámci majetkového vypořádání získal cca 100 000,- Kč, protože matka žalovaného několik let vozidlo neoprávněně zadržovala, bránila mi v jeho užívání a za tu dobu ztratilo na hodnotě. V současné době nemám ani žádnou nemovitost, kdy z výtěžku prodeje společné chaty jsem uhradil dluhy, které mi vznikaly nezákonným stanovením výživného z fiktivního příjmu, který jsem ve skutečnosti nikdy neměl a reálně jsem nikdy nebyl schopen takové výživné řádně plnit.
Je zde také velmi vážná obava ohrožení výkonu rozhodnutí, kdy lze předpokládat, že žalovaný by vyplácené výživné spotřeboval a protože je nemajetný, bylo by zcela nemožné se domoci vrácení přeplatku výživného. Naopak v případě mého neúspěchu ve sporu by nebyl žádný problém domoci se zbývajícího výživného, protože nejsem nemajetný.
Nelze pochybovat, že stejně extrémně formalisticky by soudy přistupovaly v případě, kdyby žalobce do doby konečného rozhodnutí ve věci podal návrh na výkon rozhodnutí podle rozhodnutí, kterým byly upraveny poměry dle situace, která byla před 6 lety. Stejně tak nelze pochybovat o extrémně formálním přístupu orgánů činných v trestním řízení v případě, kdyby žalovaný podal trestní oznámení pro zanedbání povinné výživy. Právě tato situace již dříve několikrát nastala, kdy žalovaný podal návrh na výkon exekuce a souběžně s tím i trestní oznámení pro zanedbání povinné výživy a rozhodně nečekal, až o případné úpravě výživného rozhodne soud. Moje jediná možná snaha o řešení výživného podle aktuálního stavu podáním návrhu na úpravu výživného a probíhající řízení ve věci pak nijak nezabránilo výkonu rozhodnutí a ani zahájení trestního stíhání. Nejedná se tedy o žádnou hypotézu, ale o zcela reálnou hrozbu zneužívání práva k ekonomické a trestně právní šikaně mojí osoby ze strany žalovaného. Pokud by soud dalším odmítnutím předběžné úpravy výživného tento stav připustil, fakticky by se jednalo o legalizaci trestného činu vydírání.
IV.
Z uvedených důvodů se domáhám, aby soud nařízením předběžného opatření prozatímně upravil poměry účastníků řízení tak, že žalobce je povinen žalovanému plnit výživné v nezbytné míře částkou 1 300,- Kč od doby podání žalobního návrhu, tedy počínaje měsícem červen 2010 až do konečného rozhodnutí ve věci, kdy právě „plnění výživného v nezbytné míře“ je zákonem přímo citováno jako jeden z účelů nařízení předběžného opatření.
V.
Pro případ, že by soud opět shledal nějaký formální důvod, pro který by nebylo možné návrhu vyhovět nebo bylo potřeba návrh doplnit či předložit nějaké důkazy apod., žádám soud, aby mě neprodleně kontaktoval na tel. č. nebo na e-mail: a potřebné věci během 24 hodin doplním.
Tímto jsem učinil jedinou mojí možnost vyřešit výživné do pravomocného rozhodnutí ve věci a odmítám být nadále hříčkou extrémního formalismu naší justice, kdy údajně žiji v právním státě a pak tedy není možné, abych byl neustále vystavován ekonomické, civilně i trestně právní šikaně, když se nově vzniklou situaci snažím vyřešit.
Z uvedeného důvodu tedy vyzývám soud, aby v případě zamítnutí mého návrhu na vydání předběžného opatření v odůvodnění jasně uvedl, jak jinak tuto situaci řešit a kdo ze soudců dále ponese trestní odpovědnost v případě, že by žalovaný podal trestní oznámení pro zanedbání povinné výživy, kdy i částečné neplnění výživného, tedy plnění výživného menší částkou než je uvedena v pravomocném rozsudku, je pro orgány činné v trestním řízení důvodem k zahájení trestního stíhání, přestože „částečné“ neplnění výživného není trestním zákoníkem specifikováno jako trestný čin, a kdo ze soudců převezme úhradu výkonu rozhodnutí včetně nákladů na výkon rozhodnutí, pokud by žalovaný podal návrh na výkon rozhodnutí podle 6 let starého rozhodnutí.
Luboš Meszner