Rodinné právo

I.

Rozsudkem Okresního soudu v .............ze dne ............... č.j. ....................-.... bylo naše manželství rozvedeno a nezletilýbyla svěřena do výchovy matce. Výživné na nezletilého platím ve výši ............. Kč.

II.

S nezletilým udržuji pravidelný kontakt, tráví se mnou a s mojí novou manželkou řadu víkendů a rád pobývá u nás doma. Je studentem gymnázia v ulici .............., které je v blízkosti mého bydliště.

Jsem schopen, a to i za pomoci mé rodiny, plně zajistit veškeré materiální potřeby nezletilého (stravu, praní prádla atd.) a mám zájem podílet se větší měrou na jeho výchově. V rámci dosavadní právní úpravy styku s nezletilým mi to bylo umožněno. Nezletilého a jeho matku jsem informoval o možnosti svěření nezletilého do střídavé výchovy a oba můj návrh přijali pozitivně.

III.

Nezletilý ................ se svěřuje v každém lichém měsíci v kalendářním roce do výchovy otce a v každém sudém měsíci do výchovy matky.

Matka je povinna platit na výživu nezletilé v každém lichém měsíci částku 800 Kč do 10. dne v měsíci předem k rukám otce počínaje nabytím právní moci rozsudku. Otec je povinen platit na výživu nezletilé v každém sudém měsíci částku 1000 Kč do 10. dne v měsíci předem k rukám matky.

Návrh se podává u soudu, který vede spis péče o nezletilého. Změní-li se poměry, může soud změnit rozsudek o výchově a výživě nezletilých dětí i bez návrhu.

Novela zákona o rodině (zákon č. 91/1998 Sb.) přinesla dva nové instituty – svěření nezletilého dítěte do společné výchovy a svěření do střídavé výchovy rodičů. Při střídavé výchově je třeba přesně vymezit časové období, po které bude dítě v péči toho kterého z rodičů. Svěření do střídavé péče a do společné výchovy předpokládá zájem obou rodičů o výchovu dítěte a jejich způsobilost dítě vychovávat, tento způsob výchovy předpokládá dobrou komunikaci mezi oběma rodiči (rozvedenými manželi). Soud zvažuje, je-li tento způsob výchovy v zájmu dítěte a zda tak budou lépe zajištěny jeho potřeby. Rozhodnutí o úpravě práv a povinností rodičů k nezl. dítěti může být nahrazeno dohodou rodičů schválenou soudem.

Soudní poplatek se neplatí.

---

Ochrana nezletilého dítěte

 

Osoba, které se rozvod manželství hrzí největší újmou, je nezletilé dítě. Může jít o dítě "vlastní", respektive osvoené dítě manželů nebo "cizí" v pěstounské péči, poručniství, či dítě věřené do péče jiné fyzické osoby než je rodič. Kritickým obdobím je věk 4-12 resp. 15 let, kdy se u dítěte může projevovat labilita. Zákonná ochrana se týká převážně jen dětí vlastních, tj. dětí biologických a osvojených. O úpravě poměrů nezletilého dítěte a jeho rodičů se rozhoduje v samostatném řízení. Manželství nemůže být rozvedeno dříve, než nabude právní moc rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu, kt vydá soud péče o nezletilé. Podnět podává: zpravidla rozvodový soud nebo rodiče jako návrh na úpravu poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu a pro případ tohoto rozvodu. Není rozhodné, který soud bude uplatňovat ochranu v zájmu nezletilého. Zpravidla to bude rozvodový soud, který může konstatovat zvláštní důvod a návrh na rozvedení manželství zamítnout, i když nic takového neshledal soud péče o nezletilé. Neshledá-li soud péče o nezletilé nic, co by mu bránilo rozvést manželství, rozhodne o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti pro dobu po rozvodu meritorně nebo schválí jemu rodiči předloženou dohodu. Soud rozhoduje, komu svěří do výchovy, resp. do péče a v jakém rozsahu bude druhý rodič plnit vyživovací povinnost:

1. Svěření dítěte do společné výchovy (§ 26 odst. 2) ZoR), kdy se rodiče budou starat o dítě společně v jediném výchovném prostředí, lze realizovat za těchto podmínek:

• taková to výchova je možná a chtěná oběma rodiči,

• musí být v zájmu dítěte a musí zajišťovat potřeby dítěte

2. Střídavá výchova: Dítě lze svěřit i do střídavé výchovy (dvě výchovná prostředí), pokud to je reálné a všichni s tím souhlasí (i dítě)

3. zpravidla soud svěřuje dítě do péče jednoho z rodičů, hlediska dle § 26 (4)(5), styk s druhým rodičem je upraven rozhodnutím o styku s dítětem.

 

Rozhodnutí o styku s dítětem: Pokud je dítě svěřeno výlučně do péče jednoho rodiče, musí soud učinit rozhodnutí o styku druhého rodiče s dítětem. Rozhodnutí by mělo vycházet primárně z dohody rodičů, takže pokud se dohodou rodiče, nemusí o tom soud rozhodovat. Soud však styk upraví, pokud to vyžaduje výchovný záměr a poměry v rodině

• bránění ve styku s dítětem oprávněnému rodiči může odůvodňovat nové rozhodnutí o výchovném prostředí
• ale zákon neřeší pokud o styk nemá zájem oprávněný rodič nebo dítě

Styk s druhým rodičem lze i omezit nebo zakázat, soud může upravit i styk s rodiči a prarodiči. Všechna tato rozhodnutí jsou vydávána s klauzulí rebus sic stantibus, tedy že změna poměrů je vždy důvodem pro změnu dřívějšího rozhodnutí soudu. Soud může rozhodnout i bez návrhu.