Co je nadužívání a co už alkoholismus?
Většina z nás jsme tzv. příležitostní, rekreační konzumenti alkoholu. Společensky ještě přijatelné pití se liší podle lokálních zvyklostí - jižní národy popíjejí průběžněji, severní spíše nárazově. V obou modelech však existuje nezřetelná hranice mezi tím, co je ještě v rámci normy a co už škodí. Jako škodlivé pití (abusus) lze označit stav, kdy člověku jeho alkoholické excesy začínají působit problémy - pracovní, soukromé, zdravotní. V případě nutnosti však dotyčný bez pití nějaký čas vydrží. Závislost na alkoholu je stav, kdy bez pití už nemůžete fungovat, nedokážete se ho vzdát, anebo při jeho vynechání máte abstinenční příznaky.
Existují různé typy alkoholismu, v zásadě dva:
- Lidé, kteří pijí průběžně, čím dál tím víc. Postupně ztrácejí kontrolu, potřebují mít stabilní „hladinku", při vynechání alkoholu mají abstinenční příznaky. Tento typ alkoholismu může zůstávat dlouho skrytý, protože dotyčný své průběžné popíjení dobře maskuje.
___ - Druhým typem jsou tzv. kvartální pijáci: několik týdnů nebo i měsíců jsou zcela v pořádku, pak však nevyhnutelně jdou a zpíjejí se do němoty ( tzv. „tahy"). Tento typ alkoholiků nemá obvykle abstinenční příznaky, zato důsledky jejich tahů bývají katastrofální - úrazy hlavy, strašlivá ostuda (pan doktor se válí ožralý před vlastním prahem apod.).
Jaké je řešení?
V obou případech je většinou třeba pomoci zvenčí - alkoholik sám to nezvládne, většinou si pravý stav věcí ani nepřiznává. K alkoholismu totiž patří několik typických rysů chování.
Rysy chování etylika:
- bagatelizace (zlehčování problému)
- negace (jeho popírání)
- racionalizace (hledání rádoby rozumných důvodů, proč jsem se zase napil)
- lhaní a podvádění
- neplnění slibů a závazků.
I člověk jinak poměrně charakterní je kvůli alkoholu schopen nestydatě lhát, nedůstojně ukrývat lahve mezi špinavým prádlem nebo v záchodové nádržce, nebo vybrat kasičku vlastním dětem, pokud si potřebuje koupit flašku a nemá po ruce peníze.