Jednoho dne v životě mnoha lidí nečekaně nastává zvláštní pocit, který je velice intenzivní a neodbytný. Je to potřeba nebo touha vidět svojí bývalou lásku, známost, partnera. A to i přesto, že už mají po svém boku jiného partnera, se kterým už žijí delší dobu, nebo jsou s ním dokonce i oddáni.Tato potřeba, toto vnitřní volání je tak silné, že mnoho lidí tomuto pocitu podlehne a svoji bývalou známost opravdu kontaktuje a většinou se i se svojí bývalou známostí nakonec sejde.
Převážná většina těchto lidí se sejde s bývalou známostí bez vědomí současného partnera. Omlouvají to většinou tím, že sami nedělají nic zlého, protože si chtějí s bývalou láskou jen popovídat u oběda, večeře či u kafe.
Většinou argumentují slovy typu: "Chci si pouze popovídat, nic víc! Na tom přece není nic zlého. Tak to ani nebudu říkat současnému partnerovi, protože by s tím nesouhlasil, nepochopil by to, nevěřil by tomu, že si budeme jen a jen povídat! On by mne tam nepustil! Apod."
Setkání s bývalou známosti většinou opravdu proběhne bez jakýchkoli intimností na bázi fyzické, tedy bez doteků, mazlení, intimního spojení. Většinou totiž probíhá v duchu zájmu o život bývalé známosti po vzájemném rozchodu a vzájemného svěření se o intimitách svých životů.
Pokud si tito bývalí partneři při tomto setkání rozumějí, obyčejně se takto začnou scházet jednou za čas. A opět si to omlouvají tím, že jim jde většinou o to, aby se navzájem vypovídali a o nic víc.
A takto se setkávají podle jejich mínění ne moc často, aby kouzlo "mála" bylo zachované. Jinak by hrozilo, že už si nebudou natolik rozumět. A také, že si nebudou mít o čem povídat.
Návrat intimna?
Někdy se stane, že vlivem nejčastěji alkoholu dojde i k intimnímu spojení. Při tomto intimním spojení dochází ke změně charakteru schůzek. Buď svoje schůzky okamžitě po tomto sblížení ukončí, a to na základě pocitu zvláštní nenaplněnosti a zklamání, anebo se nadále setkávají, ale už ne na bázi povídaní, ale na bázi intimní.
Časem se tento vztah může vyvinout v nárokování si na druhého partnera, jeho zvyky, volný čas apod. I proto tyto intimní schůzky časem stejně končí vzájemným rozchodem s pocitem: "Nemá to s tebou smysl. Ty jsi se ani během let nezměnil/-la..."
Jak to nakonec cítí naše duše?
Ať ten vztah přeroste v intimní, nebo jen v přátelství, v drtivé většině časem nejen v dotyčném člověku, ale i v tom bývalém partnerovi zůstane pocit nenaplnění, zahořklosti, smutku, marnosti, zklamání.
A jaký to má vliv na současný vztah se současným partnerem není těžké domyslet. Výsledkem je obrovská opuštěnost, psychická samota, potřeba utéci k práci, k televizi, ke spánku, k alkoholu atd.
Porovnání bývalého a současného partnera?
Může nastat ještě jedna situace, kdy v člověku nastane potřeba se vidět s bývalou láskou.
Stává se to v případě, kdy se partner dopouští mnoha zdánlivě nepodstatných nespravedlivostí, čímž se v člověku začíná vytvářet nový pocit, kterým je pocit porovnávání s bývalou láskou.
Pokud tímto porovnáváním člověk zjistí, že bývalá láska činila méně chyb než činí současná, v člověku se vytvoří další pocit.
A to je pocit touhy se vrátit k bývalé lásce.
Dotyčný člověk ovšem nemá učinit další kroky, třeba v podobě tajných setkání, u kterých si bude zjišťovat, zda jejich vztah ještě nejde vrátit. Tyto kroky by totiž nebyly fér vůči současnému partnerovi.
Než začne takovýto člověk hledat, třeba i u bývalé lásky, má si o tom se svým současným partnerem popovídat.
Má mu např. říci: "Zjišťuji, že u tebe nenacházím to či ono. Některé věci mi chybí natolik, že začínám v sobě cítit nutkavý pocit jít hledat jinam. Já však zatím nehledám, ale už porovnávám.
Prosím, neber to jako vydírání, ale je to konstatování pravdy o tom, co se ve mě děje.
Prosím, vyslechni mne a v klidu se dohodněme, zda jsou moje pohledy, postřehy, posudky, pravdy či kritiky oprávněné.
A pokud se dostaneme k závěru, že jsou, tak, prosím, změň ty nesprávné věci, ne kvůli mně, ale proto, že to tak má být. A já tím opět budu nacházet v tobě, co hledám a nebudu mít potřebu hledat jinde a ani tě porovnávat."
Stádia hledání
-
Porovnávání je první stadium hledání.
-
Druhé stadium hledání je hledání na psychické bázi: vnitřní snění, touhy, přání, představy, pouze se zapájením očí do hledání.
-
Třetí stadium hledání je i zapojení tělesných projevů do hledání: vyhledání i bývalé lásky, pokud svými kvalitami předčila současnou známost, vyhledávaní jakýchkoli příležitostí seznámit se, koketování, schůzky se zajímavými lidmi bez partnera, stále kratší pobyty po boku současného partnera, tajné inzeráty na seznámení apod.
Všechna tato stadia hledání ubližují partnerovi, pokud mu člověk nedal příležitost odstranit důvod odcizení se od něj.
A člověk má objasnit partnerovi důvod toho, že hledá. Dluží to svému partnerovi.
Pokud nastane situace, že současný partner odmítne jakoukoli diskuzi, nebo neuzná argumenty a důvody odcizení se, člověk může a má odejít od partnera nadobro. Odejde však s čistým svědomím, že pro to, aby našel u partnera to, co hledá, udělal co nejvíce.
Právě protože to nemělo odezvu, může odejít. A až pak následně může začít hledat.
Proto, pokud nastane situace, že dotyčný nenachází u svého partnera to, co hledá, je správné nevyhledávat ani v mysli, ani fyzicky svou bývalou lásku, dokud člověk má po svém boku současného partnera.
A tím, že člověk dodrží tyto správné postupy v této oblasti, bude jednou i v této dané oblasti odměněn ...
Setkání s bývalým partnerem za zády mého současného partnera?
Tito lidé si neuvědomují, že se dopouštějí mnohonásobné zrady a poklesu, za které si ponesou následky a důsledky, ze kterých se budou zodpovídat.
Každý, kdo toto také řeší, si musí uvědomit, že první zrada na partnerovi začíná okamžikem, kdy před ním zatajil touhu setkat se s bývalou láskou.
Samotný fakt, že se člověku jednoho dne připomene bývalá láska, je hodně závažný a člověk by ho určitě neměl jen tak přejít, protože má hlubší smysl.
Zapírat?
Správné by bylo ihned po vzniku této touhy v sobě nejdříve analyzovat příčiny a vyřešit si je jednou provždy. A po jejich vyřešení to vše co nejrychleji šetrně a taktně oznámit současnému partnerovi.
Důvody touhy setkat s bývalou láskou hledejte v hloubi duše
Důvody této touhy vidět svoji bývalou lásku nevznikly náhodou.
Někdo by řekl, že tato touha byla vyvolaná snem, fotkou z "mládí", místem, ke kterému se váže vzpomínka apod. Tímto se všichni obhajují nejčastěji. Často totiž říkají: "Já jsem si bývalou známost nepřipomínal záměrně, nevyhledával jsem ji. Ta vzpomínka přišla sama, v určité již zmíněné podobě, tak to beru jako výzvu, nebo jako podnět k řešení."
Toto připomenutí bývalé lásky se děje z jediného důvodu, a to: "Teď je ten správný čas vzhledem duševní vyspělosti úplně vyřešit v sobě dluh, který je uvnitř a zůstane tam, dokud ho člověk nepojmenuje a nevyřeší."
Není podstatné, zda se jedná o pocit dluhu toho člověka k bývalé lásce (nebo třeba i k láskám) nebo bývalé lásky k dotyčnému člověku. A není podstatné ani to, z jakého důvodu ten dluh vzniká, např. nedoznání se k nevěře, k podvodu, ke lži, nepřiznaná sázka s kamarády, způsobení bolesti, neuznání pravdy, nevyjasněný důvod rozchodu, čekání uznání kvalit a nebo z jiné další křivdy.
Podstatné je, že je to dluh, který vznikl z důvodu napáchané nespravedlivosti. A tento dluh zůstává dluhem, dokud ho neodčiní ten, kdo ho vytvořil, anebo pokud ten dluh neodčiní člověk sám v sobě.
Odčinění dluhu vůči bývalé lásce
Pokud má dotyčný člověk tento dluh či dluhy vůči bývalé lásce, měl by je odčinit.
Odčinění dluhu spočívá v tom, že člověk nejdříve uzná svůj dluh.
Člověk má uznat dluh podle okolností osobně dotyčné osobě a pokud to okolnosti nedovolí (třeba kvůli tomu, že by s tím současný partner nesouhlasil), tak stačí jenom uznání dluhu v sobě.
Ale aby byla záruka, že už se člověk této nespravedlivosti nedopustí, je důležité, aby si z toho vzal a uvědomil si ponaučení a poznání do budoucna, že tuto nespravedlnost už nikdy nedovolí.
Tím, že si to poznání z dluhu uvědomí, se má do budoucna vyvarovat chyb. A tím se v této oblasti vyřešeného a odčiněného dluhu stane lepším.
Odčinění dluhu, který způsobila bývalá láska dotyčnému člověku
V opačném případě, kdy je dluh bývalé lásky k dotyčnému člověku, musí také dojít k vyrovnání se s tímto dluhem.
Vyrovnat se s dluhem bývalé lásky k dotyčnému člověku se dá totiž tím, že si člověk díky bolesti způsobené dluhem uvědomí důležitý pocit.
Tímto pocitem je poznání a procítění této bolesti.
Díky tomuto poznání a procítění bolesti se člověk stává vědomějším, protože tím si uvědomí, že sám nebude tuto bolest působit v budoucnu ostatním.
Tímto poučením do budoucna si člověk srovná dluh, který mu bývalá láska způsobila, protože ho tento dluh učinil lepší bytostí, která je uvědomělejší v té dané oblasti. A tato zkušenost má v člověku zůstat a má být za ní vděčný a má žít podle ní.
V životě každého člověka nastávají situace, kdy je mu připomenut dluh, ať už jakoukoli formou. A je to proto, aby se člověk stal lepším tím, že uzná a odčiní či vyrovná dluhy, ať jsou jakékoli.
Toto uvedené řešení je správné a spravedlivé, proto ho má člověk používat. Neublíží tak partnerovi a učiní ho uvědomělejším v dané oblasti.
Toto řešení neublíží hlavně v konečném důsledku a to je důležité.
Když totiž člověk co nejjemněji oznámí vyřešení dluhu svému partnerovi a obeznámí ho s poznáními, které mu ten dluh přinesl, tak si budou k sobě blíž, budou více k sobě cítit i lásku, náklonnost, souznění, oddanost...
A jako zpečetění toho, že ten člověk učinil správnou věc a pochopil a odčinil dluh v plné míře, bude i to, že se nebude už nikdy objevovat žádná nutkavá potřeba či touha vidět bývalou lásku.