Cizí slovo asertivita se stále častěji skloňuje i v češtině. Do našeho rodného jazyka bývá toto slovo sice překládáno, ale pojem sebeprosazování nevystihuje přesně jeho podstatu. Proto se vedle používání originálního výrazu asertivita můžete setkat i s opisem zdravé sebeprosazování.
___
Co je to, definice, obsah pojmu
Podle oxfordského slovníku asertivita znamená čelit něčemu tváří v tvář a umět se prosadit. Zároveň se asertivitou rozumí umění požádat o laskavost, říci ne a čelit manipulacím. Zní to jednoduše, ale pro jedince s malou sebedůvěrou, kteří jsou víc než náchylní k ostýchavosti, může takové chování znít jako nedosažitelná meta.
Proč být asertivní?
Možná to znáte. V restauraci vám neochotný číšník přinese jiné jídlo, než jste si objednali. Už už se nadechujete k poznámce, že jste si místo rizota přáli zeleninový salát, ale v posledním okamžiku se zarazíte. Nebudu dělat problémy, říkáte si v duchu, vždyť to rizoto nakonec určitě nebude špatné. Podřízené chování ale tady není rozhodně na místě. Jenže schopnost si říct s jistotou a důrazem o své požadavky není pro řadu z nás úplnou samozřejmostí.
Jak na to?
Jediná možnost, jak se člověk může stát asertivním, je naučit se to. Podle psychologů se nikdo asertivní nenarodí. Cesta k zdravé sebedůvěře ale může být trnitá, obzvlášť v Čechách, kde jsme stále ještě vychováni v kulturní tradici, která vždy preferovala potřeby společnosti nad požadavky jednotlivce. To v zemích, kde se asertivní chování považuje za samozřejmost, se více dbá na práva jednotlivce, sebevědomí a vlastní odpovědnost.
V současnosti už ale přece jenom povědomí o asertivitě a její užitečnosti i u nás zvolna stoupá. Dnešní žáci středních i základních škol se učí od malička, že je normální prosadit svůj oprávněný zájem a nepoškodit přitom oprávněný zájem druhého. Ani dospělí, kteří se necítí „jistí v kramflecích“ v jednáních s druhými, se ale nemusí smířit se stavem věcí a mohou na sobě začít pracovat. Důležité je si uvědomit situace, v nichž se cítíme nejistí. K tomu nám může pomoci dobře dostupná odborná literatura, ale účinnější je využít nabídku specializovaných kursů. Tam probíhá nejen suchopárná výuka, ale také praktický nácvik chování v konkrétních situacích, které mohou snahu o zvýšení sebedůvěry a získání základů asertivního chování značně ulehčit.
Asertivita není agrese
Asertivitu si někteří z nedostatku informací vysvětlují jako agresi. Agresivní člověk je sice také vyjadřuje otevřeně, ale chová se nepatřičným způsobem. Naproti tomu asertivní jedinec formuluje jasně své myšlenky a pocity, ale neporušuje práva druhých. Není zapotřebí se vlastní asertivity bát. Asertivita totiž nepřináší pouze lepší pocit pro nás – i okolí a lidi, s nimiž se stýkáme, ocení naší schopnost dojít k dohodě a kompromisu, aniž zbytečně slevíme z vlastních názorů a záměrů.