Život nám bohužel stále přináší různé nečekané nepříjemné okamžiky. Mnoho z nás se například stalo obětí kriminality. Odcizení telefonu, peněženky, dokladů či dokonce auta patří k velmi nepříjemným stresovým zážitkům. Vaše emoce v takovém případě jedou na plné obrátky.___
___
První reakce
Nejprve jste překvapení, a pokoušíte se najít vysvětlení. Říkáte si například, že jste telefon jen někde zapomněli. Pak začnete propadat rostoucí úzkosti, že jste o telefon skutečně přišli. Následuje fáze vzteku, kdy dupete, případně mlátíte rukou do zdí a slibujte zloději krutou odplatu: "Kdyby se mi dostal do rukou..."
Končíte smutkem a rezignací. Litujete se a říkáte si, že se to může stát jen vám.
Končíte smutkem a rezignací. Litujete se a říkáte si, že se to může stát jen vám.
Je to přirozený emocionální proces. Naštěstí nás příroda vybavila schopností adaptace. A tak po nějakém čase (pro někoho jsou to hodiny pro jiného dny) se vše vrátí do normálu.
Co je velmi zajímavé, jsou reakce ostatních, když se do takové nepříjemné situace dostanete. Lidé totiž většinou neumějí správně reagovat. Pojďme se podívat na typické chyby a následně správnou reakci.
"A bude to i ještě horší"
Právě jste kolegovi oznámili zdrceným hlasem, že vám ukradli telefon. On se na vás podívá s účastí a řekne: "No to je hrozný. Jestli používáš telefon-banku, tak se připrav na to, že už ti vykradli i účet. A z tvého čísla rozešlou spamy všem našim klientům. Pokud to ovšem nebyla krádež na zakázku ze strany našich konkurentů. Vždyť ty jsi tam měl telefonní čísla všech klíčových klientů."
Katastrofa nabývá globálních rozměrů a vám je hůř a hůř. Paradoxní je, že kolega-pesimista vám vlastně nechce ublížit, ale pouze velmi nešikovným způsobem vyjadřuje svou účast. Natolik se do vaší nepříjemnosti vžije, že je často sám sklíčený.
Katastrofa nabývá globálních rozměrů a vám je hůř a hůř. Paradoxní je, že kolega-pesimista vám vlastně nechce ublížit, ale pouze velmi nešikovným způsobem vyjadřuje svou účast. Natolik se do vaší nepříjemnosti vžije, že je často sám sklíčený.
"Můžeš si za to sám"
Za opravdu kuriózní reakci lze označit výčitky. Cítíte se mizerně, čeká vás mnoho komplikací, ze ztráty telefonních čísel, o finančních vydáních ani nemluvě. Ovšem reakce ze strany blízkých začne výslechem. Kde jsi měl telefon? Měl jsi ho v kapse nebo v aktovce? Neměl jsi náhodou sako hozené přes opěradlo židle?
Až se konečně najde okamžik, kdy jste polevil v pozornosti. Sláva! Důkaz vaší viny je na světě. V tu chvíli je možné začít vám vyčítat neodpovědnost, neopatrnost a celkově marnotratný přístup k životu. I zde je ovšem v pozadí paradoxní ztotožnění se s vámi, s vaším problémem. Dotyčný se dostane do fáze vzteku. Místo pěstí do zdi však buší slovy do vás. Z obětí se stávají viníci.
Až se konečně najde okamžik, kdy jste polevil v pozornosti. Sláva! Důkaz vaší viny je na světě. V tu chvíli je možné začít vám vyčítat neodpovědnost, neopatrnost a celkově marnotratný přístup k životu. I zde je ovšem v pozadí paradoxní ztotožnění se s vámi, s vaším problémem. Dotyčný se dostane do fáze vzteku. Místo pěstí do zdi však buší slovy do vás. Z obětí se stávají viníci.
"Mně už ukradli telefonů, to bude dobrý..."
Poslední chybou, se kterou se pravděpodobně u ostatních setkáte, je zlehčování vašeho problému. Většinou tak reagují ti, kteří vás mají opravdu rádi a trápí je, že jste smutní a nešťastní.
Snaží se vám ulehčit situaci popisem svých zkušeností. Vypráví, kolik telefonů už ukradli jim, a jak se s tím smířili. Pokud se už dostáváte z fáze sebelítosti do normálu, pak to skutečně může pomoci. Pokud jste však teprve v panice ze ztráty nebo ve fázi vzteku na "neznámého pachatele", tak vám to bohužel nepomůže.
Snaží se vám ulehčit situaci popisem svých zkušeností. Vypráví, kolik telefonů už ukradli jim, a jak se s tím smířili. Pokud se už dostáváte z fáze sebelítosti do normálu, pak to skutečně může pomoci. Pokud jste však teprve v panice ze ztráty nebo ve fázi vzteku na "neznámého pachatele", tak vám to bohužel nepomůže.
Empatie a praktická opatření - správné řešení
Návod na to, jak správně reagovat, je přitom prostý. Pomoci s praktickými opatřeními, vyjádřit soucit a vyslechnout stesky postiženého.
Nejprve je důležité se zeptat "oběti", jestli můžeme nějak prakticky pomoci. Projít s postiženým, co je třeba udělat. Například jak zablokovat SIM kartu, na jaká místa zajít k vyřešení nápravy (dle situace např. úřady, kvůli ztrátě dokladů, operátor kvůli nové SIM, ...) a podobně. Potom je důležité vyjádřit lítost nad jeho situací. A nakonec to nejdůležitější. Obrnit se trpělivostí a vyslechnout desetkrát za sebou, jak je to nespravedlivé, jak za to dotyčný nemůže a jaká je to tragédie. A vůbec, že život je pes.
Nejprve je důležité se zeptat "oběti", jestli můžeme nějak prakticky pomoci. Projít s postiženým, co je třeba udělat. Například jak zablokovat SIM kartu, na jaká místa zajít k vyřešení nápravy (dle situace např. úřady, kvůli ztrátě dokladů, operátor kvůli nové SIM, ...) a podobně. Potom je důležité vyjádřit lítost nad jeho situací. A nakonec to nejdůležitější. Obrnit se trpělivostí a vyslechnout desetkrát za sebou, jak je to nespravedlivé, jak za to dotyčný nemůže a jaká je to tragédie. A vůbec, že život je pes.