"Je mi dobře, po rozchodu cítím úlevu." Tak tuhle větu slýcháme spíše vzácně a většinou krátce po rozchodu. A proto se mi chce na celou tuhle zatím ještě bílou stránku napsat velkými písmeny: “To je fajn, gratuluji ke znovu nabyté svobodě a pěkně si tu současnost užijte!“ Jenže nic není tak jednoduché a co tvrdíte dnes může být za měsíc úplně jinak...Více pochybností = méně lásky
Zkusím to vzít po pořádku. Byl-li rozchod, byl i vztah. Byl-li vztah byla snad i láska a očekávání. Nebyla-li očekávání naplňována a láska dostatečně opětovávána, začaly se vkrádat nepříjemné pocity spojené s pochybnostmi o naplněném a šťastném vztahu s budoucností. A tady platí úměra nepřímá: čím více pochybností, tím méně tolerance, velkorysosti a snahy do vztahu investovat jak citově, tak i energeticky a materiálně, souhrně řečeno tím méně lásky.
Komplikovaný vztah je lepší než žádný vztah?
A každý, kdo si podobné období prošel, mi dá zcela jistě za pravdu, že doba trvání mučivého zvažování skutečné hodnoty vztahu netrvá pár hodin, ale většinou mnohem déle. Snad je to proto, že většina lidí přece jen raději dává přednost komplikovanému a na kompromisy mnohdy náročnému životu v páru před sólovou dráhou. Ta sice může nabídnout větší možnost osobní seberealizace s menší nutností brát ohledy a omezovat se nebo menší riziko zpronevěření se vlastním ideálům v důsledku přistupování na každodenní kompromisy v soukromém životě, ale přece jen vyžaduje určitou sílu být tím jedním, neomezeným, nezávislým, samostatným i v určitých okamžicích samotným.
Vztah je radost i starost
A tak ve chvílích, kdy člověk zažije to pěkné, co může partnerství poskytnout, a to zcela jistě zažije, protože jinak by se do vztahu, který mu dříve či později nabídne spoustu „drobných“ problémů k řešení, jen tak zbůhdarma nepouštěl, se mu často tak snadno nechce vrátit se zpět „do svobodného světa“, kterému se mnohdy přezdívá i samota. A samozřejmě čím delší byla doba, kdy vztah nabízel a dával to pro člověka podstatné, tím hůře se s ním pak člověk loučí.
Možná, že i z toho vychází určitá oblíbenost šťastných konců, která dává lidem naději, že i doby hlubšího partnerského temna mohou jednou pominout a může je vystřídat opět spokojené soužití, které je ochrání před pro ně jen těžko představitelným návratem do doby, kdy byli nezadaní, nezávislí a k nikomu partnersky nepatřili.
Rozchod a prázdnost každodenního života, svobody a nezávislosti
Rozchod je jakýmsi ukázněným procesem s několika jasně definovanými stádii a který probíhá nejen v té rovině viditelné a lehce popsatelné i zdokumentovatelné, kterou představuje balení kufrů a stěhování, ale má i svou psychickou stránku, která se nemusí nutně krýt s těmi finálními ráznými a praktickými kroky.
Prostě řečeno, rozejít se s někým je nejpodstatnější v mysli a pokud celý „rozcházecí proces“ absolvujete, pak jste současně i připraveni brzy vyřknout větu: „Po rozchodu cítím úlevu a je mi dobře“. Pokud ale čekáte, že jen sbalením kufru a vyklizením pole získáte tu podstatnou a dlouhodobou úlevu, pak se může velmi snadno stát, že po počáteční euforii přijdou pochybnosti o Vašem nedávném tak zásadním rozhodnutí a jeho důsledcích pro Váš „nový život“ i překvapení z prázdnosti každodenních dnů a z nabyté svobody a nezávislosti.