Nikdo neví, kdy a odkud se tento virus vynořil, ale postihuje stále
více mladší generaci okolo 25-30 roku. Generace těchto mladých lidí se
dost liší od generace svých rodičů - vydělávají podstatně víc, pracují
více na své kariéře a na svém zevnějšku.
A po pár letech společného
soužití se svým partnerem si uvědomí, že žijí již nějaký čas ne s, ale
vedle člověka, kterého třeba potkali v čase okolo maturity nebo během
studia na vysoké škole. A je jim jasné, že tomuhle se již nedá říkat
milostný nebo partnerský vztah, ale účelová společnost.
Jsou
to bohužel tiché tragédie, které takto postupně, ale jistě způsobily,
že dříve tak báječný a zajímavý společný život ztratil smysl:
lhostejnost, nedostatek něhy, málo pozornosti, nedostatek času na toho
druhého a netečnost. Ona si stále častěji uvědomuje, že si ani nevšiml
jejího nového účesu a o víkendu jede raději s kamarády na fotbal, místo
aby jí doprovázel na narozeniny její sestřenice. Pro vnější svět jsou
to zdánlivé maličkosti a banality, ale právě ty nutí k zamyšlení.
A přece - láska k tomu druhému je ještě pořád tady jen trochu slabší a zašlá. Jít nebo zůstat? Kolik šancí má ještě tento vztah? Takové otázky je vidět stále častěji tomu druhému v očích. Naštěstí existují ještě nějaké záchranné akce, díky kterým se dá i již zdánlivě nefungující partnerský vztah znovu vzkřísit.
Použijte představivost
Ke
zjištění, zda-li je vaše nespokojenost v partnerství jen pomíjivý
vrtoch, či už se opravdu něco zásadního děje, zkuste použít také
představivost. Zaktivujte svou fantazii, protože jenom vy jste sami
sobě těmi nejlepšími psychology. V tomhle problému vám ani nejlepší
přátelé ani nejdražší psycholog neporadí. Zkuste si v hlavě promítnout
krátký film a představit si s detailními podrobnostmi, jak váš
protějšek vykládá všechny své věci ze skříně, balí je do kufrů, odnáší
pryč a pak se naposledy podívá a naposledy zavře dveře vašeho
společného bytu. Co cítíte? Úlevu? Nebo zděšení? Potom si doopravdy
ujasněte, zda-li je ještě nějak možné vašemu vztahu pomoci.
Poznáte to podle nosu...
Při
přivonění ke kolínské či parfému, který váš protějšek používá se vám
vybaví jen a jen krásné okamžiky s ním spojené. To je první upozornění,
že váš vztah má ještě nějakou budoucnost, náš čichový orgán je totiž
spolehlivější než náš úsudek. On totiž "vyčenichá" nejen parfém nebo
vůni těla, ale registruje také tzv. hormony lásky, které nevědomky řídí
naše pocity jako "láska, touha, sympatie nebo odpor". Takovéto signály
ukazují, jak si stojíte se svými city k partnerovi. Jestliže vám
znenadání silně vadí či je vám dokonce odporná partnerova tělesná vůně,
je to první, velice silný příznak akutního odcizení.
Slova prozradí více...
Zda-li
bude partnerský vztah dvou lidí dlouhodobě šťastný, závisí na stylu
komunikace mezi nimi. Např. mezi zcela banálními větami jako: "Prosím,
nezapomeneš dnes zavézt to auto do servisu?" či "Jak tak vidím, zase
nestihneš s tím autem do toho servisu zajet" je velice veliký rozdíl.
Slova prozrazují naše pocity o to více, když o nich vůbec není řeč!!
Dávejte si pozor, zda nevypouštíte ze svých úst takové zabijáky lásky,
jako je věčná kritika toho druhého, neustálé upozorňování na jeho
slabiny a chyby. Tato slova totiž vyvolávají otázku, zda-li již delší
dobu právě vy nedáváte vztahu žádnou šanci.
Každý polibek je poselství
Gesta
jsou věci, které činí partnerský vztah silnějším - pohlazení,
polechtání ve vlasech, objetí, letmé polibky - to je zvláštní forma
řeči mezi dvěma lidmi, kteří k sobě chovají hlubší city. Kdo se rád se
svým partnerem drží za ruce, má si s ním i slovy hodně co říci. Pro
takovéto páry je "zůstat" tím nejlepším řešením, protože mají oba dva
ještě velmi mnoho energie na výstup z nějaké partnerské krize.