I když se to mezinárodním institucím i mnoha ženám nelíbí, stále platí, že příjmy mužů v Česku výrazně překračují příjmy žen. Když je navíc maminka na rodičovské dovolené s dětmi, může jí manžel hlídající každou korunu pořádně zkomplikovat život. Problematický vztah k penězům ale většinou způsobuje trauma z minulosti - a s ním se dá pracovat.
___
___
Asi každý z nás někdy potkal člověka, který šetřil víc, než se zdálo přiměřené. Nepovedené rande s mužem, který ženu na schůzce nevzal na kávu a celou dobu lamentoval, jak je vše drahé, může jako vtipná historka bavit vaše přátele ještě řadu let. Pokud si ale někoho takového vezmete, může se váš život proměnit v noční můru. Člověk někdy ani nevěří, co všechno jsou lidé ochotní snášet. Dokládá to i příběh z praxe jedné psycholožky:
Krátce po revoluci přišla na konzultaci do poradny paní ve středním věku ve velmi obnošeném oděvu, ale s překvapivě zajímavým, jakoby dětsky jasným výrazem v očích. Vyprávěla, že pracuje jako učitelka v mateřské škole a žije v malém městě za Prahou s manželem, který o její návštěvě nesmí vědět. Nežijí si špatně a on je ve společnosti milý a veselý, šéfoval dříve brigádě socialistické práce a všichni ho mají rádi. Doma se ale choval docela jinak, přiděloval manželce peníze jen na nákupy a musela mu vyúčtovat každý desetník. Osobně posuzoval ošlapanost bot nebo opotřebení mýdla, z kosmetiky ženě dovolil jen indulonu. Když si v práci půjčila tehdy vzácný časopis Burda, aby si sama něco ušila, manžel jí v amoku časopis i látku roztrhal.
Paní žila s manželem sama, děti už se odstěhovaly, a on každý den přišel domů, donesl si basu piv, zkontroloval, zda je vše přesně na svém místě, a zatímco jeho žena vařila, dával si u televize jedno pivo za druhým. U každé negativní osoby ve zprávách i filmech pak na svou ženu k plotně pokřikoval: „Ten/ta je jako ty.“ Když se žena jednou zdržela s kolegyněmi na vánočním večírku a dala si skleničku, on ji tajně sledoval a za trest ji poté udeřil pěstí. A pak dodala: "Nevím, co mám dělat, protože se bojím, že ho jednou zabiju. Já bych ráda šla do kriminálu, aspoň bych tam měla klid. Ale nedávno se mé dceři narodila holčička a já bych s ní chtěla být. Chci dceři s vnučkou pomáhat, a to bych z vězení nemohla.“
Tento příběh, při kterém člověku běhá mráz po zádech, je příkladem toho, když se lakotnost změní v týrání. Odpírání přístupu k penězům (i často navazující omezení společenského kontaktu a podobně) je totiž jedním z typických způsobů psychického teroru. S podobným násilníkem se přitom musí zacházet stejně jako s jakýmkoli jiným: je třeba se ho přestat bát. „Když se žena zbaví strachu, je naděje, že se změní i násilník. Pokud si nejste jistá, zda by změna zafungovala právě ve vašem vztahu, může pomoci porada s odborníkem,“ navrhuje psycholožka. Pokud se ukáže, že není naděje, že se vztah změní, je na místě od lakomce odejít. I když to třeba pro maminky na mateřské, které nemají jiné zázemí ani příjem, není lehké.
Co na to psycholožka?
Když tyran přijde o oběť, je z něj nula
„Když tyran přijde o oběť, je z něj nula.“ Toto pravidlo ostatně zafungovalo i v jejím příběhu. Paní pomohlo, když onemocněli její staří rodiče a potřebovali každodenní péči. Měli svůj dům ve stejné obci, a tak jsem klientce poradila, aby této příležitosti využila. Řekla manželovi, že se musí odstěhovat, aby se starala o rodiče - a odešla od něj. Krátce poté se objevil u jejich dveří a prosil, aby se k němu vrátila, že se změní a bude se chovat jinak, jen ať od něj neodchází... Nevím přesně, jak případ dopadl, ale asi dobře, protože paní už nepřišla.
Lakomství způsobuje strach ze života
Jak dále připomíná psycholožka, problematický vztah k penězům mívá často příčinu v dětství. „Lidi, kteří jsou posedlí hromaděním peněz, označujeme v psychosexuální typologii za osobnost análního typu. Pro vývoj těchto lidí je klíčové, že v raném dětství zažili nějaké trauma. Jistotu a bezpečí se pak snaží hledat v penězích a majetku,“ vysvětluje psycholožka, odkud se bere potřeba lakotit. Pokud tedy máte za partnera člověka, který je hamižný, možná se vám s ním bude lépe vycházet, když si uvědomíte, že příčinou bude jeho citová frustrace.“ Ačkoli to pro vás může být těžké, když má nepříjemnou povahu, může vám i jemu pomoci, pokud mu dáte najevo své přijetí a podporu. Pomůže i mu, když posílíte jeho pocit, že nemá důvod se bát,“ dodává psycholožka.
Sexem k penězům?
A i když to zni trochu triviálně, zvláště u problémů s penězi často pomáhá, když vylepšíte partnerovi ego v posteli. „Mnoho mužů se cítí jistěji, když jsou spokojenější v sexu,“ zdůrazňuje psycholožka známé pravidlo. Může se stát, že když budete k partnerovi vstřícnější, otevřenější a vynalézavější při intimních hrátkách, on bude na oplátku sebejistější a uvolněnější při nakládání s financemi. Své o tom ostatně ví i Pavla Rambousková, která v seriálu Ulice úspěšně „oškubává“ podnikatele Lumíra Nykla. „Je to de facto prostitutka, ale její chování má logiku. Když muži za své peníze něco dostanou, jsou štědřejší,“ shrnuje televizní nadsázku psycholožka.
Připomeňte se
Příkladem méně extrémního lakomce je klient, který si stěžoval na nedostatečný kontakt se svými dvěma syny (sedmiletým a devítiletým). Ti zůstali po rozvodu s jeho bývalou ženou a právě se jim narodil nevlastní bratr, což hlavně starší chlapec špatně nese. Proto jsem se klienta ptala, jak často si se syny třeba volají - jestli by nemohl každý den tomu staršímu věnovat pár minut a zajímat se o to, jak se mu daří. On mi odpověděl, že přítel jeho ženy slíbil, že chlapcům pořídí telefon s tarifem, aby si mohli volat. Jen pár dní předtím si přitom koupil drahý fotoaparát s výbavou - ale nenapadlo ho, že by mohl za pár korun pořídit svým synům mobily, aby nemuseli hlídat kredit a mohli se s ním spojit, kdykoli chtějí. Připomněla jsem mu, že by kluci možná ocenili, kdyby jim telefony koupil on, když navíc dobře ví, že tarif pro volání v rodině může pořídit za pár desítek korun za měsíc. Po tomto upozornění tedy Ježíšek chlapcům telefony přinesl a od té doby si s tatínkem volají denně. I tento příběh ukazuje případ člověka, který má problém s penězi. Neváhá je vydat za své potřeby, vůbec ho ale nenapadne, jak by je mohl vynaložit ve prospěch druhých. I když je to nabíledni a i když jde třeba jen o malé částky. „Takovému člověku pomůže, když ho někdo upozorní na potřeby druhých; samo vydání peněz mu takový problém nedělá. Dlouhodobě je ale soužití s takovým člověkem nepříjemné, když musíte stále žádat o věci, které by měly být samozřejmé,“ upozorňuje psycholožka.