Výživné, lidově řečeno alimenty, bývá háklivá věc. Háklivá pro oba manžele, kteří se rozvedli a kteří mají jedno či více dětí. Ženy, které mají dítě v trvalé péči (těch je v zemi drtivá většina) by chtěly dostávat od otců dětí více peněz, než kolik berou.___
___
Mužům se může naopak zdát, že dávají na výživu svých dětí peněz dost, ne-li výrazně více ve srovnání s tím, než kolik podle nich může jejich potomek skutečně potřebovat.
Stanovení výše výživného v přehledu:
- výše výživného na dítě se pohybuje průměrně kolem 10-20% platu otce dítěte, pokud žije otec v domácnosti s jinou ženou nebo má vyživovací povinnost na další osoby, částka se o to snižuje
- soud při určování výše výživného vychází ze zásady, že se dítě má podílet na životní úrovni svých rodičů (proto čím vyšší příjem rodiče, tím vyšší výživné).
- při určování výše výživného rozhoduje věk dítěte, jeho zdravotní stav, jeho potřeby (stravování, škola, zájmová činnost, ošacení apod.)
- nelze stanovit obecně, kolik se bude platit - záleží vždy na konkrétním případu, na konkrétním soudu, kterak rozhodne. Obecně se výše výživného pohybuje v rozmezí 500,- Kč až 4.000,- Kč, ale u movitého podnikatele, který vydělává např. 100.000 Kč může jít i o částku 15.000 Kč - obecně tedy lze říct, že výše výživného je věc velmi velmi relativní.
Výši alimentů stanoví soud a ten také přihlíží k mnoha faktorům, které konečnou výši výživného ovlivňují. Především se přihlíží k výši příjmu otce (přesněji řečeno rodiče, který výživné platí) a ke skutečným potřebám dítěte. Ty jsou odvislé především od jeho věku a jeho individuálních potřeb. Soud například zjišťuje, zda je dítě zdravé, zda nedrží dietu a jakým zálibám se věnuje.
Ze života...
"Když jsem se rozváděla, tak jsem tu hrůzu chtěla mít co nejrychleji za sebou, a tak jsem manželovi kývla na jeho návrh, aby mi na patnáctiletou dceru dával dvanáct set měsíčně," říká s odstupem dvou let sedmatřicetiletá Stanislava. "Byla jsem ráda, že soud svěřil dceru do mé péče, na peníze jsem v tu chvíli nekoukala, ale teď vidím, jak je to těžké. V práci mě přeřadili na méně placenou práci, jsem sama, bez partnera, rodiče mi také nepomohou.
Nestěžuji si, jen vím, že dnes bych to udělala jinak. Chci si dát žádost o zvýšení alimentů, ovšem pochybuji, že se mi podaří získat víc peněz. Manžel vydělává dost, ale přivydělává si načerno, takže tyhle příjmy u soudu stoprocentně neprokáže a já to nedokážu. Za zkoušku to ale stojí."
Nestěžuji si, jen vím, že dnes bych to udělala jinak. Chci si dát žádost o zvýšení alimentů, ovšem pochybuji, že se mi podaří získat víc peněz. Manžel vydělává dost, ale přivydělává si načerno, takže tyhle příjmy u soudu stoprocentně neprokáže a já to nedokážu. Za zkoušku to ale stojí."
Průměrná výše výživného
Statistický úřad před nedávnem zveřejnil průměrnou výši výživného na dítě. Ta v České republice činila 1 577 korun. Jsou ale matky, které dostávají mnohem nižší částku, zejména v regionech, kde je vysoká nezaměstnanost a kde je řada lidí odkázaná na sociální dávky.
Existují ale i muži, kteří platí na své potomky částky mnohem vyšší. "Je jasné, že ženská, která má tříleté dítě a dostane na alimentech měsíc co měsíc pět tisíc korun, to nemůže spotřebovat jenom pro dítě," namítá sedmatřicetiletá Hana, která je pět let rozvedená a má dva syny ve věku osm a dvanáct let, na které pobírá alimenty ve výši dvou tisíc dvou set korun. "Je tedy jasné, že si dost velkou částku může nechat pro sebe. Chápu, že se mužským, kteří platí alimenty, tohle nemusí líbit, ale já znám mnohem víc ženských, které naopak dostávají mnohem méně, než kolik by ve skutečnosti na dítě potřebovaly. Už proto, že jídlo, ale i oblečení je čím dál dražší, o školních pomůckách a zájmových kroužcích nemluvě."
Zatím nebyla řeč o otcích (potažmo matkách, abychom byli objektivní), kteří ale neplatí vůbec. Ačkoli jim soud uložil, že se mají formou alimentů spolupodílet na uspokojování potřeb svých ratolestí, vymoci z těchto tatínků peníze může být problém. Tato situace je pro matky, které často nemají tolik peněz, hodně tíživá. Vymáhání dlužné částky bývá nepříjemné, zdlouhavé, a ne vždy musí být korunováno úspěchem.
Existují ale i muži, kteří platí na své potomky částky mnohem vyšší. "Je jasné, že ženská, která má tříleté dítě a dostane na alimentech měsíc co měsíc pět tisíc korun, to nemůže spotřebovat jenom pro dítě," namítá sedmatřicetiletá Hana, která je pět let rozvedená a má dva syny ve věku osm a dvanáct let, na které pobírá alimenty ve výši dvou tisíc dvou set korun. "Je tedy jasné, že si dost velkou částku může nechat pro sebe. Chápu, že se mužským, kteří platí alimenty, tohle nemusí líbit, ale já znám mnohem víc ženských, které naopak dostávají mnohem méně, než kolik by ve skutečnosti na dítě potřebovaly. Už proto, že jídlo, ale i oblečení je čím dál dražší, o školních pomůckách a zájmových kroužcích nemluvě."
Zatím nebyla řeč o otcích (potažmo matkách, abychom byli objektivní), kteří ale neplatí vůbec. Ačkoli jim soud uložil, že se mají formou alimentů spolupodílet na uspokojování potřeb svých ratolestí, vymoci z těchto tatínků peníze může být problém. Tato situace je pro matky, které často nemají tolik peněz, hodně tíživá. Vymáhání dlužné částky bývá nepříjemné, zdlouhavé, a ne vždy musí být korunováno úspěchem.
Zdroj: venusanka.cz