O signálech a způsobech chování, které mají vztah k dvoření a navazování kontaktů, existuje bohatá literatura. Zabývá se nejrůznějšími informacemi, které si lidé vyměňují. Zajímavé je, že aktivní strategie svádění je přisuzována především mužům, kteří mají v obecném povědomí hlavní odpovědnost za chování, směřující k navázání párového vztahu. Ženy používají častěji ,,řeč těla'', včetně mimiky.
I ve zcela neutrální interakci mezi mužem a ženou jsou muži nakloněni vidět erotické prvky. Souvisí to zřejmě s větším vlivem optických podnětů na mužskou sexualitu. Muže snadněji vzruší již jen napodobenina atraktivní ženy.
Muži a jejich zájem o sex s mladými a pohlednými ženami - evoluční přirozenost.
Z poznatků evoluční psychologie plyne, že muži by teoreticky měli mít mnohem větší zájem o pohlavní styky s potenciálně dobře plodnými partnerkami. Tedy především s partnerkami zdravými a mladými. Takový výběr byl nepochybně evolučními mechanismy posilován. Proto také muži všude na světě preferují mladé a tělesně atraktivní sexuální partnerky. Ženy přidávají zájem o sociální statut, pracovitost, peníze, ambice, a tedy častěji o partnery ve vyšším věku. Tyto preference jsou pak také základem rozdílné sexuální taktiky obou pohlaví. Mají - li ženy evidentně zájem o hmotné statky, pak to pro muže znamená, že poskytovat je ženám musí vést k úspěchu na poli sexuálním. Respektive stačí signalizovat svoji ochotu tyto statky poskytnout.
Žena volí partnera, který je schopný a ochotný se postarat o potomstvo - silného muže s prostředky.
Ženy jsou ve své volbě sexuálního partnera více selektivní a méně využívají krátkodobé sexuální strategie. Jde jim nejen o koncepci, ale též o profitování ze vztahu s partnerem, který je schopen a ochoten se postarat o potomstvo. Zvolí-li muž špatně sexuální partnerku, pak cena, kterou za to zaplatí, nebývá veliká. Naproti tomu žena do takového vztahu zpravidla mnohem více investuje než muž.
Muži se mohou milovat se kteroukoliv partnerkou.
Teoretické postuláty evoluční psychologie se potvrzují i pozorováním lidí a vědeckými výzkumy. Bylo opakovaně doloženo, že muži vykazují podstatně větší ochotu než ženy kopulovat s partnerkou, kterou znají jen povrchně. Mužům tolik nevadí emoční chlad mezi partnery. Obě pohlaví si pozorněji vybírají partnery na delší soužití. Nicméně muži častěji než ženy plánují jen krátké známosti. Muži mají také podstatně častěji sexuální fantazie než ženy. To vše neznamená, že by snad ženy neměly ve svém strategickém sexuálním repertoáru situační as krátkodobé vztahy. Například mohou-li jejich prostřednictvím dospět k bezprostřední situační výhodě, pak se jim ochotně věnují.
Ženská taktika nemusí být příliš složitá aneb ulovit muže není těžké - jde především o vizáž, chování a oblečení.
V jednom zahraničním průzkumu označily zkoumané osoby jako nejúčinnější ženskou partnerskou taktiku následující postupy: přímá žádost o sex, verbalizace zájmu o sexuální kontakt, projevy sexuálního zájmu a atraktivity, ochota jít do soukromí, svádivé oblečení, svádivé chování, častější nesexuální kontakty, vytváření romantické atmosféry. Jako nejúčinnější taktiky mužské byly jmenovány: slovní zájem o sexuální kontakt, svěřování se, přímá žádost o sex, častější sexuální kontakty, projevy sexuální atraktivity a zájmu, projevovat se mile a pozorně, uspořádat romantickou večeři, projevovat zvýšenou pozornost, ochota jít do soukromí, cílené popíjení alkoholu. Uvedení autoři dále zjistili, že pro obě pohlaví jsou na prvém místě péče o hygienu a čistý zevnějšek. U žen zejména důraz na svádivé oblékání a vše, co zvyšuje jejich tělesnou atraktivitu. Muži nejčastěji uváděli demonstraci síly a výkonnosti, dávání dárků a organizování romantických večeří. Obecně platilo, že repertoár mužů byl podstatně bohatší než repertoár žen. Muži měli tendenci dokazovat, že jsou do vztahu ochotni investovat hodně času, energie i prostředků. Tato data jsou v dobrém souladu s výsledky jiného týmu, který analyzoval seznamovací inzeráty. Analýzou velkého množství těchto krátkých textů byla zjištěna nesporná rozdílnost v nabídkách mužů a žen. Zatímco ženám k uspokojivé přitažlivosti stačí dvě až tři základní kvality, muži se stávají zajímavými partnery, až když nabídnou slušné sociální a majetkové poměry, přitažlivé zaměstnání, bohaté kulturní zájmy a podobně. Všechno patrně nasvědčuje tomu, že pokroky v emancipaci žen zdaleka neznamenají sbližování ženské a mužské sexuální strategie. Obě pohlaví si udržují vysokou míru svébytnosti, protože jejich základní potřeby a očekávání v partnerských sexuálních vztazích nejsou shodné.