Odloučení dítěte od matky v jakékoliv podobě - po porodu, hospitalizací či nechtěným pobytem v náhradním prostředí, a téměř v jakémkoliv věku je pro dítě nesmírně traumatizujícím zážitkem. Stránka se pokouší na problematiku nahlédnout a ukázat některé stránky dětské psychiky.
___
___
Matka pro dítě znamená zdroj života, ať ve smyslu obživy samotné, kterou je zpočátku schopná zajistit pouze ona, tak ve smyslu jistoty a bezpečí, kterou jeho životu poskytuje. Otec, samec, byl odjakživa v přírodě i v lidské společnosti ten, který ochraňoval rodinu před nebezpečím zvenčí. Proto se vydával mimo domov, kvůli ochraně nebo kvůli obživě celé smečky. Matka pak tedy byla a je tou, která toto bezpečí zajišťuje uvnitř, zůstává s dětmi, chrání je a podporuje.
Následky nechtěného či jinak zaviněného odloučení bývají mnohdy opravdu těžké a velmi složité, včetně jejich odstraňování. Potíže po odloučení se nezřídka projevují na psychické úrovni dítěte, neméně často i psychosomatickými potížemi a právě proto bývá jejich kompenzace tak nelehká a mnohdy komplikovaná. Klasická medicína často pro tyto případy nezná jiné prostředky k řešení než léky z oblasti psychiatrie (psychofarmaka). Pokud je ale příčina opravdu v prodělaném odloučení dítěte od matky, nemají tyto takřka žádný efekt. Neřeší totiž právě onu příčinu odloučení, ale pouze její jednotlivé následky. Pro řešení příčiny nemá klasická medicína obecně (nejen v případě odloučení) k dispozici žádné prostředky. Prostředky klasické medicíny mají sloužit pouze k zaléčení zřetelných fyzických příznaků, a jsou-li příznaky v rovině psychické či objeví-li se psychosomatické obtíže, nastává opravdový problém.
Odloučení může vést k nejrůznějším psychickým následkům (netečnost nebo naopak neklid, neurózy, posttraumatické poruchy nebo dokonce psychózy se všemi jejich doprovodnými příznaky), ze somatických projevů jsou to pak např. tiky, ekzém.
Pokud došlo k narušení psychiky, je nutno odborníkem (psycholog, psychiatr) sledovat vývoj případu velmi pečlivě, podrobně, to znamená takřka po dnech. Pro každého pacienta je psychicky velmi povzbuzující, pokud zejména na počátku léčby zaznamená alespoň krátké období zlepšení. A pokud se jedná o dětského pacienta, navíc s takto výraznými potížemi, je to téměř nezbytné pro povzbuzení naděje a vytrvalosti pro jeho rodiče. Postupně při zlepšování stavu (často s přispěním psychofarmakologické podpory) je možné pacienta s trvalé dispenzarizace psychologem nebo psychiatrem vyřadit.