S prstýnky, nebo bez prstýnků? Před sto lety byla odpověď na takovou otázku jednoznačná: manželství bylo podmínkou počestného života, dítětem zrozeným mimo manželství veřejnost pohrdala. Od té doby učinil společenský vývoj až nečekaný skok. Současná svobodomyslnost dosáhla netušených rozměrů. Ale instituce manželství stále existuje - ačkoli o ní pochybovali již starověcí filozofové.
______
Ten mizera si tě nechce vzít?
Ještě v osmdesátých letech minulého století uvedlo těhotenství svobodné matky její nejbližší přece jen do rozpaků. "Ty se opravdu nechceš vdát? On si tě ten mizera nechce vzít?" naříkala udivená maminka těhotné dcery. "Ale co tomu řeknou lidi? Co řeknu v práci? Co řekne v práci tatínek? Co si pomyslí tady v baráku? Řeknou si, že jsme tě špatně vychovali!"
Podobné nářky dnes už patrně neuslyšíte ani ve vesničce pod horami. Na počátku devadesátých let se mimo manželství rodilo pouhých osm procent dětí, dnes nemanželské děti tvoří třetinu všech narozených. Nad čímž už se nepohoršují ani jejich prababičky. Má tedy manželství ještě vůbec smysl?
Jen tak mi neutečeš
Dvaatřicetiletá Michaela S. učí na základní škole, vychovává dvě děti a žije ve spořádaném manželství. Jakmile před sedmi lety poprvé otěhotněla, partner ji požádal o ruku. Ani jednoho z nich nenapadlo uvažovat o jiném řešení. "Rodina se jmenuje stejně, vyřizování formalit je jednodušší," pochvaluje si učitelka Michaela výhody manželského svazku."Není tak jednoduché jen tak z manželství zmizet," pokračuje provdaná matka dvou dětí. "A je krásné a romantické veřejně si slíbit, že dál už půjdeme ve dvou ruku v ruce, v dobrém i zlém. A abych nezapomněla ani na to zlé: zákon přece chrání manželku více než partnerku. Mám na mysli výživné po rozvodu a vypořádání společného jmění. V tom manželům pomůže soud, partnerům nikdo."
Nevdám se, nechci totiž zažít rozvod
Zato devětadvacetiletá redaktorka Tereza, matka malé dcery, se manželství vysmívá: "Pamatuji si na rozvod rodičů, na ty příšerné tahanice o auto a chatu. Nechci to zažít," říká. "Z psí knížky se dá lépe odejít, mám pocit aspoň částečné nezávislosti. A manželství žádný vztah nezachrání ani nepojistí." Tereza žije s partnerem a s dcerkou už několik let "nadivoko" a nehodlá na tom nic měnit.Z nedávného dalekosáhlého sociologického průzkumu však vyplynulo, že po deseti letech soužití jsou mnohem stabilnější sezdané páry. Manželství údajně vydrží víc a déle než svazek bez papírů. Co je ještě zajímavější: nepředstavujte si, že typickou neprovdanou matkou je úspěšná, vzdělaná, emancipovaná vysokoškolačka. Vysokoškolačky jsou totiž v tomto směru spíše konzervativní a volí svatbu.