Zdravotníci se stále setkávají s projevy agresivního jednání či vyhrožování. Jak reagovat, je dílem otázka psychologická a dílem otázka právní. Zaměřujeme se na právní pohled na tento problém. Vyšší trestní sazba za trestné činy proti zdravotníkům ve službě - je nutno uznat, že nebýt iniciativy České lékařské komory, nikoho by ani nenapadlo zakotvit do trestního zákoníku vyšší trestní sazby za některé trestné činy proti zdravotníkům.
__
__
Podařilo se prosadit, že za vraždu, ublížení na zdraví nebo nebezpečné vyhrožování zdravotníkovi ve službě stanoví trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 stejně přísné trestní
sazby, jako když je tento trestný čin spáchán proti tzv. úřední osobě (dříve tzv. veřejnému činiteli) – tedy tresty za tyto trestné činy proti zdravotníkovi ve službě jsou stejné, jako kdyby se jich pachatel dopustil vůči soudci, policistovi nebo jiné úřední osobě.
Na druhé straně se nepodařilo prosadit, aby i prostý fyzický útok na zdravotníka, který nebude mít za následek ublížení na zdraví, byl trestán stejně přísně jako fyzický útok na úřední osobu (policistu, soudce). Takové jednání pachatele je pouhým přestupkem proti občanskému soužití, byť útok směřoval proti zdravotníkovi. To se jeví poměrně nesysté-
mové a při některé další novelizaci trestního zákoníku vyvineme prostřednictvím poslanců a senátorů, pokud možno lékařů, snahu tuto legislativní úpravu vylepšit. Stejně tak je nedostatečné, je-li pachatel trestán, pouze pokud se dopustí útoku na „zdravotníka ve službě“, a nikoli rovněž na zdravotníka pro výkon jeho povinností nebo pro výkon jeho povolání. Pokud jde o úřední osoby – policisty, soudce apod., pak trestní zákoník pamatuje na to, že jestliže dojde k útoku na tyto osoby „pro výkon jejich pravomoci“, je trestní sazba stejná, jako když k němu dojde při výkonu pravomoci, tedy při výkonu povolání. Stejnou právní úpravu budeme požadovat, i pokud jde o zdravotníky. Vždyť vražedný útok na ortopeda, psychiatra i zubaře, který se odehrál před několika lety v Praze, nebyl při výkonu jejich služby, ale právě pro výkon jejich povolání. Bude naší snahou dosáhnout stejné právní ochrany z hlediska trestního zákoníku u zdravotníků jako u úředních osob, aniž by však zdravotník byl považován za úřední osobu. Tedy rozšířit současnou vyšší právní ochranu zdravotníků danou trestním zákoníkem v případě vraždy, ublížení na zdraví nebo vyhrožování i na případ jakéhokoli fyzického útoku a na případy, kdy k takovým událostem dojde nikoli při výkonu služby, ale pro výkon povolání. Jak agresivním útokům předcházet velmi těžko. Útok pacienta, jeho doprovodu nebo kohokoli, kdo se dostaví s agresivními úmysly do lékařské ordinace nebo do nemocnice, je těžké předvídat. Lze pouze doporučit psychiatrům, adiktologům a dalším podobným, kteří pracují s pacienty trpícími psychickými chorobami nebo závislostmi, aby své pracovny vhodným způsobem vybavili tak, aby pachatel měl co nejméně příležitostí k fyzickému útoku. V těchto ordinacích není vhodné, pokud jsou volně položené předměty, jež může pachatel v případě agresivního rozrušení použít k útoku na zdravotníka – například ozdobné dýky, těžítka, vázy apod. Jak velmi pěkně píše známý psychiatr MUDr. Radkin Honzák, v případě, že je zdravotník ohrožen útokem, nemá být jeho cílem nad pachatelem za každou cenu zvítězit, ale prioritou má být pokusit se agresivní osobu zklidnit. Pokud se to však nepodaří, je na místě razantní obrana, která vůbec nemusí být přiměřená, naopak může být i nepřiměřená, protože přiměřená obrana bývá zpravidla neúčinná. Ústavní soud v jednom ze svých nálezů konstatoval, že obrana nemusí být přiměřená, může být dokonce i zjevně nepřiměřená, nesmí však být zcela zjevně nepřiměřená, což harmonuje s textem trestního zákoníku. Avšak i v případě zcela zjevně nepřiměřené obrany je třeba brát zřetel na pochopitelné rozrušení toho, kdo je v situaci, kdy čelí útoku agresivní osoby. Pokud tedy přímo hrozí útok na integritu zdravotníka nebo jiné osoby (například lékař může zakročit proti pachateli, jenž napadne zdravotní sestru stejným způsobem, jako by pachatel napadl jeho), pak pokud útok přímo
hrozí nebo trvá, je na místě takový způsob obrany, který útok pokud možno spolehlivě odvrátí, a není třeba se obávat případného zranění nebo i usmrcení útočníka, útočí-li on sám na náš život a zdraví. Z judikatury soudů lze zjistit, že i obrana zbraní proti neozbrojenému útočníkovi, který útočí nebezpečným způsobem na fyzickou integritu člověka, je přípustná a nelze ji považovat za zcela zjevně nepřiměřenou obranu.
Za zcela zjevně nepřiměřenou obranu však již judikatura v České republice považuje situaci, kdy nejde o obranu před útokem na fyzickou integritu člověka, ale například ochranu vlastního majetku za cenu usmrcení nebo těžkého zranění pachatele. Tedy útočícího násilníka (pravda, pokud není tříletý) lze těžce zranit i usmrtit, avšak prchajícího zloděje nelze usmrtit ani těžce zranit jen proto, aby nám neodnesl náš majetek. Pokud dojde k fyzickému útoku kohokoli na zdravotníka v samotném zdravotnickém zařízení, například v nemocnici nebo v soukromé lékařské ambulanci, nepochybně každý uzná, že zdravotník měl právo se razantně bránit i s využitím zbraní, pokud jsou dostupné (za zbraň se podle trestního zákoníku považuje vše, co může učinit útok proti tělu důraznější). Těžko radit, aby zdravotník byl vyzbrojen střelnou zbraní, i když pokud ji přechovává legálně, nic nevylučuje, aby ji měl u sebe i při výkonu povolání. Na druhé straně účinný pepřový sprej nebo paralyzér je zcela přípustný prostředek obrany proti případnému násilníkovi. Horší důkazní situace může nastat, pokud jde o případ, který se odehraje v terénu, mimo zdravotnické zařízení, a kde je třeba obránce sám a útočníků několik. Avšak i v těchto případech judikatura soudů evidentně svědčí ve prospěch bránících se osob a tvrzení útočníků, že se jen bránili fyzickému napadení osamělého chodce, zpravidla soudy neuvěřily.
Povinnost policie zakročit proti agresivnímu pacientovi i preventivně
Podle zákona o Policii ČR, ale i podle trestního řádu, je povinností Policie ČR a všech policistů nejen vyšetřovat trestné činy a přestupky a jejich pachatele, ale také preventivně
bránit tomu, aby docházelo k trestným činům a přestupkům. Pokud se tedy někdo ve zdravotnickém zařízení chová agresivně, vyhrožuje nebo ohrožuje zdravotníky, spolupacienty
nebo jiné osoby, aniž ještě k jakémukoli útoku došlo, pak je zcela na místě trvat na příjezdu Policie ČR, která by měla preventivně zabránit případnému trestnému činu nebo přestupku, který hrozí. Pokud policisté někdy tvrdí, že oni nemohou nic dělat, dokud není někdo usmrcen, zraněn nebo není způsobena nějaká škoda, není tomu tak a povinností policie je preventivně zakročit, aby k takové situaci nedošlo. V případě nutnosti je možno obrátit se na operační středisko krajského ředitelství Policie ČR příslušného kraje nebo i Policejního prezidia a požádat o vydání pokynu k okamžitému zákroku místně příslušnému útvaru Policie ČR.
Také v případě, kdy je zdravotníkovi někým vyhrožováno násilím, újmou na zdraví, útokem na blízké osoby nebo na majetek, je třeba tento případ okamžitě prokazatelným způsobem hlásit Policii ČR a trvat na okamžitých preventivních opatřeních a řešení. Případná liknavost, jak se tomu stalo například v případě psychiatra, na kterého posléze byl spáchán vražedný útok pomocí mačety, může být vyhodnocena jako trestný čin policisty. V těchto případech je pak na místě podat oznámení Generální inspekci bezpečnostních
sborů, která vyšetřuje trestné činy policistů.
V řadě případů, kdy policisté byli v rozporu se zákonem nečinní, již Generální inspekce bezpečnostních sborů trestní stíhání policistů realizovala. Je rovněž vhodné oznámit takový
případ České lékařské komoře, která se v těchto případech snaží spojit s příslušnými orgány Policie ČR a zajistit pomoc pro lékaře, kterému je vyhrožováno nebo který je ohrožován. Poněkud jiná je situace, kdy lékaři není vyhrožováno násilím nebo útokem na jeho majetek či jeho blízké, ale trestním oznámením, žalobou nebo stížností. Právo podat žalobu, trestní oznámení nebo stížnost samozřejmě každý má, a pokud tím zdravotníkovi vyhrožuje, nejedná protiprávně. Na druhé straně je asi v těchto případech na místě vyhrožujícího upozornit, že křivé obvinění je trestným činem, že neoprávněná žaloba představuje poměrně značné finanční náklady pro neúspěšného žalobce a že k vyřízení stížnosti je oprávněn sám poskytovatel zdravotních služeb, případně Česká lékařská komora.
Umístění opilých nebo zdrogovaných osob na záchytné stanici, záchytce
Pokud někdo pod vlivem návykových látek obtěžuje zdravotní personál a spolupacienty a situaci nelze dobře zvládnout, například podáním vhodného medikamentu, je možno
rozhodnout o umístění takové osoby na záchytné stanici. Podle novelizovaného zákona o specifických zdravotních službách, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové
látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit
pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší
než dvacet čtyři hodin. Do záchytné stanice pouze nelze umístit osobu ohroženou na životě selháváním základních životních funkcí, osobu, která je v bezvědomí, osobu s neošetřeným zraněním, s masivním krvácením nebo osobu jevící známky onemocnění bezprostředně vyžadujícího péči, kterou nelze poskytnout v záchytné stanici. Nelze zde rovněž umístit osobu mladší patnáct let. Osobu lze umístit do záchytné stanice pouze se souhlasem lékaře určeného poskytovatelem záchytné služby.
Taková osoba si pak pobyt na záchytné stanici hradí, umístění je oznámeno příslušnému registrujícímu všeobecnému praktickému lékaři, v případě osob mladších než osmnáct let též rodičům a orgánu sociálněprávní ochrany dětí.
Jak se chovat k agresivnímu pacientovi a jaké podniknout kroky - souhrn:
- Již nyní je trestněprávní ochrana zdravotníků při výkonu služby vyšší než ochrana běžného občana. Česká lékařská komora bude usilovat o další zvýšení této trestněprávní ochrany tak, aby i fyzický útok na zdravotníka byl stejně trestný jako na úřední osobu a aby pachatel byl postižen, nejen útočí-li na zdravotníka ve službě, ale i pro výkon jeho služby.
- Při styku s agresivní osobou má být prioritou zdravotníka pokud možno agresora zklidnit. Pokud se to však nepodaří a zdravotník musí čelit útoku, může volit i poměrně razantní obranu, jde-li o útok na jeho fyzickou integritu nebo na fyzickou integritu jiného člověka.
- Obrana nemusí být a mnohdy nemůže být přiměřená. Nesmí být pouze zcela zjevně nepřiměřená, což je především ochrana majetku proti zloději způsobem, který může zloděje usmrtit nebo mu způsobit vážnou újmu na zdraví. Při útoku na fyzickou integritu může obránce použít zbraně i proti neozbrojenému útočníkovi. Útok však musí přímo hrozit nebo dosud trvat, nelze jej oplácet, ale pouze odvracet.
- V místnostech, v nichž se provádí vyšetření nebo léčba osob, které mohou být agresivní, například v psychiatrických ordinacích nebo při léčbě osob závislých, je vhodné uspořádat místnost tak, aby zde nebyly předměty, které mohou být použity k útoku na zdravotníka.
- Policie ČR je podle zákona povinna zakročit nejen v případě, kdy již dojde k útoku, újmě na zdraví nebo poškození majetku, ale i za situace, kdy toto teprve hrozí. Má prevenční povinnost předcházet trestným činům a přestupkům a na žádost zdravotníka je povinna se dostavit a situaci řešit i preventivně – nejen pouze následně. Pokud tak nejedná, lze se obrátit na operační středisko krajského ředitelství policie, operační středisko Policejního prezidia nebo Generální inspekci bezpečnostních sborů.
- Je-li zdravotníkovi vyhrožováno, je vhodné učinit hlášení na Policii ČR a oznámit případ i České lékařské komoře, která se bude snažit poskytnout podporu a aktivizovat Policii ČR.
- Pokud někdo vyhrožuje nikoli násilím, ale trestním oznámením, stížností nebo žalobou, je vhodné dát najevo, že zdravotník zná svá práva a dokáže je využít.
- Agresivní osobu, která je pod vlivem návykových látek, lze při splnění zákonem stanovených podmínek, které jsou poměrně široké, umístit na záchytné stanici.
Zdroj: JUDr. Jan Mach, ředitel právní kanceláře ČLK, Tempus medicorum 01/2018