Nepravdivé lékařské zprávy, posudky a nálezy. V poslední době zaznamenává Česká lékařská komora znepokojivý výskyt potenciálně velmi nebezpečného jednání některých lékařů, které spočívá v nepodloženém vystavování potvrzení o zdravotním stavu pacientů, a to pro nejrůznější účely (dočasná pracovní neschopnost, rozhodování o invaliditě, zjišťování způsobilosti k výkonu povolání či specifických činností, omluva účasti u soudu apod.).
___
___
V praxi často dochází k situacím, kdy za lékařem přichází jeho pacient a intenzivně se dožaduje vystavení např. potvrzení o pracovní neschopnosti, ačkoli pro tento postup nejsou dány objektivní podmínky. Někteří lékaři opakovaně podléhají nátlaku (doprovázenému někdy i nejrůznějšími výhrůžkami) svých často problematických pacientů a bez ohledu na jejich objektivně zjištěný zdravotní stav jejich žádostem vycházejí vstříc. Ze strachu nebo z pouhé lhostejnosti pak tito lékaři vystavují nedůvodná a nepodložená potvrzení o pracovní neschopnosti, o invaliditě, o nemoci z povolání atd. Pokud ovšem (například v rámci revizní činnosti orgánů sociálního zabezpečení) vyjde nepravdivá povaha lékařských zpráv a potvrzení najevo, neznamená to jen problém pro pacienta, ale především obrovské riziko pro lékaře, jejich autora. Vedle případného disciplinárního postihu či uplatnění nároků na náhradu škody, k níž v důsledku vystavení nepravdivého potvrzení dojde, se totiž takový lékař vystavuje reálnému nebezpečí trestního stíhání své osoby.
Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) na shora popsané jednání lékaře již několik let pamatuje v ustanovení § 350, které vymezuje přečin „Padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu“. Z druhého odstavce zmíněného ustanovení trestního zákoníku vyplývá, že trestem odnětí svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude potrestán, kdo jako lékař nebo jiná způsobilá zdravotnická osoba vystaví nepravdivou nebo hrubě zkreslenou lékařskou zprávu, posudek nebo nález nebo v něm zamlčí podstatné skutečnosti o zdravotním stavu svém nebo jiného, aby jej bylo užito v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení, nebo kdo užije takové lékařské zprávy, posudku nebo nálezu v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že motivy, které lékaře vedly k vystavení nepravdivého posudku či potvrzení, ani skutečnost, že lékař sám neměl z použití těchto svých nepravdivých výstupů žádný prospěch, jsou ve vztahu k možnému naplnění citované skutkové podstaty vedlejší. Určující je především to, že lékař o tom, že jeho odborný závěr neodpovídá skutečnosti, věděl.
Trestněprávní odpovědnost lékaře v daném případě nevzniká pouze tehdy, pokud lékař nepravdivé potvrzení vydá nevědomě, zpravidla na základě informací, jimiž jej pacient účelově uvedl v omyl o svém zdravotním stavu. Vzhledem k tomu, že shora citovanou skutkovou podstatu je možno naplnit jen v rámci úmyslného jednání, není dle § 350 trestního zákoníku možné postihovat jednání učiněné toliko v omylu či z nedbalosti, tedy v situaci, kdy jsou sice výstupy lékaře vadné, tato vadnost však nespočívá v úmyslu nepravdivé hodnocení zdravotního stavu pacienta vydat.
Jak tedy postupovat, pokud pacient lékaře nutí, aby učinil vědomě nepravdivé závěry? Nechce-li se lékař vystavit reálnému nebezpečí trestního postihu, nesmí se tímto tlakem za žádných okolností nechat ovlivnit. Naléhání pacienta je pak vždy možno efektivně čelit tím, že jej lékař důrazně poučí o existenci § 350 trestního zákoníku, o příslušné hrozící trestní sazbě a především o tom, že trestně postižitelné je již navádění ke spáchání přečinu spočívajícímu ve vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku nebo nálezu, tedy že trestněprávní odpovědnost nedopadá jen na lékaře samotného, ale i na pacienta, který jej k vydání nepravdivého hodnocení svého zdravotního stavu navádí. Nebude-li mít takové poučení ústní formou zamýšlený efekt, je možno v přítomnosti pacienta (a nejlépe i zdravotní sestry jako svědka) provést zápis o tom, že pacient i přes poučení o trestněprávních následcích takového jednání žádá o vystavení nepravdivé lékařské zprávy, a tento zápis předložit pacientovi k podpisu. Lze důvodně předpokládat, že takový postup by měl od problematického a obtížného naléhání na vystavení nepravdivé lékařské zprávy či posudku odradit i ty nejúpornější pacienty (a to bez ohledu na to, že uvedený zápis bude pouze demonstrativní, neboť žádná oznamovací povinnost lékaře vůči orgánům činným v trestním řízení se na jednání dle § 350 nevztahuje).
Mgr. Aleš Buriánek, právní kancelář ČLK