Administrativa a zdravotnické právo

___

___

V neposlední řadě chce ČLK také docílit ochrany i samotných lékařů v podobě varování, že pro ně může mít taková situace závažné následky. Nelze totiž na úvod nepřipomenout, že výkon lékařského povolání pod vlivem návykových látek může naplňovat a většinou i naplňuje skutkovou podstatu trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, který uvádí, že kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti. Z toho důvodu právní kancelář ČLK, jak jí bylo uloženo loňským Sjezdem delegátů ČLK, vypracovává tento doporučený postup, jak má člen komory jednat v případě, že výkon povolání lékařem pod vlivem návykových látek zjistí. Musí být podán důkaz Každý takový jednotlivý případ musí být lékaři samozřejmě prokázán, nelze se spokojit s neověřenými informacemi, že mezi lidmi se o ordinaci lékaře povídá anebo se někomu lékař v daný den „nějak nezdál“ a působil, jako kdyby ordinoval pod vlivem návykových látek. Způsob, jakým se přítomnost návykové látky zjišťuje, a práva a povinnosti jednotlivých osob upravuje zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, v platném znění.

Podle § 16 odst. tohoto zákona osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním. Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu (a taktéž i jiné návykové látky) je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává shora popsané činnosti pod vlivem alkoholu (návykové látky), a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje (návykové látky). Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.

Vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se vyšetření je oprávněn příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské služby České republiky, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, strážník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek. Orientační vyšetření provádí útvar Policie České republiky, útvar Vojenské policie, Vězeňská služba České republiky, osoba pověřená kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život anebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo obecní policie. Odborné lékařské vyšetření provádí poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý. Odmítne-li osoba takové vyšetření, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý je povinen poskytnout oprávněným subjektům potřebnou pomoc provedením odběru biologického materiálu. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen sdělit výsledky vyšetření oprávněným subjektům na základě jejich žádosti. To neplatí, je-li pacient vyšetřován na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v organismu pouze v souvislosti s poskytovanou zdravotní péčí pro diferenciální diagnostiku. Vyšetření biologického materiálu a dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky než alkoholu, vyšetřovaná osoba. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese osoba, která k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. Za dopravu osob do zdravotnického zařízení odpovídá osoba, která k vyšetření vyzvala.

Jak je podle výše citované právní úpravy zřejmé, člen ČLK, byť by mohlo jít o člena některého z orgánů ČLK, sám nemá zákonnou pravomoc vyzvat k dechové zkoušce či odbornému vyšetření lékaře podezřelého z výkonu povolání pod vlivem návykové látky, aby mohlo být takové podezření prokázáno a řešeno. Pokud by tedy funkcionář nebo člen ČLK hodlal takovou situaci řešit, měl by k případu přivolat buď zaměstnavatele lékaře (jde-li o lékaře zaměstnance), anebo příslušníka Policie ČR, příp. strážníka obecní policie (a to u soukromých lékařů, kteří nemají svého zaměstnavatele), tedy některou z osob, které pravomoc k výzvě mají. Po příjezdu oprávněné osoby bude lékař touto osobou vyzván nejprve k podrobení se orientační dechové zkoušce a v případě, že ji lékař odmítne, pak k odbornému lékařskému vyšetření. Jak vyplývá z citace právní úpravy, dopravu k tomuto vyšetření je podle zákona povinna zajistit oprávněná osoba (zaměstnavatel, policie, obecní policie) a každý poskytovatel zdravotních služeb, který je k tomu personálně, věcně a technicky vybaven. Pokud by podezřelý lékař odmítl i toto odborné vyšetření, platí zde zákonná fikce, jako by pod vlivem návykových látek byl, i když nebyl proveden důkaz v podobě dechové zkoušky nebo odborného vyšetření. V případě, že přivolanou osobou je příslušník policie, policie samotná provede o kontrole úřední záznam, ve kterém budou mj. uvedeny také hodnoty naměřené dechovou zkouškou nebo odborným vyšetřením. Následně policie zahájí úkony trestního řízení. Obdobný postup bude v případě strážníka obecní policie, který úřední záznam k zahájení úkonů trestního řízení předá Policii ČR, neboť obecní policie není orgánem činným v trestním řízení.

Úloha Policie ČR

V trestním řízení bude Policie ČR zkoumat, zda ordinací lékaře pod vlivem návykové látky  nedošlo či s vyšším stupněm pravděpodobnosti došlo k naplnění skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 247 odst. 1 trestního zákoníku. Na základě toho pak může policie buď s lékařem zahájit trestní stíhání, anebo postupovat jednou z možností podle § 159a trestního řádu, a to tzv. odložením a odevzdáním věci formou usnesení buď orgánu příslušnému k projednání přestupku, neboť ordinací pod vlivem návykové látky lékař páchá také přestupek (některou ze skutkových podstat uvedených v § 30 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění), anebo České lékařské komoře k disciplinárnímu projednání, neboť se zde evidentně jedná také o disciplinární provinění lékaře proti povinnosti zakotvené v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o komorách, v platném znění, tedy proti povinnosti vykonávat lékařské povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a stavovskými předpisy ČLK. Poslední popsané řešení se pro nás jeví jako ideální, neboť ČLK disponuje dostatečnou pravomocí takové případy
projednávat a ukládat adekvátní disciplinární opatření. V případě, že šetření policie neprokáže, že by lékař pod vlivem návykové látky rovněž poškodil pacienta (žádný takový případ naštěstí není právní kanceláři ČLK znám), ale jednalo se toliko o výkon povolání pod vlivem návykové látky bez způsobené reálné škody, měl by navíc být takový postup policie podle § 12 odst. 2 trestního řádu (zásada subsidiarity, krajní úloha trestní represe) obligatorní, neboť případ nemá tzv. společenskou škodlivost, která by byla dostatečná pro trestněprávní kvalifikaci (zejména zmíněná absence škody), a je zde orgán, který je příslušný disciplinární delikt projednat (ČLK). Apelovat na policii k postoupení případu orgánům ČLK lze se stejnou argumentací i poté, co je trestní stíhání s lékařem již zahájeno, neboť orgány činné v trestním řízení mají pravomoc případ komoře postoupit kdykoli
v průběhu trestního řízení, tedy i po zahájeném trestním stíhání (rozdíl v terminologii mezi „odevzdáním“ a „postoupením“ je pro tyto účely nepodstatný). Podle § 2 odst. 1 písm. f)  Disciplinárního řádu ČLK v tomto případě neběží promlčecí lhůta k projednání disciplinárního provinění.

V případě, že přivolanou osobou k orientační dechové zkoušce je zaměstnavatel podezřelého lékaře, zde nebude mít záznam o provedeném vyšetření (příp. jeho odmítnutí) úřední charakter. V tomto případě doporučujeme o provedené zkoušce pořídit zápis, který by podepsal jak zaměstnavatel, tak i svědek (např. člen ČLK, jenž zaměstnavatele k podezřelé ordinaci přivolal), a tento zápis následně zaslat Revizní komisi ČLK (ul. Lékařská 2, 150 30 Praha 5-Motol) jako podnět k disciplinárnímu řízení.

Úloha Revizní komise ČLK

Ať už by byl případ Revizní komisi ČLK doručen prostřednictvím policie formou odložení (postoupení), anebo formou zápisu zaměstnavatele provádějícího kontrolu, není bohužel možné takový případ řešit v žádném zvláštním režimu, tajně či exemplárně. Takový postup orgánů ČLK by byl v rozporu se zákonem č. 220/1991 Sb. a Disciplinárním řádem ČLK. Bude proto nutné postupovat klasickou cestou v intencích právě Disciplinárního řádu ČLK – což je nutno vnímat jen jako věcnou informaci, nikoli jako negativum. Po zaregistrování podnětu Revizní komisí ČLK v centrálním registru stížností bude tedy případ postoupen místně příslušné Revizní komisi OS ČLK, podle okresu, kde je lékař jako člen registrován. Tato Revizní komise OS ČLK provede předběžné šetření, přičemž náročnost v získávání důkazů nebude v tomto případě příliš velká. Vycházet se bude zejména z úředního záznamu policie nebo zápisu zaměstnavatele, ze kterých budou objektivní skutečnosti o výkonu povolání lékaře pod vlivem návykových látek nepochybné. Revizní komise OS ČLK by v tomto případě měla zkoumat spíše okolnosti daného konkrétního případu a osobní pohnutky lékaře, jenž byl při ordinaci pod vlivem návykových látek přistižen. K tomu bude sloužit především vyjádření samotného lékaře, které je ostatně Revizní komise OS ČLK povinna si podle § 5 odst. 1 Disciplinárního řádu ČLK vyžádat i v každém jiném případě.
Poté, co má Revizní komise OS ČLK k dispozici dostatek podkladů k rozhodnutí o dalším postupu, zvolí, zda bude podán návrh na zahájení disciplinárního řízení s lékařem standardní cestou podle § 7 odst. 7 Disciplinárního řádu ČLK k Čestné radě OS ČLK, anebo zda jsou okolnosti celého případu natolik závažné a je zde podezření z hrubého porušení povinností stanovených v § 9 odst. 2 písm. a) Disciplinárního řádu ČLK, že se jako vhodnější jeví postup podle § 13 odst. 1 písm. c) Disciplinárního řádu ČLK, tedy podání návrhu na zahájení disciplinárního řízení přímo k Čestné radě ČLK v prvním stupni. K tomuto si musí Revizní komise OS ČLK vyžádat, nejlépe v písemné podobě, doporučující stanovisko předsedkyně Revizní komise ČLK anebo předsedy Čestné rady ČLK. Každý takový případ a jeho okolnosti mají samozřejmě svou individuální specifiku, tudíž je nemožné závazně stanovit, ve kterých případech postačí podání návrhu na zahájení disciplinárního řízení k Čestné radě OS ČLK, a ve kterých je naopak žádoucí takový návrh podat přímo Čestné radě ČLK, nicméně naše doporučení je takové, že pokud nejsou předběžným šetřením provedeným Revizní komisí OS ČLK zjištěny výrazné polehčující okolnosti ve prospěch lékaře (např. kumulativně dosavadní profesní bezúhonnost, zjištění, že žádné potíže či podezření z konzumace alkoholu při výkonu povolání nebyly u lékaře v minulosti zaznamenány, momentální osobní problémy lékaře, které již však lékař začal uspokojivě řešit, nízká naměřená hodnota alkoholu nebo jiných návykových látek a dále např. okolnosti typu, že mohlo jít o zbytkový alkohol poté, co lékař předchozí večer konzumaci nezodpovědně neodhadl, příp. výkon práce poté, co si lékař v polední pauze připil s kolegou na oslavu jeho narozenin apod.), jedná se o závažné porušení povinností stanovených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. a je namístě vyžádat si stanovisko předsedkyně Revizní komise ČLK nebo předsedy Čestné rady ČLK a podat následně návrh na zahájení disciplinárního řízení přímo před Čestnou radu ČLK v prvním stupni. Jakkoli totiž nepovažuje ČLK za nejlepší řešení případ nepřiměřeně medializovat anebo vystavovat lékaře trestněprávním sankcím, na druhou stranu komora nebere tyto případy na lehkou váhu a domníváme se, že Čestná rada OS ČLK nedisponuje v těchto závažných případech dostatečnou zákonnou disciplinární pravomocí (podle § 13 odst. 3 zákona č. 220/1991 Sb. může Čestná rada OS ČLK uložit toliko důtku nebo pokutu v rozmezí 2 až 20 tis. Kč) a je žádoucí uplatnit širší škálu disciplinárních opatření, které zákon umožňuje výhradně Čestné radě ČLK (pokuta v rozmezí 3 až 30 tis. Kč, podmíněné vyloučení z komory, vyloučení z komory). Jak už bylo zdůrazněno úvodem, tento doporučený postup rozhodně není žádným „honem na čarodějnice“. Jeho účelem je jednak informovat o právní úpravě, která aspekty výkonu povolání lékaře pod vlivem alkoholu nebo jiných  návykových látek zakotvuje, jednak stanovit vhodný postup pro situace, kdy se lékař setká s nežádoucí ordinací svého kolegy pod vlivem návykových látek, a poučit takového člena ČLK, kterému není situace lhostejná, o možnostech, které mu právní předpisy dávají, a konečně nelze opomenout ani preventivní charakter tohoto stanoviska, ať už ve vztahu k pacientům a jejich možnému ohrožení, nebo ve i vztahu k samotnému lékaři majícímu potíže s nežádoucím výkonem povolání ještě předtím, než takového lékaře postihnou tvrdé sankce zejména od orgánů činných v trestním řízení či mu snad bude zbytečně a nevratně zamezeno v dalším výkonu lékařského povolání.

Zdroj: právní oddělení České lékařské komory