Dne 3. 3. 2017 byl zveřejněn ve Sbírce zákonů ČR pod číslem 65/2017 Sb. všemi zákonodárnými orgány již schválený a podepsaný nový tzv. „protikuřácký a protialkoholní zákon“, hojně diskutovaný ve sdělovacích prostředcích. Níže je uveden stručný přehled, jaké změny tento zákon přináší ve srovnání s dosud platnou a účinnou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 379/2005 Sb., se zaměřením buď na aspekty, které se mohou nějakým způsobem dotýkat členů ČLK, anebo na aspekty obecně zajímavé. Všechny uvedené změny platí s účinností od 31. května 2017.
___
___
1. Výslovně je zakotven zákaz prodeje tabákových výrobků a kuřáckých pomůcek ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem. Za porušení tohoto ustanovení o zákazu prodeje hrozí pokuta až do výše 800 tis. Kč a propadnutí nebo zabrání věci.
2. Zákaz kouření rozšířen na všechna nástupiště veřejné dopravy (nejenom na ta krytá, jako dosud), včetně elektronických cigaret.
3. Zákaz kouření rozšířen na vnitřní prostory provozovny stravovacích služeb (tedy restaurace, bary apod.). Elektronické cigarety jsou v těchto prostorách povoleny,
nerozhodne-li provozovatel zařízení jinak.
4. Zákaz kouření přetrvává ve zdravotnických zařízeních, je však rozšířen z vnitřních prostor také na prostory, které souvisejí s provozem ZZ. Zdravotnická zařízení však mohou zřídit stavebně oddělené a řádně označené prostory ke kouření. Pozor je však potřeba dát na zvláštní ustanovení, podle kterého je poskytovatel zdravotních služeb povinen zajistit, aby se v zmíněném stavebně odděleném prostoru pro kouření nezdržoval zaměstnanec při výkonu své práce v době, kdy se v něm kouří. Za porušení tohoto ustanovení hrozí poskytovateli pokuta až do výše 50 tis. Kč.
5. Zákon zakotvuje povinnost provozovatele vyzvat osobu, která poruší zákaz kouření v zákonem zmiňovaných prostorech, aby s kouřením přestala nebo prostor opustila. Zmíněná osoba je povinna výzvě vyhovět. Provozovateli hrozí za nesplnění povinnosti učinit výzvu pokuta až 50 tis. Kč. Osobě, která kouří na místě, kde to zákon zakazuje, hrozí pokuta do 5 tis. Kč.
6. Novinkou je zákaz prodeje alkoholu ve stánku, s výjimkou stánku s občerstvením a příležitostného prodeje. To znamená, že
např. již nebude možno koupit láhev v trafice, jak je dnes stále ještě běžné. Rovněž by tak měly zmizet i stánky, kde se prodává pouze a vyloženě alkohol, a nikoliv další občerstvení. Příležitostným prodejem se myslí např. ochutnávky nebo farmářské trhy. Za porušení hrozí pokuta až do výše 800 tis. Kč a zákaz činnosti až na 2 roky. Jinak přetrvává zákaz prodeje alkoholu ve zdravotnických zařízeních, ale to již zakotvuje i současná právní úprava. Za porušení zákazu prodeje alkoholu hrozí pokuta až do výše 800 tis. Kč a propadnutí nebo zabrání věci.
7. Zákaz vstupu pro osobu, která je zjevně pod vlivem alkoholu a návykové látky a je ve stavu, v němž ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, je výslovně rozšířen i na zdravotnická zařízení, dále mj. na dětská hřiště. Rozšíření platí také na prostory budovy orgánu veřejné moci, nezdržuje-li se tam osoba v souvislosti s výkonem působnosti tohoto orgánu veřejné
moci (sic!).
8. Obdobně jako u kouření zákon zakotvuje povinnost provozovatele vyzvat osobu, která poruší zákaz vstupu pod vlivem alkoholu či návykových látek a je ve stavu, v němž ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, aby v tomto jednání nepokračovala nebo prostor opustila. Zmíněná osoba je povinna výzvě vyhovět. Provozovateli hrozí za nesplnění povinnosti učinit výzvu pokuta až 50 tis. Kč. Popsané osobě pod vlivem alkoholu či návykových látek hrozí pokuta do 20 tis. Kč.
9. Osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek, nebo ve vztahu k níž jiný právní předpis stanoví zákaz požívat alkohol nebo užívat jiné návykové látky, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, a to tak, aby zajistila, že tuto činnost nebude vykonávat pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Toto ustanovení přetrvává i v nové právní úpravě, zmiňujeme ho však proto, že se pochopitelně tedy stále vztahuje i na lékaře. Za výkon práce pod vlivem alkoholu nebo návykových látek hrozí nově pokuta až do výše 50 tis. Kč. Nad rámec tohoto zákona je třeba rovněž dodat, že přetrvává i možná trestní odpovědnost za spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku.
10. Rozšířena je povinnost podrobit se orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření na tyto osoby:
- Osoby mladší 18 let a u níž je důvodné podezření, že 1. alkoholický nápoj požila nebo jí byl v rozporu s tímto zákonem prodán nebo podán alkoholický nápoj nebo jí byla konzumace alkoholického nápoje jinak umožněna, nebo
2. jinou návykovou látku užila, nebo jí bylo užití jiné návykové látky umožněno.
- Osoby ve výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody, nebo
- osoby vykonávající ústavní ochranné léčení anebo ambulantní ochranné léčení protialkoholní nebo protitoxikomanické.
Za odmítnutí podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření na hladinu alkoholu v krvi hrozí nově pokuta až do výše 50 tis. Kč. Výzvu k podrobení se vyšetření stále může učinit mj. také ošetřující lékař.
11. Dosti zásadní změnu pro lékaře přináší § 23 nového zákona, doslova citujeme zmíněné ustanovení:
(1) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen na žádost osob uvedených v § 21 odst. 1 nebo 2 bezodkladně provést odborné lékařské vyšetření, splňuje-li podmínky pro provedení tohoto vyšetření v rámci jím poskytovaných zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách.
Poskytovatel zdravotních služeb, který provedl odborné lékařské vyšetření, je povinen sdělit jeho výsledky tomu, kdo o jeho provedení požádal.
(2) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen provést toxikologické vyšetření při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 větě první; toxikologické vyšetření se provede rovněž na žádost správního orgánu, který projednává správní delikt, nebo osoby, jíž byl biologický materiál odebrán. Poskytovatel zdravotních služeb, který provedl toxikologické vyšetření, je povinen sdělit jeho výsledky tomu, kdo o jeho provedení požádal.
Dosud totiž podle současné právní úpravy v § 16 zákona č. 379/2005 Sb. platí, že zmíněná součinnost (nejčastěji Policii ČR) poskytovatele zdravotních služeb a povinnost sdělit výsledky se týkaly pouze odběru biologického materiálu (neboli toxikologického vyšetření, jak je toto nově nazýváno). Novým zákonem jsou povinnost součinnosti a průlom do povinné mlčenlivosti lékaře rozšířeny i na provedení odborného lékařského vyšetření a sdělení výsledku tohoto vyšetření, tedy nikoliv na pouhý odběr a jeho výsledky. Za porušení těchto povinností hrozí poskytovateli nově pokuta až do výše 10 tis. Kč.
12. Pozitivní změnou je naopak úhrada provedeného odborného či toxikologického vyšetření. Podle nového zákona platí, že vždy toto poskytovateli zdravotních služeb uhradí ten, kdo k vyšetření podezřelou osobu vyzval (tedy např. policie, zaměstnavatel ad.), a následně, pokud se přítomnost alkoholu nebo návykových látek prokáže, bude zaplacenou úhradu policie či zaměstnavatel (příp. další oprávněný subjekt) vymáhat po pacientovi.
Dosud totiž platí, že pokud se přítomnost alkoholu či návykové látky nezjistí, zaplatí vyšetření policie (zaměstnavatel ad.), jestliže se přítomnost naopak prokáže, samotný poskytovatel vymáhá úhradu po pacientovi. Dobytnost těchto pohledávek bývá v drtivé většině případů nulová. Nový zákon tedy postavení poskytovatele ve věci úhrady vyšetření zlepšuje.
13. Z nyní rozebíraného nového zákona byla vyjmuta úprava pobytu na záchytné stanici a přemístěna do zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Principy ale v zásadě zůstávají stejné. Zejména pokud se týče úhrady pobytu a péče poskytnuté na záchytné stanici. Stále platí, že pokud byla přítomnost alkoholu či návykové látky prokázána, náklady poskytovateli záchytné
služby hradí pacient. Jestliže naopak přítomnost alkoholu či návykové látky nebyla prokázána, hradí poskytovateli záchytné služby poskytnutou péči policie, zaměstnavatel nebo jiná další oprávněná osoba, která pobyt na záchytné stanici indikovala. Bohužel tedy v souvislosti s pobytem na záchytné stanici nedochází k takové žádoucí změně úpravy úhrady, jak je tomu výše v bodě 12 u odborného lékařského a toxikologického vyšetření. Zde tedy budou poskytovatelé záchytné služby ve stejné pozici a nový zákon nijak nezlepší dobytnost pohledávek od intoxikovaných pacientů. Nově je výslovně
stanoveno, že k pobytu na záchytné stanici nelze umístit osobu, která je mladší 15 let.
Mgr. Bc. Miloš Máca, právní kancelář ČLK, Tempus medicorum 04/2017