Bez léků bychom si dnes nedokázali představit běžný život, přitom většina z nich byla objevena až ve 20. století, především díky pokrokům v chemii a biomedicíně. Milionům lidí dodnes zachraňují, prodlužují nebo zkvalitňují život. Jak tedy vznikl Ibuprofen, Penicilin, Inzulín, Aspirin a hormonální antikoncepce? Přečtete si. ___
ASPIRIN
V roce 1897 Felix Hoffmann, chemik, který pracoval pro německou firmu Bayer, vyrobil derivát kyseliny salicylové. Vzniklý produkt - kyselinu acetylsalicylovou - podal svému otci, jenž trpěl bolestmi kloubů. Výsledky byly výborné a kyselina acetylsalicylová byla roku 1899 patentována pod obchodním jménem Aspirin. Zpočátku byl prodáván ve formě prášku, ale velmi rychle získal podobu známých bílých tabletek, které umožňují přesnější dávkování. Ihned po uvedení na trh zaznamenal aspirin obrovský úspěch a začal být nazýván zázračným nebo také univerzálním lékem. Využíval se při léčení mnoha nemocí, od chřipky přes migrénu, bolesti zubů až po revmatismus a artrózu. Dnes patří mezi deset nejrozšířenějších léků. Preventivně se doporučuje i proti kardiovaskulárním onemocněním a cévním mozkovým příhodám.
INZULÍN
Patrně první, kdo upozornil na to, že moč diabetiků je sladká, byl roku 1673 anglický anatom Thomas Willis. Později si zvýšeného obsahu cukru v moči začali všímat i další lékaři, kteři zjistili, že nemocní mívají zvýšenou hladinu cukru také v krvi. Dlouho se hledal způsob, jak ji snížit, a tím pacienty léčit, ale zásadní objev se podařil až po první světové válce. Kanadští lékaři sir Frederick Banting a Charles Best demonstrovali v roce 1921, že nedostate výtažku ze slinivky břišní (dnes známého jako inzulin) vyvolává u psů cukrovku. Při sériích pokusů na zvířatech objevili, že inzulin lze použít při její léčbě. Izolace a vyčištění inzulinu pro léčebné účely zachránilo životy bezpočtu lidí. Jeho objevení se stalo podnětem k bouřlivému rozvoji diabetologie. Dnes se rozlišují různé typy cukrovky. V 90. letech minulého století byl dokončen výzkum a vývoj prvního analogu lidského inzulinu, který fyziologicky napodobuje působení inzulinu přirozeného.
PENICILIN
K objevu prvního účinného antibiotika došlo úplnou náhodou v roce 1928. Skotský bakteriolog Alexander Fleming, který pracoval v londýnské nemocnici na výzkumu využití biologických látek, zapomněl před svým odjezdem na dovolenou v laboratoři uklidit misku, v níž kultivoval stafylokokové bakterie. Po návratu zjistil, že se v ní vytvořila plíseň, díky níž stafylokokové bakterie odumřely. Dalším zkoumáním zjistil, že plíseň účinkuje i na streptokoky, meningokoky, bakterie záškrtu a plynaté sněti, přičemž nedochází k útlumu obranné funkce leukocytů.
Navíc nezjistil žádné negativní účinky na zdravé lidské tkáně. Užitečnou plíseň nazval penicilin. Lék se vyrábí od roku 1943 a první dávky penicilinu byly použity jako očkovací látka při léčbě tyfu a později při léčbě syfilidy. Hojněji se penicilin začal využívat v polovině tyřicátých let k léčbě zraněných vojáků. V roce 1945 Fleming obdržel za svůj objev Nobelovu cenu. Jeho úspěch značně podnítil pátrání po
dalších antibiotikách, a z těchto výzkumů vzešly objevy mnoha jiných léků. Penicilin je účinný proti velkému množství různých škodlivých mikroorganismů. Úspěšně léčí syfilis, kapavku, zánět průdušek, zánět mozkových blan, otravu krve, kostní infekce, zápal plic, sněť a další nemoci.
HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE
Myšlenka, že hormony mohou zmást ženské tělo, a tím zastavit ovulaci se zrodila už začátkem 20. století. Za "otce" hormonální antikoncepce bývá považován rakouský lékař Ludwig Haberlandt. Jeho teorie vycházela z poznatku, že v době těhotenství žena znovu neotěhotní. Usiloval tedy o navození stavu, který by v organismu ženy napodoboval těhotenství. Později dokázal, že takové prostředí vytváří hormon progesteron, vylučovaný vaječníky těhotné ženy. Počátkem padesátých let minulého století vyrobil Američan Carl Djerassi syntetický derivát progesteronu, hormon norethisteron, který se stal základem antikoncepční pilulky. Antikoncepční pilulky se poprvé objevily v roce 1960 v USA a to pouze pro vdané ženy, v roce 1967 bylo jejich užívání povoleno všem ženám. Antikoncepce se stala o to vítanější, protože potraty byly v té době ve většině zemí ilegální. Dá se říci, že teprve ve dvacátém století se díky antikoncepčním pilulkám výrazně změnilo postavení ženy.
IBUPROFEN (IBALGIN)
Účinná látka ibuprofenum, která působí proti bolesti a zánětu, byla poprvé představena v roce 1969 ve Velké Británii. Vědec Stewart Adams objevil ibuprofenum zdánlivě náhodně - při hledání léku proti revmatoidní artritidě. Tabletka dostala "růžový kabát", aby eliminovala nepříjemnou chuť a zároveň evokovala pocit úlevy, avšak právě růžová syntetická barva způsobovala i nepříjemné vedlejší účinky. Teprve nedávno "oblékli" Kanaďané piluku (Apo-ibuprofen) do oranžové barvy, aby tím upozornili na to, že se jedná o nejbezpečnější tablety proti bolesti. Pomocné látky, sloužící k barevné úpravě vzhledu léku, jsou totiž pro organismus neškodné. Úspěšný lék je také spojencem žen při bolestivé menstruaci. V důsledku svých účinků mírní zánět a bolest, snižuje horečku doprovázející zánětlivá onemocnění, snižuje svalovou ztuhlost a otok kloubů, a tak napomáhá zlepšení jejich funkce.