Oči nejsou jen krásnou ozdobou obličeje a stejně tak neslouží pouze jako opora pro víčka a řasy. Oči jsou především dokonalým orgánem zraku. Pro mnohé možná bude určitým překvapením, že vlastním orgánem zraku není krásná duhovka, dávající očím charakteristickou barvu, ani panenka neboli zornice, která je vlastně jenom otvorem v oné duhovce, ba ani čočka, jež pouze pomáhá zaostřovat obraz.
___
___
Oko - dokonalý fotoaparát
Hlavní částí oka, která nám poskytuje vidění, je sítnice. Tedy tenká blána pokrývající zevnitř zadní část oční stěny a plnící funkci filmu v tom nejúžasnějším fotoaparátu na světě, jímž je oko. Sítnice se skládá ze zrakových buněk, tyčinek a čípků zachycujících obraz a z mnoha dalších pomocných buněk a nervových vláken, která ho posílají zrakovým nervem do mozku, v němž vzniká zrakový vjem. A podobně jako se může porouchat fotoaparát, mohou onemocnět naše oči. V poslední době se stále častěji v souvislosti s nimi mluví o věkem podmíněné makulární degeneraci, chorobě, která vede ke zhoršení zraku až slepotě.
- Jak se projevuje makulární degenerace - příznaky, projevy, symptomy.
- Věkem podmíněná makulární degenerace - příznaky, projevy, symptomy.
Degenerace makuly
Zatímco celá plocha oční sítnice zachycuje prostorový, ale neostrý obraz našeho okolí, malý ostrůvek uprostřed sítnice, nazývaný v češtině žlutá skvrna neboli makula umožňuje vidět ostře a rozeznávat detaily - tedy číst, poznávat obličeje, řídit auto a podobně. Je-li tato centrální část sítnice poškozena, ztrácíme schopnost ostrého vidění. Nečastější poruchou makuly je právě degenerativní onemocnění nazývané věkem podmíněná makulární degenerace. Touto chorobou, donedávna prakticky neléčitelnou, trpí desítky milionů pacientů na světě. Jen u nás lze odhadnout počet nových onemocnění na tisíc ročně.
Suchá a vlhká forma makulární degenerace
Makulární degenerace je onemocněním, jehož počátek ovlivňují četné faktory - vzniká spolupůsobením genetického základu, vlivů prostředí a tělesných charakteristik pacientů z nichž důležitou úlohu hrají věk, pohlaví, rasa, kouření, zvýšená hladina cholesterolu, vysoký krevní tlak, onemocnění srdce a cév a nesprávná dieta s nedostatkem antioxidantů. Makulární degenerace má dvě formy: suchou neboli atrofickou a vlhkou, takzvanou exsudativní. Suchá forma se vyskytuje častěji, asi u 90 % pacientů, ale většinou nepůsobí dramatickou ztrátu zraku. Vlhká forma představuje 10% výskytu této choroby, ale je zodpovědná za 90 % těžké ztráty zraku.
Hrozí slepota
U vlhké formy makulární degenerace pod sítnici pronikají novotvořené cévy, které sítnici poškozují otokem a krvácením. Neléčená choroba působí u většiny nemocných pokles zrakové ostrosti, což představuje ztrátu schopnosti číst, normálně pracovat a vykonávat řadu běžných činností. Jedná se tedy o praktickou slepotu. Postižení pacienti vzhledem k centrálnímu výpadku zorného pole ztrácejí samostatnost, stávají se závislými na péči okolí, což vede k sekundárním komplikacím choroby v podobě depresí a zvýšené frekvence poranění.
Použijte vlastní dlaň
Diagnostika makulární degenerace vychází především z anamnézy zhoršeného vidění, vnímání pokřivených linií, centrální skvrny v zorném poli a neschopnosti číst, rozeznávat tváře a podobně. Bohužel velmi často bývá postižení oka zjištěno náhodně, tedy když si pacient z nějakého důvodu zakryje druhé oko. Téměř nikdo nezkouší svůj zrak na každém oku zvlášť se zakrýváním jednoho oka dlaní, která je nejlacinější vyšetřovací pomůckou.
Kdy zajít k lékaři
Málokdo také umí používat Amslerovu mřížku. Právě sledováním Amslerovy mřížky je možné zjistit drobné změny ve vidění, které jsou způsobené makulární degenerací. Pokud má pacient podezření, že má poruchu centrálního vidění, měl by navštívit očního lékaře, který mu provede základní vyšetření. Při zjištění makulární degenerace je pacient odeslán na specializované pracoviště, kde provádíme řadu dalších konkrétních vyšetření. Možnosti léčby makulární degenerace byly do nedávné doby velmi omezené. Ještě na začátku 21. století lékaři nemocným oznamovali, že jejich slepota je neodvratitelná. Tím více nyní oftalmologové uvítali nástup skutečně účinných léků, které dnes mohou svým pacientům nabízet místo bílé hole.
Mírnější průběh
Suchou formu degenerace sice nedokážeme účinně léčit dodnes, avšak ta je vzhledem k mírnějšímu průběhu a k relativně menšímu výskytu těžké ztráty zraku považována za méně závažnou. Příznivý vliv pro prevenci nemocí má složení stravy. V dietě by měly být zastoupeny celozrnné obiloviny, ořechy, mléčné výrobky, listová a košťálová zelenina, citrusy a ryby. U některých nemocných je vhodné podávání speciálních doplňků výživy obsahujících látky podporující výživu sítnice.
Injekce do oka
Vlhká forma degenerace je sice pro svou agresivitu obávanější, na druhé straně ji lékaři dokáží léčit. Po řadě let neúspěšných pokusů přinesly revoluční změnu v terapii preparáty bránící růstu škodlivých cév pod sítnici. Všechny tyto léky se aplikují formou injekcí do oka. Několikaleté zkušenosti s léčbou mají i ve vitreoretinálním centru oční kliniky Cornea Lexum a její výsledky jsou velmi povzbudivé. U 86 % pacientů se podařilo zlepšit nebo alespoň stabilizovat vidění, někteří pacienti mají to štěstí, že k zastavení choroby stačí jediná injekce, ale u většiny nemocných je nutno injekce opakovat tak často, dokud proces nevyhasne. Injekce lékař aplikuje ve sterilních podmínkách operačníhc sálu a díky znecitlivění oka pouhými kapkami jsou zcela bezbolestné.