Infekční mononukleóza, nemoc z líbání či anglicky glandular fever či infectious mononucleosis - tato nemoc sice vypadá jako angína, ale na rozdíl od ní může člověka vážně poznamenat. Infekční mononukleózu způsobuje podobný vir jako třeba opar. Setká se s ním téměř každý člověk, statistiky udávají, že jej v těle má nejméně 90 procent dospělých, respektive lze u nich nalézt protilátky, které si organismus proti viru vytvořil. Samo onemocnění se plně rozvine asi jen u 30 až 40 procent dětí a mladistvých.
___
___
Právě ti se totiž mononukleózou nakazí nejčastěji, možná právě proto, že jejich věk přeje lásce a líbání. Virus se totiž nachází ve slinách, a jeho nositel o něm ani nemusí vědět. Sám je zcela zdráv a necítí žádné příznaky. Nákaza však může přijít i používáním kontaminovaných předmětů, jako jsou kartáček na zuby či špatně umyté nádobí v restauracích či jídelnách. Kontaktu s herpetickým virem způsobujícím mononukleózu se tedy sotva můžeme vyhnout, pokud nechceme strávit celý život bez lásky a běžného společenského života. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí čtyř až šesti týdnů. U dospělých lidí ve středním a starším věku se však mononukleóza rozvine málokdy, ale když se to už stane, hrozí větší riziko komplikací. Ty jsou totiž mnohem nebezpečnější než sám průběh onemocnění. Mezi ohrožené skupiny patří také lidé s oslabenou imunitou — na věku v tom to případě nezáleží. Z hlediska přenosu choroby lze za rizikové považovat i jedince, kteří žijí promiskuitně.
Příznaky a projevy mononukleózy
Sami asi mononukleózu nepoznáte, příznaky jsou totiž stejné jako při jiných infekčních onemocněních - především angíně. Proto má i svůj anglický název glandular fever, což v překladu zní žlázová angína. Prvním příznakem bývá většinou únava. Ovšem nikoli ta, kterou trpíváme, když přijdeme domů z práce nebo po sportovním výkonu. Tahle únava je velmi silná a dlouhotrvající, velmi se podobá únavovému syndromu. Někdy je tak nepřekonatelná, že znemožňuje nemocnému i vstát a vykonávat byť jen banální činnosti. Dalším průvodcem je horečka, často velmi vysoká. U některých pacientů dosahuje až 40 stupňů Celsia, a to především večer. Bolesti v krku, které známe z angíny, se mohou projevit i při mononukleóze. Pocit knedlíku v krku, špatné a bolestivé polykání a obtížné dýchání se projevují u obou onemocnění. A někdy skutečně pacient trpí oběma zároveň - mononukleóza může totiž probíhat současně s angínou či jinou virovou nákazou. Nepřehlédnutelným projevem je zvětšení lymfatických uzlin - i to je ovšem typické pro jiné infekční choroby, například pro angínu. Někdy se onemocnění projeví i zvětšením jater a sleziny — jenže to bez lékařského vyšetření nezjistíte.
Léčba nemoci z líbání
Pokud na sobě nebo na svém dítěti pozorujete některý z výše uvedených příznaků, vyhledejte praktického lékaře. Ten vám po odběru krve a výtěru z krku řekne, zda jde opravdu o mononukleózu. V případě tohoto onemocnění se totiž v krvi objeví zvýšený počet bílých krvinek netypického tvaru. Většinou jsou v krvi přítomny i protilátky, které přirozeně vytváří imunitní systém člověka. Někdy jsou zvýšené i jaterní testy.
Léčba mononukleózy je dlouhá
Zhruba měsíc doma a pak dva až čtyři měsíce na dietě. Tak vypadá v jedné větě standardní léčba mononukleózy spočívá v podávání medikamentů, režimových opatřeních, již zmíněné dietě a omezení kontaktních sportů. Léky předepisuje lékař podle intenzity příznaků - na horečku antipyretika, a pokud se prokáže i další infekce, pak přicházejí na řadu antibiotika. Několik dní se podávají i hormonální léky glukokortikoidy. Proti únavě je možné bojovat léky nebo doplňky stravy, které zvyšují energii. Co se týká režimových opatření, je třeba vždy přihlédnout k intenzitě příznaku onemocnění. Předčasně ukončená léčba by totiž mohla být příčinou vážnějších komplikací. Je tedy plně v kompetenci lékaře, zda a na jak dlouho vám předepíše klid na lůžku nebo vám naopak po krátké době doporučí, abyste se co nejdříve zapojili do normálního života.
Dieta při mononukleóze
Při zvýšených jaterních testech vám může lékař nařídit dietu s omezením živočišných tuků. Vhodné jsou spíše lehce stravitelné pokrmy a dostatek uhlohydrátů. Nedoporučuje se například konzumovat tučné maso a uzeniny (kromě drůbežích párků a drůbeží šunky), konzervy, paštiky či zabíjačkové pokrmy. Místo živočišných je potřeba používat jen rostlinné tuky a oleje, ale smažení jako úpravu jídla je lepší vůbec vynechat. Při této šetřící dietě se také jí jen zelenina, která nenadýmá, a starší pečivo. Je potřeba zcela vynechat alkohol a ostrá koření. Obnovu jaterních buněk urychlí speciální bylinné čaje.
Na sport přechodně zapomeňte ... alespoň 3 měsíce
Vzhledem k tomu, že játra a slezina při mononukleóze poněkud zduří a mohou se vysunout za své přirozené krytí za žebry, je dobré vyvarovat se v době infekce jakéhokoli silného tlaku na tyto orgány. Míčové hry nebo jakékoli kontaktní sporty nejsou proto při onemocnění mononukleózou považovány za vhodné a bezpečné. Pokud mononukleózu léčíme, nemusíme se bát trvalého poškození jater. Změny krevního obrazu a jaterní testy se obvykle normalizují do dvou až tří měsíců. Vzhledem ke snížené obranyschopnosti organismu bychom měli více dbát na to, abychom neprochladli, a méně se fyzicky zatěžovat. Vrcholovým sportovcům se povolují plné tréninky až tři měsíce po normalizaci laboratorních testů. Jaterní dietu je nutné dodržovat tři až šest měsíců — v závislosti na jaterních testech. Kontroly na infekčním oddělení jsou naprosto nezbytné. Nedodržením doporučeného režimu se totiž vystavujeme riziku vzniku problémů, které mohou být i velmi vážné.