Ostatní obory

___

___

Panická porucha - příznaky, projevy, symptomy

Léčba panické poruchy:

Léčba je medikamentosní a psychoterapie. Řídí ji psychiatr a psycholog.

Sami si můžete pomoci některým z následujících postupů - vyzkoušejte si, který na vás nejlépe zabírá tento nebo tyto používejte. Kliknutím na obrázek se vám zvětší.

Příběhy lidí z praxe

Iveta, 28 let

V posledních dvou letech trpí záchvaty paniky. rvní ataku měla během dopolední pracovní schůzky. Místnost byla malá a přeplněná lidmi. Iveta byla unavená, minulou noc absolvovala večírek. Dosud nejedla a měla před menstruací. Panika přišla najednou, z ničeho nic. Cítila, jakoby se jí nad hlavou přelila nějaká vlna. Chvíli jí bylo horko, pak zase zima, začalo jí prudce bušit srdce. Šla k otevřenému oknu, protože měla pocit, že musí na vzduch. Celá se rozklepala. Měla pocit, že se na ni všichni dívají. Šla na záchod, tam se rozbrečela, třásla se. Za chvíli to skončilo, nicméně nabyla přesvědčení, že musí být vážně nemocná. I když všechna vyšetření dopadla dobře, stále měla strach, že umře. Záchvaty se začaly opakovat. V práci se vyhýbala setkání s druhými. Zjistila, že spíše propadne záchvatu, když je unavená a když je ve společnosti více lidí. Kromě záchvatů je stále bez zjevného důvodu napjatá.

Rudolf, 33 let

Pracuje jako zaměstnanec prestižní bezpečnostní služby. Je dosud sportovně aktivní, věnuje se jako trenér orientálním bojovým uměním, kromě toho běhá, plave a hodně posiluje. První záchvat paniky dostal při cvičení v posilovně.
Během obvyklé série cviků se mu najednou začala motat hlava a dostal strach, že omdlí. Ucítil mravenčení v prstech. Hlava se mu motala čím dál více, musel si sednout. Dostal hrozný strach. Byl přesvědčen, že má mrtvici. Brněly mu ruce a těžko se mu dýchalo. Snažil se tedy dýchat co nejvíce. Náhle dostal do prstů křeče, nedokázal je od sebe odlepit. Rychle si nechal zavolat pohotovost. Odvezli ho do nemocnice a tam mu řekli, že je zdráv. Nerozuměl tomu. Za týden při posilování se totéž zopakovalo. Raději přestal posilovat. Obešel několik známých doktorů, ale nic mu nenašli.

Vláďa, 36 let

Je úspěšným podnikatelem zvyklým pracovat 12 až 15 hodin denně. Žije neustále ve spěchu. Před rokem z ničeho nic dostal večer záchvat bušení srdce. Hrudník se mu sevřel a cítil brnění v prstech a rtech. Nemohl popadnout dech. Vyděsil se a zavolal pohotovost. Lékař chvíli váhal nad EKG, pak mu ho natočil znovu. Řekl mu, že se srdcem nic nemá, alespoň na EKG není nic vidět. Nechal mu píchnout injekci. Vláďovi se udělalo lépe, ale znervóznilo ho, že mu dělali EKG dvakrát. Záchvat dostal za týden znovu. Probudil se v noci zpocený, srdce mu bušilo jako zvon, hrudník měl sevřený. Nemohl popadnout dech. Utíkal k oknu a snažil se nadýchat čerstvého vzduchu. Žena ho vyděšeného odvezla na pohotovost. Scéna se opakovala jako před týdnem, jen s jiným lékařem. Během půlroku byl na pohotovosti 17x. Absolvoval celou řadu vyšetření - opakovaně EKG, odběry krve, sonografii atd. Nic se nenašlo a záchvaty se objevovaly dál. Nechal se hospitalizovat na interně, kde pracoval jeho spolužák. Nakonec mu taktně doporučili psychiatra, což odmítl. Pro strach z možnosti dalšího záchvatu omezil cestování. Na jednání a nákupy zboží po celé Evropě posílal své podřízené. Autem byl schopen jezdit pouze brzy ráno a pozdě večer, kdy je menší provoz. Nechal se znovu hospitalizovat, tentokrát na neurologii. Opět mu po řadě vyšetření doporučili psychiatra. Tentokrát už neodmítl ...

Jindra, 26 let

Svobodná žena, která pracuje jako grafická designérka. První ataku panické poruchy zažila ve svých 20 letech, kdy byla se školou na výletě v Paříži. Při čekání na autobus před návratem do Čech najednou začala pociťovat návaly horka, slabost celého těla, a proto si raději lehla na lavičku. Bylo to jakoby blesk z čistého nebe. Potila se, bylo jí horko, měla rozmlžené vidění, špatně se jí dýchalo, třásly se jí ruce, bylo jí nevolno, měla pocit na zvracení, bušilo jí srdce, okolí si jakoby neuvědomovala ... měla sucho v ústech, pocit že musí na záchod. Nevěděla, co se s ní děje, začala se bát, aby spolužáci nezavolali záchran ku, neuměla si představit, že by ji nechali samotnou v cizině. Nejhorší představa pro ní byla, že by odjeli spolužáci bez ní, nechali ji tam, opustili ... pak ji i napadalo, že má asi něco se srdcem, mohlo by to být vážné ... měla strach, prožívala paniku, spolužáci o ni pečovali a příznaky jí po čase začaly ustupovat, a tak byla schopna nasednout do autobusu a dostat se domů. Po návratu se ale obdobné záchvaty opakovaly, zůstala doma a nechodila do školy Absolvovala řadu tělesných vyšetření, která ovšem pouze ukázala, že je somaticky úplně zdravá. Několikrát si musela zavolat RZP, aby jí dali něco na zklidnění, až jí byla doporučena návštěva psychologa. Záchvaty se nejvíc objevovaly mimo domov, proto Jindra dostala strach vycházet ven, jezdit autobusem, nakonec už vůbec nikam nevycházela, byla nonstop v posteli, trpěla nechutenstvím, jezdila pouze k lékařům, kam ji vozil její otec. Jindra se začala léčit na psychiatrii, užívala antidepresiva, bylo poučena o tom, že trpí panickou poruchou a agorafobií, a její stav se postupně zlepšil natolik, že dostudovala školu a byla schopna chodit do práce.

Před půl rokem se její stav začal náhle zhoršovat, při podrobném rozhovoru vyšlo najevo, že Jindra začala mít konflikty v práci se šéfkou, která jí přestala "brát" a dle Jindry ji považovala za špatnou. Také v partnerským vztahu byla již nějakou dobu nespokojena, když její přítel již nejevil tolik zájmu trávit svůj volný čas s Jindrou a většinou se vyhýbal společným aktivitám. Jindra opět prožila panický záchvat, začala se obávat dalších atak, a tak přestala opět vycházet z domu a byla nucena zůstat v pracovní neschopnosti. V popředí obav byl strach ze záchvatu, který se obvykle objevil, když opustila domov, při čekání na autobus, ve městě, když měla "hluchý místo" a na něco čekala, například ve frontě do obchodu. Úplně se vyhýbala návštěvě restaurace, kina, kavárny - tato místa v ní vyvolala pocit "závazku" - že musí zaplatit atd ... když už musela někam jít, zabezpečovala se tím, že si brala sebou neurol, měla ho pořád v kabelce, a vždy si předem zjistila, kde jsou kteří kamarádi s autem, jak je to místo daleko od domova a kdo by jí eventuálně mohl přivézt domů.
Nakonec vyhledala psychiatrickou pomoc v lůžkovém zařízení.

• Akupresurní bod pro lepší zvládání panické ataky.