Podle místa postižení ve sluchovém systému rozlišujeme nedoslýchavost dvojího typu. V první skupině jsou vady převodní (konduktivní), ve druhé percepční (sensorineurální). Dítě či dospělý může mít jednu vadu nebo kombinaci obou. Abychom lépe slyšeli, musí odborník nejprve správně určit, o jakou újmu se jedná.
___
Převodní nedoslýchavost
Jak vyplývá z názvu této vady, chyba je v převodu zvuku, akustický signál není správně veden skrz vnější nebo střední ucho (tj, zvukovod, bubínek a kůstky středouší). Když jde jen o to, že se ve zvukovodu nahromadí ušní maz, stačí si nechat na ušním sluchový orgán propláchnout. Tuto nedoslýchavost může způsobit i cizí předmět v uchu, zánět, protržený bubínek či poškození ušních kůstek. Řešením bývá odstranění překážky, léky, operace nebo sluchadla.
Percepční nedoslýchavost
Zatímco u prvního typu jde o špatný přenos zvuku, zde spočívá problém ve vnímání (percepce). Jde o závadu ve vnitřním uchu, která nastane, pokud chybně fungují vláskové buňky, nervová vlákna nebo jejich spojení s hlemýžděm (kochlea). Kvůli tomu pak mozek špatně vnímá zvuky. Na vině může být vrozená vada, infekce, akustické trauma nebo stárnutí. Kvalitní život s touto vadou mohou většině postižených umožnit naslouchátka, případně kochleární implantát.