Evokované potenciály (evoked potentials) jsou elektrofyziologickým vyšetřením, která pomáhá k diagnostice lézí nervového systému. Poprvé popsal evokovaný potenciál Dawson roku 1947. Zaregistroval z poměrně ohraničené oblasti hlavy ponteciál evokovaný periferním podrážděním elektrickou stimulací ulnárního a popliteálního nervu.Co jsou to evokované potenciály - definice vyšetření a základní vysvětlení technického vyhotovení
Evokované potenciály jsou diskrétní změny elektrické aktivity nervového systému (zejména mozku) vzbuzené kvantifikvakoným stylizovaným podnětem. Spontánní aktivita - spontánní potenciály korelují s klidovým nálezem na EEG. Podíl evokované odpovědi na současné základní aktivitě CNS se odhaduje na 0,1-10%. Bez počítačového zpracování nejsou evokované odpovědi zřetelné. Mnohočetným vybavením stejného podnětu a registrací odpovědí je možno pomocí počítače se zprůměrňovacím programem extrahovat evokované odpovědi z náhodné EEG a EMG aktivity. Čím větší je evokovaná odpověď a čím menší je její rušení vnitřními a zevními vlivy, tím menší počet zprůměrněných přeběhů (epoch) je nutný. Někdy stačí 50 epoch, někdy i několik tisíc.
Základní mechanismus aferentace představuje série navazujících dějů. Při působení vhodného podnětu vzniká v receptoru generátorový potenciál. Jeho velikost určuje množství a frekvenci nervových akčních potenciál§ (AP), které se šíří po připojeném nervovém vláknu. AP prochází mnoha drahami, které jsou tvořeny aferentními neurony a dostávají se do specifické senzoricnké oblasti kůry. Cestou probíhá na synaptických spojích filtrace, integrace a další jevy. Do kůry se dostává jen výsledek těchto procesů. Ze specifické senzorické oblasti se vzruchy šíří do asociačních oblastí kůry, kde nastává jejich další zpracování. Snímání se děje ze skalpu (povrchu hlavy ve vlasaté části pokožky) systémem zapojení elektrod 10-20.
Všechny elektrické odpovědi, které vznikají v nerovév tkáni a jsou vyvolány vhodnými podněty specifické modality (zrakové, sluchové, somatosenzorické) se zahrnují pod pojem evokované potenciály. U senzitivních systémů, které se vyšetřují (tj. u seomatosenzorického, akustického, zrakového a v poslední době i vestibulárního a čichového) je nejdůležitějším měřítkem pro hodnocení evokovaných potenciálů přítomnost vyvolané dodpovědi a její latence.
Diagnostická metoda evokovaných potencilálů sleduje především rychlot vedení, se kterou se vzruchy šíří v jednotlivých drahách. Další sledované parametry jsou amplituda a tvar odpovědi. Tyto veličiny závisejí mimo jiné na množství činných neuronů a na stupni nebo stadiu synchronizace, se kterou se vzruchy šíří vlákny aferentních drah.
Vyšetřování evokovaných potenciálů s výjimkou pozdních kortikálních odpovědí představuje funkční zhodnocení určité senzorické aferentní dráhy a umožňuje vyslovit závěr o jejich funkčních vlastnostech.
Vyšetření je pro pacienta zcela nezatěžující a bezbolestné.
Evokované potenciály slouží k vyšetření nervových drah
- zrakového systému (VEP = visual evoked potentials),
- sluchového systému, který prochází mozkovým kmenem (BAEP = brainstem auditory evoked potentials),
- drah vedoucích citlivost z horních i dolních končetin (SEP = somatosensory evoked potentials) a
- drah vedoucích hybnost hlavní motorickou dráhou - pyramidovou dráhou (MEP = motor evoked potentials).
- Mohou vyšetřit i pozdější zpracování signálu mozkovou kůrou, které se normálně objevuje asi za 300 milisekund. (ERP - event related potentials).
Každá z těchto drah je stimulována (drážděna) přiměřeným podnětem, který je stále stejný. Při dostatečném počtu podnětů je počítač schopen výsledek zprůměrnit a vytvořit sérii vlnek, které odpovídají jednotlivým úsekům vyšetřované dráhy v CNS. Protože podněty byly stejné a byl jich dostatek, je možno od záznamu, který je snímán jako normální elektroencefalogram (EEG - záznam elektrické aktivity mozku) - jen menším počtem elektrod umisťovaných na hlavu - odečíst právě tuto normální elektrickou aktivitu. Pak vynikne převod elektrického impulsu pouze vyšetřovanou dráhou.
Porušení dráhy a nález na vyšetření evokovanými potenciály ve vztahu k demyelinizačnímu onemocnění RS
Porušení těchto drah v jejich průběhu se projeví zpomalením rychlosti vedení nervového vzruchu, eventuálně snížením amplitudy obvyklých vln, zobrazených tímto vyšetřením. Postižený myelin není schopen převádět vzruch dostatečně rychle. V akutním stavu můžeme několik prvých dnů u těžších poruch hybnosti či zraku vidět i úplný blok vedení odpovídající neschopnosti čerstvě demyelinizovaného vlákna převést vzruch vůbec (vlna, která má své normální umístění, zmizí přechodně zcela).
Abnormní nálezy ve více než jednom z těchto systémů jsou důkazem pro to, že postižení nervového systému je způsobeno více než jedním ložiskem - je víceložiskové, ačkoli se pouhým klinickým vyšetřením může ještě jevit jako jednoložiskové. Tím tyto abnormní nálezy evokovaných potenciálů podporují diagnózu RS. V době, kdy neexistovala MRI, byly nejvýznamnější laboratorní metodou pro určení diagnózy RS. Nyní je význam vyšetření EP již méně významný.
Opakované vyšetření evokovaných potenciálů slouží ke zhodnocení změn v čase.
Normální nálezy při vyšetření evokovaných potenciálů nejsou jednoznačným vyloučením počínajícího onemocnění např. u RS. Testované dráhy nemusí být ty, na nichž se nacházejí zánětlivá ložiska nebo zánětlivé ložisko postihuje jen část dráhy a její hlavní část je schopna funkce a zobrazí evokovaný potenciál.