Limbický systém, dříve označovaný jako rhinencephalon (čichový mozek), je název části telencephala (velkého mozku). Název limbický systém (limbická kůra) je odvozen od límce (limbus) mozkové tkáně, který se v embryonálním vývoji vytváří kolem základů mozkového kmene. Z histologického hlediska se jedná o neuroektodermální tkáň.Funkce limbického systému (fyziologie) a jeho ovlivnění chování člověka
Funkce limbického systému, který se také označuje jako "viscerální mozek", souvisí s jeho úzkým vztahem k somatovegetativním regulacím.
Limbický systém se tak účastní koordinace somatických (tělních) funkcí, projevující se orální činností (žvýkání, slinění, dýchání, polykání), vyprazdňování (mikce /močení/ a defekace) a sexuální aktivitou.
Funkčně významnou částí je především amygdala, která má bohaté spojení s hypothalamem a limbickou kůrou. Koordinuje somatické funkce zvláště při emocích (např. reakci zdánlivé zuřivosti - sham rage). Po její extirpaci (vynětí) se změní chování jedince ve smyslu převahy útlumových dějů. Její elektrická stimulace označovaná jako rozněcování (kindling) vyvolá v mozkové kůře sérii opakujících se elektrických odpovědí.
Hipokampus je další důležitou složkou limbického systému, velice úzce spjatou s činností hypothalamu. Vzruchy, které směřují z mozkové kůry do hypothalamu jsou nejdříve zpracovány v hipokampu. Významně se podílí na udržení pozornosti, při tvorbě paměťových stop (tzv. engramů) a také na vzniku neuronálních map pro organizaci chování v prostoru.
Stimulace hipokampu způsobí útlum pohybů a nastoupením "napjaté pozornosti". Bez útlumu orientační reakce by nemohly vznikat podmíněné reflexy, tedy ani účelové chování. Tento útlum orientační reakce zajišťuje hipokampus, který působí na retikulární formaci, která ji naopak podporuje. Význam hipokampu v tvorbě podmíněných reflexů byl dokázán exstirpačními pokusy. Oboustranné odstranění hipokampu vyvolá ztrátu krátkodobé paměti, kdežto dlouhodobá paměť je nepoškozena. Špatná funkce hipokampu vede k poruchám tvorby podmíněných reflexů, založených na správné prostorové orientaci. Hipokampální aktivita roste s počátkem učení.
Limbický systém se podílí na reakcích vedoucích k zachování (přežití) jedince a rodu, stejně jako motivačním chování.
Zachování jedince
Veškeré chování, které řeší vztah k okolí je možné zařadit do dvou skupin:
- apetitivní (přibližovací) chování - jedinec vyhledává, to co má kladnou biologickou hodnotu (jídlo, partner...)
- averzivní (únikové) chování - snaha vyhnout se biologicky záporným událostem (nebezpečí, trestu...)
Zachování rodu
Limbický systém má vztah k řízení sexuálních funkcí. Při stimulaci amygdaly a hipokampu je aktivováno sexuální chování (vyhledávání partnera, zvýšená hravost, přítulnost a také aktivní či pasivní homosexualita).
Limbický systém se tedy v souhrnu podílí na:
- řízení somatovegetativních regulacích
- integraci funkčních změn při emocích
- reakcích spojených se zachováním jedince a rodu
- tvorby a vybavení paměťových stop (včetně orientace v prostoru)
Do pojmu limbický systém zahrnujeme tyto struktury: příslušné korové oblasti, rhinencephalon (čichový mozek), a části ležící na bazální a mediální (vnitřní) ploše mozkových hemisfér, též ale některé podkorové oblasti.
Popis obrázku:
Mediální plocha hemisféry:
Limbický systém - červeně
Mozkový kmen - modře
Mozeček - zeleně
Páteřní mícha - žlutě
Anatomie limbického systému
Korové oblasti limbického systému:
a) archipaliální alokortex: hippocampus a gyrus dentatus.
b) paleopaliární alokortex: bulbus olfactorius, tuberculum olfactorium, area septalis, area praepyriformis, area periamygdalaris.
c) perialokortex (zóna přechodu k alokortexu): area insularis anterior, area subcallosa.
d) juxtaalokortex (zóna přechodu k izokortexu): lobus insularis, area temporopolaris, area temporohippocampalis, area praelimbica, area orbitalis.
Podkorové oblasti limbického systému:
septum, corpus amygdaloideum (amygdala), nuclei thalami anteriores, oblast diagonálního svazku a corpus mammillare hypothalamu a některé útvary epithalamu.
Alokortex limbického systému se od neokortexu liší menším počtem neuronů s krátkými axony, zakončením aferentních sítí v povrchových vrstvách a méně vyvinutou supragranulární strukturou.
Útvary limbického systému jsou vzájemně mnohočetně propojeny.
Papezův okruh je uzavřený okruh nazvaný podle jeho objevitele.
Hipokampus má aferentní (dostředivé) spojení s corpora mammillaria skrze fornix, tato mamilární tělesa pak vysílají vlákna k předním jádrům thalamu prostřednictvím fascilus mammillothalamicus, z předních jader thalamu zase směřují vlákna k cingulární kůře (v bílé hmotě capsula interna), odkud vedou spoje do hipokampu skrze gyrus parahippocampalis.
a) cornu Ammonis (CA)
b) gyrus dentatus (neboli fascia dentata)
c) subiculum
Většina spojů hipokampu, až na spoje interneuronů, má excitační charakter.
Amygdala má významnou funkci ve spojeních limbického systému. Tvoří přechod mezi mozkovou kůrou a bazálními ganglii.
Mysliveček, Jaromír; Myslivečková-Hassmanová, Jarmila:
Nervová soustava - Funkce, struktura a poruchy činnosti