Článek v přehledu pojednává o základních anatomických strukturách našich "zad" a popisuje způsoby, jakými se tvoří jejich poruchy. Vysvětluje pojmy jako je páteřní segment a v kostce popisuje základní poruchy meziobratlových destiček (disků).
___
___
Páteř a její pasivní a aktivní struktury
Pohybový systém se skládá z části do značné míry pasivní (kosti, klouby a vazy) a z části aktivní (svaly se svými úpony). Souhrou obou těchto složek je dáno držení těla a páteře – statika. Ta se za fyziologických okolností řídí cílem optimálního udržení těžiště těla v rovině předozadní (krční a bederní lordóza a hrudní kyfóza) a rovině pravolevé (skolióza při jejím nedodržení). Rozsah pohybu je označován jako dynamika páteře a kloubů.
"Záda" jako jeden celek
Poruchy hybného systému a páteře mají schopnost rozšiřovat se (řetězit se) tím spíše, čím dle trvají a čím důležitější část hybného systému je porušena. Při chronickém postižení se nejedná jen o poruchu vlastního pohybového aparátu, ale je i odezva centrálního řízení, prožívání hybné poruchy. Nezřídka dlouhodobější potíže vedou ke změnám psychiky (sklon k depresím). Změna životního stylu s přemírou statické zátěže a asymetrického přetěžování jsou hlavními příčinami civilizačního problému bolestí zad.
Páteřní segment a co jej tvoří
Páteřní segment je tvořen dvěma sousedními obratli a ploténkou mezi nimi. Intervertebrálními foraminy (meziobratlovými otvory) daného páteřního segmentu vystupuje dvojice kořenů vycházejících z odpovídajícího míšního segmentu. Z každého tohoto segmentu je inervován přesně daný okruh svalů, kterému se říká myotom, dále odpovídající část kůže – dermatom, část vnitřních orgánů – viscerotom (dermatom a viscerotom společně tvoří Headovy zóny – klasicky např. bolest při infarktu projikuje do levé horní končetiny) a konečně část vazů, kostí a kloubů – sklerotom. Ze senzitivní porce nervového kořene vystupuje malá nervová větvička, jež se vrací do páteřního segmentu a inervuje meziobratlový kloub.
Obratel
Každý obratel sestává z předního segmentu – obratlového těla a zadního – pediklů, oblouků, výběžků příčných a výběžku trnového.
Meziobratlová ploténka a její základní patologické změny
Meziobratlové ploténky jsou tvořeny zevně fibroelastickou hmotou (anulus fibrosus), která chrání gelovité jádro (nucelus pulposus). V průběhu života ploténka dehydratuje, je méně pružná a odolná. Při přetěžování ploténky (ať už chronickém nebo náhlém) nezřídka dochází k diskopatiím. Nejčastěji zevnímu vyklenování (protruze disku) nebo se poruší kontinuita anulus fibrosus a nucleus pulposus vyhřezne vně (to odborně nazýváme herniace, synonymně extruze nebo prolaps). Vyhřeznutí se může vytvořit v různých směrech a dle toho komprimovat páteřní kanál (mediální a paramediální) nebo příslušné míšní kořeny (při laterální protruzi nebo extruzi). Při iritaci míšního kořene dochází ke klasickým kořenovým syndromům, které pacient pociťuje v dané projekční oblasti jako bolest, hypestezii, hyperestezii, hyperalgezii či dysestezii. Z postižení motorické porce kořene pak snížení síly, fascikulace, alterace až vymizení šlachosvalových reflexů a při dlouhodobějším trvání pak atrofie svalstva. Při postižení vegetativní složky dojde ke ztrátě pocení, chladu končetiny a u krční páteře může dojít k Hornerovu syndromu v podobě Hornerovy triády (blefaroptóza, mióza, enoftalmus). Detailněji o dalších klinických obrazech bude pojednáno níže.