___
ODPOVĚĎ:
Nevím sice, kolikrát už jste s manželem strávila společné Vánoce, vím však, že jich snad máte ještě spoustu před sebou. Zda spolu nebo každý zvlášť, to záleží především na vás dvou. Příliš bych vás asi nepotěšil pouhým konstatováním, že Vánoce jsou v mnoha rodinách "svátky klidu, míru a manželských konfliktů". Na místě jistě není ani rádoby bodré - buďte ráda, že vás manžel "prudí" jen o Vánocích a nikoli třeba každou neděli. Bylo by velmi snadné (a přesto možná nespravedlivé) považovat vašeho muže za necitelného barbara. Asi těžko byste totiž hledala nějaký obecně platný recept, jak svátky trávit, kromě několika většínově sdílených zvyklostí (stromeček, kapr, dárky, koledy ... ), je zde ještě spousta prostoru pro "lidovou tvořivost". Tedy pro hledáni vlastního pojetí oněch několika dní na konci roku.
Velice silně se do všeho promítají zkušenosti a zvyklosti z původních rodin obou partnerů. Tam, kde byly podobné a oběma partnery i sdílené, většinou nějaké větší třecí plochy nevznikají. Horší je, když si každý ze své rodiny přinesl vlastní představu, která je s tou partnerovou jen těžko slučitelná. Pak je třeba hledat kompromis. Přičemž bych měl ještě dodat, že ani váš manžel není zřejmě nadán jasnovideckými schopnostmi. Co když si opravdu není vědom toho, jak vám jeho počínání vadí? U nich doma se tak možná žilo a ani vy jste proti tomu dosud nijak výrazně neprotestovala.
Chápu sice, že si nechcete kazit svátky hádkami, méně však chápu, proč byste se o svých pocitech nemohla zmínit s dostatečným předstihem. Popsat, jak se cítíte, mluvit o tom, že vám některé manželovy zvyky vadí. Aniž byste jej jakkoliv hodnotila. Jinak totiž hrozí, že i v dalších letech bude všechno stejné. Jen ve vás se bude prohlubovat averze vůči manželovi. A po nějakém čase může nabýt tak obludných rozměrů, že byste některé z těch příštích Vánoc nemuseli už trávit spolu.
PhDr. Petr Šmolka, klinický psycholog