___
ODPOVĚĎ:
Pomoci lze pouze tomu, kdo o pomoc stojí, případně ji alespoň neodmítá. Vaše manželka by se ale raději totálně zničila, než aby si něco takového připustila. Má zřejmě své důvody, proč pomoc odmítá, zatímco my teď můžeme pouze spekulovat o tom jaké. Možná se nějak změnila její pozice v práci, třeba se cítí něčím ohrožená a nechce nikomu přidělávat starosti. Po osmi letech by mohlo jít i o tzv. syndrom vyhoření. Pak by ale zřejmě uvítala vaši nabídku a zůstala doma. Ledaže by podobný krok vnímala jako doklad selhání, a proto se mu tak brání.
Ve hře mohou být i důvody, které s prací vůbec nesouvisejí. Zdravotní psychické, vztahové ... Práce totiž může být i únikem. Uchylujeme se k ní v situaci, kdy se chceme vyhnout konfrontaci s něčím nepříjemným. Se vzdorovitými pubescenty, s manželem, na kterého jsme bezdůvodně či důvodně alergičtí, před světem vůbec. Určitě by vás mohla napadat řada dalších příčin. Ne vždy je však nutné hledat důvody. Stačí, pokud se nám podaří nalézt řešení. Vaší manželce by určitě pomohlo, kdyby měla možnost probrat svou situaci s někým, kdo by jí dokázal porozumět a vhodně nasměrovat.
Pouze zřídkakdy to však může být "osoba blízká". Je vždy moudřejší, pokud psychologa či psychiatra vyhledáme z vlastního rozhodnutí, než abychom v jeho péči skončili až po totálním kolapsu ("zhroucení"). Obávám se, že tudy teď cesta nepovede. Pravda, mohl byste se uchýlit i k určitým ultimátům, možná by zabrala. Přesto bych považoval za moudřejší, kdybyste vyhledal někoho z mých kolegů - manželských a rodinných poradců. Manželčiny stavy se už přece podepisují i na vašich vzájemných vztazích. Spolu s osloveným poradenským psychologem by se vám mohlo časem podařit získat pro spolupráci s ním i ji. Což by třeba mohl být první krok na trnité cestě ke změně.