Dobré odpoledne, dnes je pondělí 23.12.2024, svátek slaví Vlasta, zítra Adam a Eva.

Nežádoucí účinky biologické léčby u revmatu, revmatoidní artritidy

Co rozhoduje o tom, kdy a u koho je nasazena biologická léčba? Proč by měla být (podle dostupných informaci) nejdřtve vyzkoušena léčba syntetická, a teprve poté biologická jako doplňková? Děkuji, Karel
___

___

 

ODPOVĚĎ:

Cílem léčby revmatoidní artritidy (revmatu) je navození remise - stavu kdy nemocný pacient nemá výraznější klinické obtíže a laboratorní výsledky jsou příznivé. Pro ovlivnění příznaků nemoci se často užívají nesteroidní antirevmatika (NSA) jako například Ibuprofen nebo Diclofenak, v úvodu onemocnění a přechodně při zvýšení aktivity bývají nemocným podávány glukokortikoidy. Základem léčby jsou ale takzvané chorobu modifikující léky označované zkratkou DMARD. Tyto přípravky prokazatelně ovlivňují průběh onemocnění a zabraňují rozvoji kloubního postiženÍ. Celosvětově nejpoužívanějším z těchto léčiv je methotrexát. Pokud je tento lék kontraindikován nebo není účinný, lze podávat i jiné přípravky DMARD - například leflunomid nebo sulfasalazin, při lehčím průběhu revmatoidní artritidy i hydroxychlorochin. Plný účinek léků DMARD se projeví až za 3-6 měsíců po nasazenÍ. (Přípravky na bázi zlata se již příliš neužívají z důvodu vysoké toxicity.) Pokud přetrvává vysoká aktivita onemocnění i při léčbě pomocí DMARD, může být indikováno nasazení biologické léčby, která je velmi účinná, ale ani ona nevede k úplnému vyléčení a neúčinkuje u všech nemocných. Její podávání je navíc spojené s rizikem závažných nežádoucích účinků a je velmi finančně nákladné.
Mezi nežádoucí účinky biologické léčby patří kromě alergických reakcí i zvýšené riziko závažných infekčních onemocnění včetně tuberkulózy a riziko vzniku jiných autoimunitních chorob. K dosažení optimálních výsledků by biologické léky měly být podávány v kombinaci s methotrexátem. Všechna zatím dostupná biologika jsou aplikována ve formě podkožních injekcí nebo nitrožilních infuzí. V průběhu léčby je nutné kontrolovat laboratorní výsledky, aby se předešlo možným nežádoucím účinkům (například ovlivnění krvetvorby, jaterní postižení). Důležitou roli hrají také režimová opatření a rehabilitace.