Jsem účetní v jedné menší firmě. Původně jsme byly dvě, kolegyně ale odešla na mateřskou a majitel »vymyslel«, že v rámci úspor zvládnu pracovní agendu sama. Jenže nestíhám, práce je moc, a to navzdory tomu, že v ní zůstávám i do pozdních večerních hodin. A když jsem si stěžovala, že potřebuji chodit domů dříve, tak mi majitel odvětil, že domů mohu chodit, kdy chci, ale teprve až bude práce hotová. Má právo to ode mne požadovat? A neměl by mi alespoň platit za přesčasy? Děkuji, Marie
___
___
ODPOVĚĎ:
Prací přesčas se podle Zákoníku práce rozumí práce, jejíž výkon současně splňuje tři podmínky. Za prvé musí jít o práci na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem, za druhé se jedná o práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu a za třetí jde o práci konanou mimo rámec běžného rozvrhu pracovních směn. Je pravdou, že zaměstnavatel vám může práci přesčas nařídit, ovšem jen za určitých podmínek. Jedno omezení plyne z celkového počtu hodin přesčas odpracovaných, které nesmí překročit 150 hodin ročně. To ale neplatí, když zaměstnanec s prací přesčas souhlasí. Se souhlasem zaměstnance lze odpracovat až 416 přesčasových hodin ročně, kde toto číslo je odvozeno od maximální hranice v průměru osmi přesčasových hodin týdně. Práce přesčas je ze své podstaty výjimečným pracovním režimem a lze ji konat jen výjimečně (ledaže byste s ní souhlasila). Tedy pokud naznačujete, že zaměstnavatel vás nutí k práci přesčas nikoliv jen ve výjimečných situacích, pak by takový postup mohl být v rozporu s platnými ustanoveními zákoníku práce a vy byste v takovém případě měla právo takovou práci přesčas odmítnout.
Pokud jde o poskytování odměny za přesčasy, tak podle § 114 zákoníku práce zaměstnanci přísluší za práci přesčas jednak mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo, a vedle toho také příplatek ve výši nejméně 25 % průměrného výdělku (to neplatí, když jste si se zaměstnavatelem dohodli poskytnutí náhradního volna ve stejném rozsahu místo příplatku).
Odpověď poskytla Bezplatná právní poradna online.