Už rok a půl mám vztah se ženatým mužem. Nechci, aby se rozváděl (tedy kvůli mně ne). MysIíte si, že může náš vztah fungovat jako paralelní s jeho manželstvím? Osobně si myslím, že to zvládnu, ale... Říkám si, že jednou se probudím a budu sama, bez přítele, bez dítěte a na vše bude pozdě. Mám o něj bojovat, nebo tomu nechat volný průběh? Zuzana
___
ODPOVĚĎ:
Milá Zuzano, vítejte do klubu čekanek. S ženáči je problém - jakmile se s nimi zapletete, budete už volit pouze z nouzových scénářů. Některé navíc nemůžete sama ani příliš ovlivnit. První je ještě celkem bezpečný. Nohy na ramena a důstojný ústup. Dokonce nemusí být ani moc důstojný.
Pasivní čekání je pak zase běh na hodně dlouhou trať, lépe řečeno spíše postávání. V klubu najdete řadu atletek, které se dokázaly prostát téměř od puberty do přechodu. Jejich drahý měl vždy důvod: Až trochu odrostou děti, až na to bude připravena manželka (ta však jako na potvoru onemocní, nikdo neví, co jí je, ale je to vážné). Potom zas maturity a svatby dětí, narození vnoučat ...
Jistě, můžete i zabojovat. Jenže asi prohrajete. A pokud ne, tak poznáte nezaměnitelnou chuť Pyrrhova vítězství!