Silnicím dnes jednoznačně vládnou spalovací motory. Auta na elektrický pohon ale přesto nepatří do sci-fi. Jsou tu už dávno. Ještě v roce 1900 jich po ulicích jezdilo víc než těch benzinových. V posledních letech se vracejí na scénu v mnohem dokonalejší podobě.
___
Elektromobily nejsou autíčka z pouťového autodromu. Z nuly na sto umějí zrychlit i za 3,7 sekundy a na jedno nabití dokážou ujet už i více než 400 km. Každý všední den jezdíte autem do práce vzdálené řekněme pět kilometrů a večer se vracíte zpátky domů. Kdyby vám někdo řekl, že tohle cestování můžete pořídit za dvě stovky měsíčně, asi byste se mu vysmáli.
Jenže s elektromobilem se hezký sen může proměnit ve skutečnost. Navíc kromě peněženek svých majitelů šetří auta na elektřinu také životní prostředí. Pokud tedy budou automobilky dál pokračovat v úsilí, které elektromobilitě věnují, blýská se nám na levnější a zelenější časy.
Je ale třeba si připustit, že den, kdy budeme všichni jezdit automobily na elektřinu, je ještě daleko. Například Němci předpokládají, že za deset let se jich bude po jejich silnicích prohánět „pouze“ milion, za dvacet let pět milionů a zcela opanovat silnice by měly v roce 2050.
Přitom hromadnou dopravu už elektřina ovládla dávno a vlaky, tramvaje či trolejbusy bereme jako samozřejmost. Díky spojení firem ČEZ a SOR Libchavy prochází testovací fází v městském provozu také elektrobus s kapacitou okolo 85 osob a dojezdem minimálně 130 km a další na sebe jistě nenechají dlouho čekat.
Podstatné jsou baterie neboli akumulátory
Občas se setkáte s názorem, že elektromobily jsou jen dalším vynálezem moderních alternativců. Omyl. Dějiny elektromobilů se píší stejně dlouho jako historie automobilového průmyslu samotného. Několik typů jich zkonstruoval dokonce slavný český vynálezce František Křižík, který má na svém kontě takové objevy, jako je třeba oblouková lampa. A mimochodem právě díky němu jezdí Pražané po městě už 120 let elektrickými tramvajemi.
Před koncem 1. světové války ale začal vývoj elektromobilů zaostávat a jejich místo postupně převzala auta opatřená spalovacími motory. Důvod byl prostý – malá kapacita baterií, a tedy krátká dojezdová vzdálenost, a současně nízká cena ropy.
Uplynulo pouhých sto let a všechno je jinak. Svět se začal dusit pod poklopem vytvořeným ze zplodin spalovacích motorů a ceny ropy stoupají, takže i Američané jsou nuceni přesednout ze svých tradičních korábů do úspornějších vozů. A o slovo se opět hlásí auta na elektřinu.
Klíčovým faktorem se stává rozvoj technologie akumulátorů, k němuž v posledních letech dochází zejména díky zdokonalování notebooků, mobilů, digitálních fotoaparátů a dalších přístrojů. Zvyšuje se kapacita baterií, snižuje se jejich hmotnost a prodlužuje životnost. Sériová výroba těchto zdrojů pak přináší potřebné snížení ceny baterie, bez kterého by bylo masovější rozšíření dopravních prostředků na elektrický pohon takřka nemožné.
Přírodě se elektromobily líbí
Každá nová technologie na sebe nabaluje řadu otázek a je to tak i v případě elektromobility. Často podceňujeme to, co je neznámé. Přitom výhody elektromobilů jsou zjevné a pro naše životní prostředí jsou jasným přínosem. Na rozdíl od klasických spalovacích motorů neprodukují žádné přímé emise, tedy žádné oxidy uhlíku a dusíku ani prach, které by poškozovaly naše zdraví.
Logicky se nabízí otázka, jakým způsobem se vyrábí a z jakého zdroje pochází elektřina pro dobíjení. Tady hraje hlavní roli to, jestli dobíjíte ve dne, nebo v noci. Mimo špičku se elektřina vyrábí zejména v jaderných elektrárnách, kde se nepřímé emise rovněž blíží nule. Ve špičce stoupá podíl zdrojů vyrábějících elektřinu spalováním fosilních paliv. I tady už ale například energetický mix ČEZu garantuje, že výsledný provoz elektromobilu je o více než 40 % „čistší“ ve srovnání s klasickým autem. Do roku 2020 si navíc ČEZ dal závazek, že sníží emisní faktor o 50 %.
Elektromobily už dávno nejsou jen pro golfisty
Každý, kdo si poprvé sedne do elektromobilu, je příjemně překvapen. Jízda je tichá a plynulá, auto se neklepe a „neškube“ sebou. Elektromobil se velmi snadno ovládá, což potěší všechny méně zkušené řidiče. Odpadá totiž řazení.
Elektromobil ale rozhodně není malé vozítko, s nímž se jezdí po golfovém hřišti. Je to regulérní auto, které navíc jezdí potichu a ekologicky. Velmi slušná je i dojezdová vzdálenost elektromobilů. Například městský vůz Peugeot iOn, který právě v ostrém provozu testuje ČEZ a jeho partneři, má při optimálních podmínkách dojezd 150 km. Budete-li v autě topit, nebo se naopak chladit klimatizací, ujedete reálně na jedno dobití kolem 100 km. A to na cestu do práce a z práce či pořízení nákupu bohatě stačí, takže se není potřeba obávat, že uváznete někde uprostřed křižovatky. Lidé už rychle zapomněli, že před dvaceti třiceti lety museli také plánovat, kde natankují. Benzinky nebyly na každém kilometru, a když jsem jezdil ze Znojma do Prahy, vozil jsem si často benzin raději i v kanystru.
Kde je možné elektromobil nabíjet?
Stejně jako se před lety rozšířila síť čerpacích stanic, rozšiřuje se i počet dobíjecích míst. Jen ČEZ jich plánuje do roku 2013 zřídit kolem dvou set napříč celou republikou. Do projektu budování infrastruktury pro provoz elektromobilů se zapojuje i spousta partnerů, kteří berou zřízení dobíjecí přípojky jako další službu pro své zákazníky nebo zaměstnance. I tady bude fungovat systém poptávky a nabídky. Bude-li stále více lidí jezdit do práce na elektrický pohon (a nemusí se jednat jen o auta, na elektřinu jezdí i skútry a kola), bude mít firma silnou motivaci nabídnout svým zaměstnancům dobíjecí místo jako další firemní benefit.
Rychlé dobíjení
15–30 minut. Dobijete si dřív, než si zajdete ke kadeřníkovi, vyřídíte nákupy nebo obchodní schůzku. Rychlodobíjecí stanice využívají vyšší proudy a napětí, a proto mají speciální připojení na elektrickou síť. Budou budovány především na dálnicích a hlavních tazích.
Normální dobíjení
Šest hodin v běžné zásuvce nebo normální dobíjecí stanic. Kdo nespěchá, může si baterii dobít v běžné zásuvce nebo u dobíjecí stanice, která pracuje se stejným napětím a proudy.
Servis elektromobilů
■ Servisní náklady jsou u elektromobilu výrazně nižší než u klasického automobilu. Životnost brzd je vyšší, jelikož se při brzdění využívá motor, který zpětně nabíjí baterie.
■ Motor je méně poruchový, protože obsahuje menší počet součástek a není vystavován vysokým tlakům ani teplotám.
■ Není potřeba doplňovat či měnit olej, filtry a chladicí kapaliny.
■ Jediným velkým zásahem do finančního rozpočtu je pořízení nové baterie, jejíž cena se může u některých automobilů vyšplhat i na několik set tisíc korun. Správně dobíjená baterie má ale životnost až 2000 nabíjecích cyklů, takže lze předpokládat, že spíše doslouží samotný automobil či skútr než jeho pohon. Odhaduje se, že do roku 2018 klesne cena akumulátorových baterií o polovinu.
Co jezdí na elektřinu - automobil, elektrokolo, skútr, nákladní vůz i autobus
PeugeotiOn
dojezd: 150 km
max. rychlost: 130 km/h
Elektrokolo
Gocycle G2R
dojezd: 64 km
max. rychlost: 25 km/h
Nákladní vůz Smith
Electric Vehicles
dojezd: 160/250 km
(s 80/120kWh bateriemi)
max. rychlost: 90 km/h
Elektroskútr
Akumoto 600
dojezd: 120 km
max. rychlost: 45–55 km/h
Zajímavost. Elektroskútru značky Akumoto se v září 2011 podařilo překonat světový rekord v počtu ujetých kilometrů. Za 24 hodin urazil na velodromu v pražských Strašnicích stejnou vzdálenost, jaká dělí Prahu a Paříž (1136,3 km). Náklady na energii přitom dosáhly jen 190 Kč!!!
Elektrobus
SOR EBN 10,5
dojezd: 130 km
max. rychlost: 80 km/h
Více na www.elektromobilta.cz