Děti s ADHD potřebují pevné hranice, ale i vídnost. Hyperaktivita je vývojová porucha, která vzniká v době těhotenství nebo porodu. Hyperaktivní děti jsou neposedné, skáčou lidem do řeči, je pro ně složité přizpůsobit se normám. Křik na ně ale neplatí spíše trpělivost a vlídné slovo, jakkoli je to jak pro rodiče, tak pro učitele náročné.
___
Než aby šly vyznačenou, jasně danou cestou, raději to berou přes překážky - chodí po obrubnících, lezou přes plot, na stromy, klidně projdou kaluží. Děti, které trpí nadměrným množstvím energie, ještě ale nemusí trpět hyperkinetickým syndromem neboli poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Všechny děti předškolního věku jsou hyperaktivní, protože mají hodně motorické energie; to ale neznamená, že trpí ADHD (poruchou pozornosti s hyperaktivitou), tedy vývojovou poruchou pozornosti. Ta je dána nerovnoměrným zráním nervové soustavy nebo její nezralostí. Pokud se však hyperaktivita u dítěte potvrdí, musí se začít řešit - v mírnějších formách stačí úprava pedagogického prostředí, pokud jsou příznaky závažnější, je potřeba terapie, nebo dokonce medikace.
ADHD, tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou je onemocnění, které patří do oboru dětské psychiatrie, diagnózu proto stanovuje dětský psychiatr, který může vyzvat ke spolupráci na vyšetření i další odborníky - neurologa, psychologa, případně i učitele.
Příčina ADHD, etiologie poruchy pozornosti s hyperaktivitou
Děti se s ADHD už narodí. Na vině můžou být geny - zpravidla se tato porucha dědí po mužské linii, a postihuje tedy častěji chlapce. Porucha pozornosti vzniká už v době těhotenství nebo při porodu. Neblahý vliv má i nevhodné životní prostředí a kouření matky v těhotenství.
Hyperaktivitu dítěte mohou způsobit i komplikace při porodu - nízká porodní hmotnost, komplikovaný porod, přidušení dítěte, ale i jiné obtíže. V době, kdy je dítě v kojeneckém a batolecím věku, nelze ještě hyperakrivitu rozpoznat. Rodiče, s nimiž pracujeme, často uvádějí, že jejich děti měly problémy s přibýváním na váze, protože jídlo je vlastně zdržovalo. Často byly neklidné, plačtivé a spaly hůře než jiné děti. Některé děti trpící ADHD (poruchou pozornosti s hyperaktivitou) byly v brzkém věku motoricky velmi nadané a typické také je, že děti s touto poruchou nejsou chovací a mazlicí typy. To všechno jsou ale nespecifické příznaky, které ještě nemusejí znamenat poruchu. Tu lze diagnostikovat až mezi třetím až čtvrtým rokem dítěte, kdy je možné provést i psychotesty.
A právě to je doba, kdy se dítě většinou poprvé dostává do kolektivu. Teprve ve styku s ostatními a mezi dětmi se obvykle poprvé ADHD projeví a učitelky v mateřské škole by měly tuto vývojovou poruchu rozpoznat.
Příznaky, projevy ADHD
Symptomy (příznaky a projevy) ADHD jsou přehledně uveřejněné na stránce www.priznaky-projevy.cz zde.
Dokud je dítě doma s rodiči, je mu věnovaná neustálá pozornost, a proto lépe zvládá jednotlivé situace. Ve školce je ale najednou plno sociálních podnětů, které dítě trpící ADHD nedokáže zpracovávat. Děti v tomto věku velmi těžko chápou sociální vztahy, často nemají pud sebezáchovy a mohou se dopouštět chování, které je nebezpečné až ohrožující. Pokud je ve třídě třeba více než 20 dětí, a to je bohužel v našich školkách současný trend, není možné takové dítě ve třídě zvládnout. Dítě s ADHD musí nejprve postupně pochopit, jak fungují vztahy ve skupině. Kvůli poruše pozornosti není schopné vnímat jemná pravidla, která utvářejí sociální život. Potřebuje vše podrobně vysvětlit, aby vědělo, jak se má chovat.
Hyperaktivní děti by určitě měly být v předškolním zařízení v menším kolektivu, případně by jim měl pomáhat asistent. Takové školky sice existují, ale není jich mnoho. Ty ostatní zpravidla dítě trpící ADHD jednoduše vyloučí. Existuje případ, kdy bylo dítě do svých čtyř let vyloučeno ze tří školek. Pokud si něčím takovým projde v tak nízkém věku, určitě bude méně důvěřovat dospělým, hůře bude navazovat sociální vztahy a z kontaktu s druhými lidmi může mít strach. Pokud se ale děti setkají s osvícenou učitelkou, která poruchu rozpozná a dokáže s ní pracovat, může mít dítě vyhráno a jeho vstup na základní školu se obejde bez větších komplikací. Děti, které měly štěstí ve školce, odházejí na základní školu sociálně i emocionálně zralejší, a zpravidla se do školy také těší.
I ve škole záleží na učiteli
První a druhá třída je pro děti s touto poruchou zlomový moment. Pokud první dva roky úspěšně zvládnou, často se další problémy už neobjeví. Jenže ve škole bývají s hyperakrivnírni dětmi ještě větší problémy než ve školce. Důvodem je to, že v lavici se potřebují soustředit - vyžaduje se od nich stálá pozornost. Porucha pozornosti se skládá ze tří složek: Jednak jde o motorický neklid, který je často nejviditelnější, a než si na něj zvyknete, může být i nejvíce obtěžující. Kromě toho, že jsou děti s ADHD (poruchou pozornosti s hyperaktivitou) neustále v pohybu, také stále vydávají zvuky - i to může být rušivé až iritující.
Druhou složkou je porucha pozornosti. Ta se ve škole začne projevovat právě ve chvíli, kdy má dítě podávat soustavný výkon, a třetí je impulzivita, která přináší sociální konflikty. Děti s ADHD jsou nedočkavé, zbrklé, netrpělivé, skáčou lidem do řeči nebo vykřikují uprostřed hodiny.
lmpulzivní jsou i v sociálních kontaktech. Když se jim něco nelíbí, reagují prudce a pro okolí často nečekaně a nevyzpytatelně. Učitelé, kteří mají takové děti ve třídě, by jim proto měli nejen pomoci zvládnout školní povinnosti, ale postupně by je měli učit znát i sociální vzorce - aby věděly, jak se mají v té které chvíli zachovat. To může být ale i pro zkušenou učitelku, která má ve třídě dalších 25-28 žáků, dost složité. Najdou se pedagogové, kteří integraci dětí s ADHD velmi dobře zvládají a z některých nežádoucích projevů jsou schopni udělat výhodu, případně třídě prezentují chování spolužáka jako jinakost, která může být obohacující.
Striktivní vyžadování kázně ve škole může být problém
Děti, které trpí poruchou pozornosti, potřebují přesně znát hranice. Musí vědět, co je žádoucí a nežádoucí, a co se stane, pokud něco nežádoucího udělají. Vedle striktních a srozumitelných pravidel je ale nutná i citovost. Dospělý by měl všechno dělat pro to, aby dítěti pomohl, a ne aby si prokazoval autoritu a moc. Také se vyplatí s dítětem o případném konfliktu, který se přežene, mluvit, aby pochopilo, proč k němu došlo. Tady je vhodné uplatňovat takzvanou metakognitivní strategii - neříkat dítěti, co má dělat, ale otázkami ho vést k tomu, aby situaci samo pojmenovalo. Když samo hledá, kdy bylo možné konflikt odvrátit, je možné, že se ve stejné situaci třeba o dva dny později se zachová jinak správně.
Co je to projekt hyperaktivita www.hyperaktivita.cz ?
Institut pro studium a terapii hyperativity a poruch pozornosti nabízí podporu nejen rodinám s dětmi, které trpí ADHD (poruchou pozornosti s hyperaktivitou), ale také pedagogům. Poskytuje terapeutické služby a je například schopnen paní učitelce s ADHD dítětem pomoci.
Pracovníci institutu doučují děti s ADHD v domácnosti, pořádají víkendové pobyty a už 14 let i letní tábory pro hyperaktivní děti. Cílem institutu není vyřknout diagnózu, ale nabídnout komplexní podporu - snažit se především o to, aby se dítě postupně zlepšovalo. Více na www.hyperaktivita.cz