Když jde Vaše dítě do nemocnice, potřebuje Vaši oporu. Octne-li se dítě samo v nemocnici, zažívá často velké trápení. To, co nám dospělým někdy připadá jako maličkost, může pro děti představovat ohromnou bolest, ránu na duši, která se zdaleka nezhojí okamžikem, kdy se z nemocnice zase vrátí domů. psychologie hospitalismus hospitalizmus
Snažme se na děti myslet - a hledat způsoby, jak je nevystavovat samotě a zbytečnému trápení. Jaké jsou naše myšlenky před hospitalizací potomka?
"Ale sestřičky se o něj určitě dovedou dobře postarat - vždyť jsou to odbornice v péči o děti."
Samozřejmě, že zdravotní sestry jsou vyškoleny tak, aby uměly pečovat o nemocné děti, ale pro Vaše malé dítě přese všechno zůstávají cizími lidmi. Nikdo Vaše dítě nezná tak dobře, jako Vy sami. Vy i sestřičky byste měli společně usilovat o to, aby se mu udělalo lépe.
"Nemusím u něj být přes noc - moje dítě se v noci nebudí."
Doma možná ne, ale v cizím prostředí plném neznámých zvuků se může vzbudit velice snadno - a může zažívat úzkost a nejistotu, když zjistí, že nejste nablízku.
"V naší nemocnici nejde, aby rodiče zůstávali s dětmi."
Vaše dítě zůstává Vašim dítětem - a Vy za ně máte zodpovědnost - i v době, kdy je přijato do nemocnice: měli byste tudíž mít možnost zůstávat s ním. Bývá užitečné poohlédnout se po nemocnicích v okolí a zjistit, jak to vypadá tam, jaké možnosti a služby tam svým pacientům nabízí. V případě potřeby pak můžete požádat svého obvodního lékaře, aby Vás poslal do té nemocnice, kterou si vyberete.
"Řekli mi, že v den operace za svým dítětem nesmím."
I dospělí lidé zažívají před operací úzkost a strach, natož pak děti. Děti potřebují, aby jejich rodiče byli s nimi - aby jim dodávali klid, než na ně přijde řada, aby je konejšili, když je jim pak po operaci špatně. Nesmíte-li za svým dítětem - a je-li už pozdě na to, abyste změnili nemocnici - trvejte pokojně, ale pevně a odhodlaně na tom, že s dítětem chcete zůstat. Potřebujete-li další informace či jinou podporu, obraťte se na některý z těchto kontaktů.
Pro některé rodiče je obtížné zařídit věci tak, aby s dítětem mohli v nemocnici zůstat.
"Mám doma ještě další děti. Kdo se postará o ně?"
Co by se dělo, kdybyste z nějakého důvodu musela do nemocnice Vy sama? Mohl by si Váš manžel vzít volno z práce? Mohli by Vám vypomoci přátelé nebo sousedé?
"Moje dítě bude muset v nemocnici zůstat několik týdnů."
Stává se i to, že děti někdy zůstávají v nemocnici dlouho, nebo že do ní chodí sice na kratší dobu, ale často. Pokud s dítětem nemůžete být po celou dobu, pomůže, když s ním v nemocnici zůstane nějaký jiný známý či blízký člověk - alespoň přes první dny, do doby, než si dítě na neznámé prostředí trochu zvykne, nebo třeba až bude mít po operaci. Nemůžete-li zůstat, choďte alespoň často na návštěvu.
"Moje dítě je už dost staré na to, aby se v nemocnici po celou dobu dokázalo obejít i beze mne."
Mnoho věcí v tomto textu se vztahuje spíše k menším dětem, ale ledacos platí i pro děti starší. Velké děti už třeba nevyžadují, abyste neustále seděla u postele, ale i ony potřebují časté návštěvy. Pobyt v nemocnici pro ně nebývá snadný, zažívají množství nejrůznějších obav, strachů a trápení. Potřebují Vás i proto, abyste si s nimi povídali, byli jim nablízku a pomohli jim jejich starostí se zbavit.
"Zdá se, že návštěvy moje dítě jen rozrušují."
Děti v sobě často své pocity skrývají, neukazují je před cizími lidmi, ale dají jim průchod až ve chvíli, kdy se objeví jejich rodiče; rozpláčí se úlevou. Nemyslete si, že svou návštěvou dítěti škodíte či ubližujete. Je pro ně daleko lepší, když může svůj smutek dát veřejně najevo, když v sobě nemusí dusit pláč, stesk a rozrušení - a Vaše častá a pravidelná přítomnost ho ujistí, že na ně myslíte, že na ně nezapomínáte.
"Není lepší ukončit návštěvu jaksi do ztracena a v pravou chvíli se nepozorovaně vytratit?"
Je sice těžké vidět své dítě plakat, ale než od něj nepozorovaně utéci, je daleko lepší klidně a otevřeně se s ním rozloučit a říci mu, kdy přijdete příště. Neslibujte, že se objevíte třeba hned, zítra ráno, pokud si nejste jisti, že opravdu budete moci přijít. Někdy svému dítěti můžete nechat něco, co by pro Vás mohlo do příště opatrovat - třeba svou peněženku (prázdnou) nebo rukavici. O tom, že odcházíte, řekněte včas také sestřičce - aby Vaše dítě nezůstalo hned po Vašem odchodu úplně samo.
"Jak mohu své dítě na pobyt v nemocnici připravit?"
Cokoli budete dítěti vysvětlovat, vysvětlujte vždy jednoduše, srozumitelně a podle pravdy. Ujistěte se, že doktoři a sestřičky se učili, jak lidem pomáhat, řekněte mu, že se zase vrátí domů, co nejdříve to jen půjde (neslibujte ale, nejste-li si jisti, nějaký konkrétní den). Má-li podstoupit operaci, vysvětlete mu třeba, že bude probíhat ve "ve zvláštním hlubokém spánku" , ze kterého se brzy zase probudí. A i když třeba něco bude chvilku bolet, zase to přejde - a po celou dobu se bude kousek po kousku uzdravovat.
"Může si s sebou vzít svého starého méďu Míšu?"
Vaše dítě by si s sebou do nemocníce mělo vzít hračku, kterou má rádo - ať je jakkoli ošuntělá a i když třeba myslíte, že je na ni už příliš velké, že už jí odrostlo.
Co si zabalit s sebou?
Pro dítě:
Pyžamko a pohodlné domácí oblečení, oblíbenou hračku, společenskou hru, knížku. Toaletní potřeby. Zůstává-li snad v nemocnici samo, pak také dopisní papíry, poštovní známky a něco na psaní, adresu a telefonní číslo domů (a ani Vy v takovém případě nezapomínejte dítěti psát nebo telefonovat). Nejste-li s ním, nezapomeňte jeho domácí prádlo označit značkou nebo jménem.
Pro sebe:
Kromě prádla, oblečení, toaletních potřeb a běžných věcí nezapomeňte na čtení, pletení - zkrátka na něco, co by Vám pomohlo ukrátit čas v době, kdy dítě spí (třeba po operaci nebo kdy si třeba hraje s ostatními dětmi). V takových chvílích Vám možná Vaše přítomnost bude připadat zbytečná - ale právě to, že jste nablízku, dává Vašemu dítěti klid: na spánek i na hru.
Návštěvní hodiny
Vymezení návštěvních hodin je dnes plně v kompetenci vedení každého dětského oddělení nebo kliniky. V poslední době i u nás přibývá zdravotnických zařízení, která návštěvní omezení ruší. Rodiče, kteří chtějí být se svým dítětem v nemocnici, ale pro své dítě žádnou návštěvou nejsou.
Zpátky doma
Myslete na to, že nemoci souvisejí se způsobem našeho života. Nepodceňujte nejrůznější škodlivé vlivy, kterým jsou dnes i malé děti často vystavovány - a nejde jenom o věci, jichž si už většinou snažíme všímat, jako jsou škodliviny ve vzduchu a ve vodě, v jídle, jako jsou třeba chemické přípravky, které nás i v domácnosti obklopují - čistícími prostředky počínaje a kosmetikou konče. Jistě je zde třeba vybírat uvážlivě a dávat přednost věcem šetrnějším, ale v otázkách nemoci a zdraví sehrává své i uspěchaný způsob života. Na děti jsou dnes kladeny vysoké nároky, většinou zaměřené na osvojování značné sumy rozumových znalostí, přičemž rozvíjení citu často zůstává stranou a v pozadí. Netrapte své děti kvůli vlastním ambiciózním představám, nenuťte je, aby vnímaly svět Vašima očima. Buďte dětem nablízku jako jejich ochrana a opora, nabízejte jim svou lásku a pomoc, vytvářejte pro ně bezpečný a láskyplný domov, kde jim bude hezky. To je to největší, co dětem pro jejich život - pro jejich zdravý život - můžeme dát.