Všichni rodiče by si přáli, aby se jejich zlatíčku šikana vyhnula obloukem. Bohužel ne všichni mají to štěstí. A pak je potřeba vědět, jak tuto situaci, krizovou pro vás i dítě, zvládnout. Jako šikanu označují psychologové systematické fyzické a psychické omezování, týrání či pronásledování slabšího. Bývá ale složité odlišit neškodnou dětskou při od šikany. Postupujte proto citlivě, ale důsledně, máte-li podezření, že se potomek stává terčem posměchu.
__
__
Šikana znamená určité společenské stigma a obvinění z ní ovlivní osudy mnoha lidí.
Škola není pro naše ratolesti jen hltání vědomostí, ale také první sociální trénink. Jenže vztahy mezi vrstevníky nejsou vždycky harmonické, děti nedokážou tak dobře jako dospělí ovládat své emoce a skrývat sympatie či odpor. Stačí, aby jeden v kolektivu byl nějaký divný, čímkoli se vymykal, a spolužáci mu to nechají sežrat s plnou parádou. Občasné posměšky můžou spustit nebezpečné soukolí šikany, ze kterého nešťastník jen těžko uniká.
Vašeho dítěte se to netýká? OPRAVDU???
Máte pocit, že vašeho potomka se to netýká? Že obětí šikany jsou spíš zvláštní týpci a asociálové? Abyste se nedivili! Jakákoli odlišnost může být záminkou k agresi ze strany vrstevníků. Třeba i to, že dítě je ve třídě nové, že nosí příliš hezké oblečení, nesdílí všeobecnou zálibu v paření her, moc dobře se učí či občas nesouhlasí s názorovou většinou - pro nás malicherné důvody mohou být pro některé kluky a holky dostatečným důvodem, proč dotyčnému udělit cejch „nějakej divnej“. Podle průzkumu Linky bezpečí se jen každé desáté dítě nesetkalo s žádnou formou fyzických či psychických útoků ze strany spolužáků. Základní předpoklady zvládnutí všech potíží dospívání (šikanu nevyjímaje) jsou hlavně vzájemná důvěra a sdílení radostí i trápení. Rodiče by se neměli zajímat pouze o školní výsledky, ale také o to, jestli je dítě ve škole spokojené, co se mu tam líbí a jak vychází s kamarády. Kluci a holky musejí vědět, že se na vás mohou obrátit s jakýmkoli trápením - a útlak ze strany spolužáků patří k těm nejzávažnějším.
Podezření na šikanu dítěte aneb kdy je potřeba zporzornět?
Málokdy bohužel nastává ideální varianta a dítě se samo dokáže mámě a tátovi svěřit. Oběť se totiž zpravidla bojí jít s pravdou ven, ačkoli s rodiči jinak vychází výborně. Má strach, co tomu řekne okolí. Dítě se domnívá, že rodiče zklamalo, protože si s tím nedokáže poradit, a nechce dospělým přidělávat starosti. Obává se, že sklidí další posměch, a o nic podobného nestojí. Proto by dospělí měli bedlivě sledovat a znát chování svého potomka, aby byli schopni odhalit jakoukoli odchylku. Červené světýlko, že něco není v pořádku, bývám mělo zasvítit, když dítě: nemá ve třídě kamarády, nechodí k nikomu na návštěvu, často se vymlouvá, že se mu nechce do školy, a vymýšlí si zdravotní obtíže, je zakřiknuté, smutné, apatické, špatně usíná, trápí ho noční můry, nemá chuť k jídlu, nemluví o škole, chodívá za školu, ztrácejí se mu věci neboje nosí rozbité a nedokáže vysvětlit proč, bezdůvodně a nápadně často žádá o peníze. Vrací se s úrazy, o jejichž příčině mlží.
Jak překonat prvotní šok?
Ačkoli rodiče bývají zaskočení a rozčilení, když zjistí, že jejich dítě se stalo terčem fyzické či psychické šikany, rozhodně nesmějí vinit sebe ani dítě. Je hloupost říkat si, že jste se asi málo zajímali o svého potomka nebo jste ho špatně připravili na střet s realitou. Ujistěte dítě, že ani ono za nic nemůže. Kluci a holky, které si dominantnější vrstevníci vyberou jako oběť a stále jim opakují jejich nedostatky, často pod jejich nátlakem začínají přemýšlet, jestli náhodou ostatní nemají trošku pravdu. Jinak by přece nebyli takoví outsideři, jak jim všichni tvrdí. Než se vydáte za třídní učitelkou, abyste zjednali nápravu, zkuste opatrně a v klidu z dítěte dostat, co se přihodilo. Poproste je, aby vám co nejpodrobněji popsalo všechny nepříjemnosti, které ve škole zažilo či zažívá.
Čemu byste se jako rodič měli při šikaně svého dítěte vyvarovat?
Především zachovejte chladnou hlavu a nepodnikejte akce ve stylu "vlítnu do školy a řeknu to všem pěkně od plic".
To by nikomu ani ničemu neprospělo - a především vašemu potomkovi ne. Ten teď potřebuje klid a porozumění od celé rodiny. Stálo ho hodně psychických sil už to, že se někomu se šikanou svěřil, a nestojí o další "popularitu". Ujistěte ho, že stojíte na jeho straně a může se na vás spolehnout. Zdůrazněte dítěti, že uděláte vše, co je ve vašich silách, abyste ho ochránili a situaci vyřešili. Jste pro syna či dceru jedinou nadějí, takže je nemůžete zklamat. A musíte to udělat jen a jen vy, žádná doporučení, že si má na agresory počkat za rohem a pěkně si je podat - to by celou situaci vyhrotilo a z vašeho potomka by nakonec mohl být útočník.
ŠIKANA NENÍ JEN KLUKOVINA - vaše dítě to může opravdu hodně trápit
Má ve vás důvěru, a pokud se setká se znevážněním svého trápení, příště si ho nechá pro sebe. A kdo ví, jestli ho dokáže správně vyřešit. Šikana se často stupňuje a má za následek nevratné změny osobnosti a šrámy na sebevědomí dítěte. V závažných případech dokonce oběti přemýšlejí, že už takový život dál nesnesou, a když nenajdou pochopení u dospělých, skončí u úvah o sebevraždě.
Co byste jako ročiče měli rozhodně udělat?
Jestliže o to dítě stojí, klidně je doprovázejte do školy. Je-li situace natolik vážná, že se tam kvůli šikaně bojí, můžete je do vyřešení problémů ponechat doma, aby se dostalo ze stresového prostředí. Své podezření musíte v prvním sledu probrat s třídní učitelkou. Je dobré požádat ji o osobní schůzku (ideální je, když se jí zúčastní oba rodiče) a tlumočit jí informace, které jste získali od dítěte. Nikoho neosočujte, ale požádejte pedagoga o spolupráci na řešení. Ptejte se, jak bude šikanu vyšetřovat. Jak najde vhodné svědky? Funguje na škole odborník kompetentní v takových situacích? V neposlední řadě se dotazujte, jak zajistí bezpečí vašeho dítěte. Možnost přestupu do jiné třídy zpravidla mnoho neřeší (s agresory se dítě stejně potkává mimo hodiny a ti by se mu možná ještě chtěli mstít). Odchod na jinou školu je sice krajním, ale nikoliv výjimečným řešením.
Odborníci varují, že pokud se škola snaží problém zlehčit, negovat či zamést pod koberec, rodiče by se rozhodně neměli nechat odbýt.
Když neuspějí u učitele, mohou se žádostí o prošetření problému kontaktovat vedení školy, případně českou školní inspekci, školský úřad nebo i školního ombudsmana (msmt.cz). Učitel by však měl být spojenec rodičů a je v jeho zájmu, aby ve třídě panovala atmosféra porozumění. Na většině škol funguje instituce výchovného poradce, který by měl podobné případy dokázat citlivě řešit. Lze se obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu, občanská sdružení specializovaná na potlačení šikany (sikana.org).
CO NA ŠIKANU DĚTÍ EXPERT?
„Vaším nejdůležitějším úkolem je dát dítěti najevo, že mu věříte a že na problém není samo. Potřebuje cítit, že má ve vás oporu. Pracujte v rodině na důvěrných vztazích a vaše dítě si s vámi bude povídat o tom, co zažívá. Dítě potřebuje zdravou sebeúctu, aby dokázalo šikaně vzdorovat. Pokud se nám svěří a my máme signály, že se jedná o nepřiměřené chování, je vždy lepší zajít do školy nebo za školním metodikem prevence.'