Počítače a internet

___
___

Co je to URL adresa

URL je adresovací systém současného webu – každá stránka má na něm přiřazeno své jedinečné URL. Ne, tenhle článek nebude o teorii ani o technologiích. Úvodní větou jsem vám jenom chtěl sdělit jednu důležitou věc: odpoutejte se hned na začátku od spojování URL se systémem souborů na počítači.

Já vím, ono to k tomu svádí, přece jen jsou URL často namapována na systém souborů na serveru. Ale nemusí to tak být vždycky: v podstatě všechny platformy, na kterých se dnes budují dynamicky generované stránky, mapují URL pouze virtuálně, na neexistující soubory (jenom se zavolá příslušná aplikace) – nejznámější je v této oblasti mod_rewrite serveru Apache. O URL je proto podle mého názoru lepší uvažovat jako o pojmenovávacím schématu a nespojovat ho nutně se systémem souborů.

Základní požadavky na URL

Každé URL by mělo být:

• Trvalé – URL, které je určité stránce či obsahu jednou přiřazeno, by se nemělo měnit (např. kvůli redesignu webu či přesunutí článku do archivu). Důvodem jsou hlavně odkazy na stránky z jiných webů: jakmile jednou URL zrušíte, tyto odkazy se stanou nefunkční, takže mohou být odstraněny nebo odradit správce daného webu od dalšího odkazování. Dalším problémem je indexace a hodnocení ve vyhledávačích.
• Co nejkratší a nejjednodušší – mělo by být tak krátké, aby se nezalomilo v e-mailu (to znamená přibližně 70 znaků).
• Snadné na zapamatování – normální člověk by měl být schopen URL opsat na papír i zpátky do počítače, nadiktovat do telefonu.
• Psané malými písmeny – lidé si špatně pamatují velká a malá písmena v URL, proto je lepší nedělat jim to složitější.

Konkrétní pravidla pro psaní URL

V následujícím textu popíšu několik pravidel, které vám pomohou vytvořit URL vyhovující obecným požadavkům, o kterých byla řeč v předcházející části.

Žádné přípony souborů a jména technologií

Přípony souborů jsou při použití virtuálních URL zbytečné, pouze dělají URL složitějším. Stejně tak je zbytečná i část URL cgi-bin, která je často používána na webech, které využívají pro dynamické generování stránek technologii CGI.

Používejte variantu domény s www

Adresa www.example.com je mezi běžnými uživateli daleko více zažitá než adresa example.com. U domény cz je navíc další problém s tím, že některé organizace a firmy používají příponu cz ve svém názvu, souvislost s internetem je proto u této přípony ještě více oslabena. Doporučuji proto používat jako výchozí variantu adresy www.example.com a z adresy example.com na tuto adresu přesměrovávat (s HTTP kódem 301).

Neuvádějte v URL výchozí soubor složky

Nepoužívejte adresy typu www.example.com/složka/index.html. Jméno souboru je v tomto případě naprosto zbytečné, stačí uvést pouze složku – webový server potom sám předloží její výchozí soubor.

Toto pravidlo byste měli dodržovat velmi důsledně, odkaz na výchozí soubor by se neměl nacházet nikde na vašem webu. Často se v tom dělá chyba při odkazování na úvodní stránku, kdy odkaz vede na www.example.com/index.html místo na www.example.com.

Lomítka na konci

Je otázka, jestli používat adresy typu www.example.com/stranka/ nebo www.example.com/stranka (bez lomítka na konci). Pokud máte statický web a URL ukazují na reálné složky na serveru, potom logicky musíte používat variantu s lomítkem na konci – pokud lomítko neuvedete, server obvykle automaticky přesměrovává na variantu s lomítkem.

Co když ale máte web s pouhými virtuálními URL? Tady už je technicky jedno, jakou variantu použijete. Osobně se v tomto případě klaním spíše k variantě bez lomítka, protože je jednodušší (o jeden složitý znak méně), ale asi je to věc názoru. V každém případě byste se měli rozhodnout pro jednu variantu a z té druhé na ni přesměrovávat HTTP kódem 301.

Používejte v URL text relevantní k cílové stránce

Název stránky nebo její stručný identifikátor v URL značně pomůže uživatelům, aby se v URL zorientovali a aby si ho zapamatovali. Jedná se proto o základní požadavek na použitelné URL. Pár dobrých rad:

• Snažte se, aby URL s identifikátorem obsahu bylo dobře zapamatovatelné a co nejkratší. Příliš vhodné nejsou funkce pro automatický převod názvů článků či produktů do tvaru vhodného v URL, které bývají součástí systémů pro správu obsahu. Tyto funkce produkují často zbytečně složité a dlouhé identifikátory, které se vyplatí zkrátit jen na nejdůležitější část, případně na jednoduché označení obsahu. Pokud můžete, upravujte tímto způsobem svá URL.
• Vedle textových identifikátorů obsahu se do URL často dostává i jeho číselné označení. Bývá někdy technicky obtížné ho odstranit, ale pokud to jde, tak doporučuji se čísel zbavit – jen zbytečně ztěžují běžným uživatelům používání URL.
• Nepřehánějte to s klíčovými slovy v URL. Snažte se udržet URL hlavně použitelné pro lidi, pomůže vám to víc než drobné zlepšení hodnocení ve vyhledávačích.

Neuvádějte v URL strukturu webu

Struktura webu obvykle není jednou navždy dána, ale postupem času se mění. URL však mají být trvalá. Z toho vyplývá: neuvádějte v URL zařazení jednotlivých stránek do kategorií (adresa www.example.com/jméno-kategorie/stránka je špatným příkladem). V případě uvádění kategorií v URL budete muset při změně struktury webu měnit i strukturu URL, což je vůbec nejhorší věc, která se může vašim URL stát.

Vyhněte se špatně dostupným znakům

Nepoužívejte v URL znaky, s jejichž psaním na klávesnici mohou mít běžní uživatelé problémy. Znamená to vyvarovat se znaků @, ~, &, ale i třeba podtržítka (_).

Slova v URL oddělujte pomocí pomlček

Vyhledávače (tedy alespoň Google) chápou slovo1-slovo2 v URL jako dvě oddělená slova, zatímco slovo1_slovo2 jako jedno dlouhé slovo (podtržítko ignorují). Proto byste měli slova v URL oddělovat pomocí pomlčky (přesněji řečeno spojovníku) nebo tečky, ale více používané jsou pomlčky.

Jaká URL zvolit pro hlavní obsah

URL stránek, které tvoří hlavní obsah webu, je pravděpodobně nejlepší vytvořit pouze doménovým jménem a identifikátorem obsahu, tedy používat adresy www.example.com/identifikátor, ne www.example.com/obsah/identifikátor. Příkladem hlavního obsahu, pro který se taková URL dají použít, je web s články (www.example.com/název-článku) nebo internetový obchod (www.example.com/název-produktu).

Výhodou těchto URL je, že jsou krátká, a proto si je uživatelé zapamatují a použijí je s daleko větší pravděpodobností, než delší URL. Pokud se ptáte, jak odlišit tato URL od ostatních stránek, např. kategorií, dá se to udělat snadno předřazením další části před jméno stránky. Např. jako URL kategorie by se dalo použít www.example.com/kat/jméno-kategorie.

Další možností pro tvorbu obsahových URL je kategorizace podle data publikace obsahu, např. www.example.com/2005/11/23/název-obsahu. Osobně ale nejsem příznivcem této metody, podle mého názoru je takové URL zbytečně složité.

Další tipy

• Dynamické parametry v URL (část za otazníkem) používejte pouze pro ty účely, pro které jsou určeny – pro ovlivňování chodu aplikace, např. pro změnu třídění údajů. Také připomínám, že ani s dynamickými parametry nemusíte v URL uvádět výchozí dokumenty – klidně se dá používat URL www.example.com/stránka/?parametr=hodnota.
• Pokud provedete radikální redesign webu, při kterém je nutné změnit i strukturu URL, pečlivě přesměrujte všechna stará URL na nová pomocí HTTP kódu 301. (Samozřejmě je třeba přesměrovávat jen v tom případě, že na stará URL vedou odkazy z jiných webů nebo jsou tato URL zaindexována ve vyhledávačích.)
• Pokud používáte doménu třetího řádu (neco.example.com), zajistěte, aby fungovala i její varianta s www. na začátku (www.neco.example.com). Mnoho uživatelů www na začátku automaticky používá.
• V URL počítejte s překlepy a chybami uživatelů – zaregistrujte si překlepová doménová jména a zajistěte přesměrování (pomocí HTTP kódu 301) z adres v rámci domény, které by mohli uživatelé chybně zadat.
• Zajímavé informace o správném formátu URL adresy se dozvíte také zde: Tvorba vhodné URL adresy.