Položili jste si někdy otázku, jaký je prapůvodní význam slova skandál a skandovat? Myslíte, že je slovo skandál novodobé? Jaká je definice slova skanál? Víte o tom, že frekvence používání tohoto slova oproti minulosti výrazně klesá? Jestli vás tyto věty zaujaly, čtěte dále.
___
Jak vzniklo slovo skandál a skandovat, význam, vysvětlení slova
Včera jsme shlédli Shakespearovo vylíčení dávného skandálu v nejvyšších dánských kruzích.
Myslím, že není chybou použít zde slova skandál, i když je vnímáme jako moderní výraz.
Většinu z nás by asi nepřekvapilo, kdybychom zjistili, že vzniklo někdy nedávno, třeba ve dvacátém století. Skandály je něco, co patří k moderní době. K bulvárnímu tisku, k soukromým televizím. Je to omyl. Skandály byly vždycky, samotné slovo skandál je velmi staré a k jeho úctyhodnosti jistě přispívá i to, že bylo rozšířeno prostřednictvím knihy, které se říká Kniha knih, totiž Bible.
Povězme si, jak slovo skandál definuje Slovník spisovného jazyka českého. Prostě a jednoduše: "skandál, hovor. škandál... (z řec.) veřejné pohoršení, veřejná ostuda". Jako příklady užití výrazu skandál slovník uvádí tyto věty a slovní spojení: "výjev se měnil ve skandál, společenský, politický skandál, hrozit někomu skandálem, dělat skandály, to je škandál, takhle jednat" a jako příklad pro použití slova škandál ve významu hanba, slovník cituje větu z Mrštíka: "škandál se podívat".
Jazyk se mění, důkazem čehož také je, že velká většina z nás, lidí žijících na počátku 21. století, už skoro vůbec toto slovo nepoužívá v oné ve slovníku uváděné hovorové podobě škandál. A to ještě před necelými šedesáti lety se spisovatel a překladatel Pavel Eisner ve své Knížce Čeština poklepem a poslechem nad slovem škandál doslova rozplýval a prorokoval mu dlouhou budoucnost slovy: "Jako konstatujeme pateticky Vy (ty) bejku! a nikdy Vy (ty) býku! je a zůstane naším favoritem škandál, nikolivěk nějaký skandál."
Teď k tomu původu, jak jsem říkal úctyhodnému. K nám se slovo skandál dostalo poměrně nedávno prostřednictvím němčiny, do ní přišlo ze středověké latiny, která si do podoby scandallum přizpůsobila řecké skándalon. Ono řecké skándalon, které je prý doslovným překladem hebrejského mikchol, úplně původně znamenalo léčka, což má dost daleko k našemu dnešnímu významu "veřejné pohoršení". V Bibli však toto slovo použili vlastně obrazně. Jako scandallon, léčku, označili, například v Lukášově citaci Ježíšova kázání nebo v Pavlově Prvním listě Korintským, událost, která stála u zrodu pochybností či ztráty víry v Boží spravedlnost. Což je z hlediska víry událost pohoršující, tedy dnes bychom řekli skandalózní. Ostatně v české Bibli kralické na místě řeckého scandalón najdeme české slovo pohoršení.