Právo a sebeobrana

Britská definice domácího násilí (domestic violence) byla tamní soudní praxí akceptována v roce 1992 a charakterizuje domácí násilí jako fyzické, sexuální a psychické týrání žen jejich současnými nebo bývalými partnery, zahrnující i vážné pohrůžky použití podobného násilí. Partneři mohou být rozvedeni, žít odděleně anebo spolu dlouho či dokonce nikdy nežili. Britské a další evropské prameny přitom oprávněně hovoří o výjimečně zranitelné pozici ženských obětí domácích útoků ve srovnání s konflikty jinými. Značně matoucí bývá fakt, že oběti nezřídka setrvávají v každodenním kontaktu se svým trýznitelem a z celé řady dosti logických důvodů nejsou schopny opustit domov.

 

Kdo týrá

Samozřejmě, že existují i jiné formy násilí ve vztazích mezi mužem a ženou. Týráni bývají i někteří muži svými partnerkami a z justiční praxe jsou známy případy, kdy podobné konfliktní vztahy vyvrcholily závažným deliktem, dokonce oboustranným pokusem vraždy. Množí se případy týrání dětí, existují případy týrání rodičů dospívajícími dětmi či různé formy týrání ve vztazích homosexuálů. V drtivé většině případů je domácí násilí pácháno muži na ženách, a proto věnujeme pozornost právním aspektům právě tohoto problému.

 

Příklady toho co je to domácí násilí

Konkrétní příklady domácí agresivity ukazují na široké spektrum hrubého chování mužských agresorů, včetně nadávek, omezování osobní svobody, porušování domovní svobody, zamezování kontaktu s rodinou a přáteli, kontrolování a zadržování peněz, fyzické útoky, užití zbraně, znásilnění, vyhrožování, mrzačení, až dokonce i vraždy. Z uvedeného pohledu je domácí násilí mimořádně specifické, protože podle všeho zahrnuje více forem násilí nejrůznější intenzity než jiné formy delikventního chování.

Trestní zákon platný v ČR neobsahuje speciální ustanovení, které by postihovalo pachatele deliktu charakteru domácího násilí. Příslušná ustanovení tak nacházíme zejména v sedmé a osmé hlavě zvláštní části trestního zákona o trestných činech proti životu a zdraví a o trestných činech proti svobodě a lidské důstojnosti, ale i v hlavách jiných.

Různé projevy domácí agresivity, zejména mezi rozvedenými partnery žijícími ve fakticky i právně nerozdělené domácnosti, jsou často spojeny s protiprávním jednáním naplňujícím znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1, odst. 3 tr. zákona. Tohoto deliktu se totiž dopustí ten, kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně v občanskoprávním řízení použita opatření směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválné dohody o výchově nezletilých dětí, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo ten, kdo se dopustí závažného jednání s cílem zmařit výkon rozhodnutí jiného státního orgánu týkajícího se výchovy nezletilých dětí.

 

Vyhrožování použití střelné zbraně

Vážnější agresivní projevy mužů bývají nezřídka podporovány pohrůžkami užití či faktickým použitím střelných zbraní. Při nelegálním opatření držení či dokonce jejich výrobě samozřejmě přichází v úvahu kromě jiných deliktů též trestní postih pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 tr. zákona, zejména ovšem bývá na místě právní kvalifikace přinejmenším podle § 197a tr. zákona. Jedná se konkrétně o trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, kterého se dopustí pachatel, jenž jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může u poškozené osoby vzbudit důvodnou obavu z uskutečnění takové výhrůžky.

 

Zveřejnění intimních fotografií bez souhlasu fotografované

V praxi se vyskytl i případ, kdy odmítnutý partner použil nejprve jako jeden z prostředků nátlaku na svou bývalou partnerku, aby se k němu vrátila, a později jako součást pomsty zveřejnění jejích soukromých fotografií, zobrazujících dotyčnou ve velmi intimních situacích, pozicích a polohách. Toto počínání bylo kromě jiného posouzeno jako trestný čin ohrožování mravnosti podle § 205 tr. zákona, tato právní kvalifikace však samozřejmě není pro případy domácího násilí typická.

 

Pomluva

Běžnější jsou spíše partnerovy aktivity spočívající v různých formách pomlouvačného jednání. Často pak přichází v úvahu trestní postih právě pro trestný čin pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost dotyčné osoby o spoluobčanů, zejména ji poškodit v zaměstnání, narušit její rodinné vztahy nebo jí způsobit jinou vážnou újmu.

 

Týrání svěřené osoby

V hlavě šesté zvláštní části trestního zákona jsou sice soustředěny trestné činy proti rodině a mládeži, ty však před domácím násilím ženu neuchrání, ustanovení § 215 tr. zákona o týrání svěřené osoby je určeno především k ochraně dětí před fyzickým i psychickým týráním, byť chrání před podobným jednáním každou osobu, která je v péči nebo výchově pachatele. Mohou to být tudíž i osoby zletilé, které jsou z různého důvodu (nemoc, stáří, invalidita, mentální retardace) odkázány na péči jiných osob. Aplikace tohoto ustanovení tedy zpravidla nebude přicházet v případech domácího násilí v úvahu.

 

Definice týrané osoby

Soudní praxe v ČR však přinesla v roce 1984 definici "týrání", dobře použitelnou i pro posouzení některých forem agresivního chování muže vůči ženě. Za týrání je podle této definice považováno zlé nakládání vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které poškozená osoba pociťuje jako těžké příkoří. Trvalost pachatelova jednání je přitom nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání, takže nemusí jít o jednání soustavné. Týrané osobě nemusí vzniknout konkrétní škody na zdraví, ale předpokládá se, že jednání agresora týraná osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťovala jako těžké příkoří.

 

Vražda

Již zmíněný trestný čin vraždy samozřejmě představuje fatální, bohužel nijak výjimečné zakončení případů domácího násilí. Samotná skutková podstata trestného činu vraždy podle § 219 tr. zákona je v trestním zákoně vymezena tak, že pachatel jiného úmyslně usmrtí. Existuje však několik alternativ tzv. kvalifikované skutkové podstaty, odůvodňující přísnější postih pachatele, který kupříkladu usmrtil těhotnou ženu nebo se tohoto trestného činu dopustil zvlášť surovým způsobem či opětovně apod.

 

Újma na zdraví při napadení

Podstatně frekventovanější jsou ovšem případy, kdy pachatel oběti úmyslně způsobí lehkou nebo těžkou újmu na zdraví, popř. kdy jí při úmyslném agresivním chování, směřujícím k méně závažnému výsledku, z nedbalosti způsobí následek. Tyto delikty, trestné činy ublížení na zdraví, bychom nalezli pod ustanovením § 221 a § 222 tr. zákona. Pojem těžké újmy na zdraví zákonodárce vysvětlil v ustanovení § 89 odst. 7 tr. zákona, a to tak, že těžkou újmou na zdraví se podle stávající právní úpravy rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu (končetiny), ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy nebo delší dobu trvající porucha zdraví. Tu přitom chápe soudní praxe tak, že musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které poškozenou osobu vážně omezují v obvyklém způsobu života po dobu nejméně šesti týdnů.

 

Účast (dopomoc) při sebevraždě

Tragickým zakončením chronických konfliktních vztahů vyznačujících se rozličnými formami domácího násilí, mohou být i případy kvalifikovatelné jako trestný čin účasti na sebevraždě podle § 230 tr. zákona. Tohoto deliktu se dopustí ten, kdo jiného pohne k sebevraždě, nebo k ní jinému pomáhá za situace, kdy se poškozená osoba o sebevraždu skutečně pokusí. Přísnější postih pachateli hrozí v případě osoby mladší osmnácti let, těhotné ženy nebo osoby duševně nedostatečně vyvinuté či stižené duševní chorobou.

 

Omezování osobní svobody

Typické případy domácího násilí pak obsahuje zmiňovaná hlava osmá zvláštní části trestního zákona. Počínaje ustanovením § 231 tr. zák. o trestném činu omezování osobní svobody, kterého se dopustí ten, kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody, přes ustanovení § 232 tr. zák. o trestném činu zbavení osobní svobody, kdy jde již o intenzivnější zásah do osobní svobody poškozené osoby, který se svým charakterem již blíží uvěznění. Zvlášť závažným omezováním osobní svobody je dopravení jiné osoby proti její vůli za hranice našeho státu, které je postižitelné jako trestný čin zavlečení do ciziny podle § 233 tr. zák.

V rámci domácího násilí není vyloučen ani výskyt násilných jednání charakteru trestného činu loupeže podle § 234 tr. zákona, kdy pachatel proti poškozené osobě užije právě násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Typičtější jsou však aktivity charakteru trestného činu vydírání podle § 235 tr. zákona, kdy pachatel poškozenou osobu rovněž násilím, jeho pohrůžkou nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konala, opominula nebo trpěla. V úvahu přitom přicházejí i případy, kdy útočník spáchá takový čin se zbraní nebo jím způsobí oběti těžkou újmu na zdraví či značnou majetkovou škodu apod. V úvahu přichází i trestný čin útisku podle § 237 tr. zákona, spočívající v tom, že pachatel jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl.

 

Porušování domovní svobody

Trestní postih za trestný čin porušování domovní svobody nastupuje podle § 238 tr. zákona za čin, kterého se dopustí pachatel, který neoprávněně vnikne do domu či do bytu jiného, nebo tam neoprávněně setrvá. Důraznější trest hrozí tomu, kdo při podobném činu užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná překážku, která měla podobnému počínání zabránit.

 

Špehování, sledování

Průvodním jevem domácího násilí bývají i různé formy špehování podezřívavého partnera, které mohou snadno vyústit až v počínání postižitelné jako trestný čin porušování tajemství dopravovatelných zpráv podle § 239 odst. 1 tr. zákona. Trestním postihem za tento delikt je ohrožen ten, kdo úmyslně poruší tajemství uzavřeného listu nebo jiné písemnosti, zasílané poštou nebo jiným dopravním zařízením, či úmyslně poruší tajemství zprávy podávané telefonem, telegramem nebo jiným takovým veřejným zařízením.

 

Znásilnění, může znásilnit manžel, partner nebo druh?

Trestný čin znásilnění podle § 241 tr. zákona byl již zmíněn. Toto ustanovení chrání ženy a ochraňuje právo na jejich svobodné rozhodování v sexuální oblasti. Proto také trestní zákon poměrně přísně postihuje toho, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí ženu k souloži, nebo toho, kdo k takovému činu zneužije její bezradnosti. A není třeba ani zdůrazňovat krajně negativní dopad podobného, zpravidla velmi ponižujícího násilí, zejména na psychickou a fyzickou integritu ženy. Právem proto pachateli hrozí trest odnětí svobody ve výměře až dvanácti let, způsobí-li podobným činem oběti těžkou újmu na fyzickém či psychickém zdraví nebo spáchá-li takový čin na ženě mladší patnácti let.

 

Krádež, neoprávněné užívání cizí věci, zpronevěra

Součástí konfliktů doprovázejících domácí násilí, mohou být i delikty majetkové povahy, jako trestný čin krádeže podle § 247 tr. zákona, trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci dle § 249 tr. zák. nebo trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. a řada dalších.

---

Jsme si dobře vědomi složitostí dokazování "běžných" případů domácího násilí a mimořádné náročnosti náležitého objasnění skutkového stavu. Velice často proti sobě stojí tvrdošíjné zapírání pachatele proti nejisté výpovědi zastrašené oběti, která má strach z dalších agresivních projevů pachatele. Či dokonce k věci nevypovídá vůbec, někdy dokonce i proto, že dává přednost podobnému nejistému až nebezpečnému soužití před trestním postihem viníka a případnou samotou.

Náš trestní řád vymezuje ve svém ustanovení § 163a odst. 1 celou řadu trestných činů, u kterých lze proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek podle § 100 odst. 2. tr. zákona právo odepřít výpověď, zahájit trestní stíhání nebo v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Svědek je oprávněn podle citovaného § 100 odst. 2 tr. zákona oprávněn odmítnout vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo svému přímému příbuznému, tj. sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, druhu a ostatním osobám, jejichž stíhání by poškozený pociťoval jako újmu vlastní.

Ve výčtu trestných činů uvedených v § 163a tr. zákona je také obsažen trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., trestný čin pomluvy podle § 206 tr. zák., trestný čin ublížení na zdraví § 221 tr. zák., omezování osobní svobody § 231 odst. 1 tr. zák., trestná čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zákona, a dokonce i trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1. tr. zákona.

Na souhlas poškozené osoby je vázáno i trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona proti tomu, kdo je, nebo v době spáchání trestného činu byl ve vztahu k poškozenému manželem nebo druhem. V některých konkrétních případech je úprava skutečně problematická. Byť se zákonodárce pojistil tím, že shora uvedené ustanovení § 163a odst. 1 tr. zákona se zneužije, pokud byla činem způsobena smrt.