Sepsání závěti je závažný právní úkon a má svá pravidla. Pokud vám například zásadním způsobem ublíží děti, není možné je dle našich právníh předpisů vydědit. A nejen to - psaní závěti má svá naprosto přesná a daná pravidla. Pokud vás zajímají, pročtěte si tuto stránku. Závěť je jednostranným úkonem zůstavitele, ve kterém tato osoba určuje, kdo bude vlastníkem (věřitelem apod.) věcí (pohledávek apod.) po její smrti. Na začátku je nutno zdůraznit, že smrtí zůstavitele přecházejí na dědice nejenom aktiva, ale i pasiva. Na dědictví se však nedá doplatit – tzn. zdědí-li někdo dluhy vyšší než kolik tvoří aktiva pozůstalosti, bude věřitelům odpovídat pouze do výše těchto aktiv. V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, která jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné. Zůstavitel může závětí zřídit i nadaci.
- Závěť může sepsat osoba starší 15 let.
- Závěť musí napsat zůstavitel sám, nemůže k tomu nikoho zmocnit.
- Je také nepřípustná závěť více dědiců – např. nemohou sepsat společnou závěť manželé.
- V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.
Závěť může být pořízena několika způsoby, které stanoví zákon (v České republice tak není možné závěť např. namluvit na videokazetu):
- holografní (vlastnoruční) závěť – jde o závěť, kterou zůstavitel celou napsal vlastní rukou a také ji vlastnoručně datoval a podepsal. Taková závěť může být např. napsána rtěnkou na ubrousek, bude mít stejnou platnost, jako závěť napsaná perem na krásném papíru.
- allografní závěť – je to závěť, která je sepsaná jiným způsobem, než vlastní rukou zůstavitele. Např. může být napsána na počítači a vytisknuta, nebo napsána na psacím stroji. V takovém ji však zůstavitel musí vlastnoručně podepsat a k závěti se musí připojit i podpisy dvou svědků, kteří tím dosvědčují, že se jedná o poslední vůli zůstavitele. Tito svědci nemusí znát obsah závěti, ale musí se na závěť podepsat.
- přísnější alografní závěť (s předčitatelem) – zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem. V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.
- závěť notářským zápisem – tímto způsobem může projevit svoji poslední vůli kdokoliv, ale pro nezletilce starší 15 let je to jediný možný způsob. Existuje Centrální evidence závětí, kterou vede Notářská komora České republiky.
Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit. Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé.
Při psaní závěti musí zůstavitel pamatovat na to, aby se jeho nezletilým potomkům dostalo aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik,kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomuto odporuje, je v této části neplatná (pokud nedošlo k vydědění uvedených potomků). Konkrétně to znamená – má-li zůstavitel manželku a jedno nezletilé dítě, pak ze zákona přísluší každému z nich polovina jeho majetku. Závětí tak může takový zůstavitel (za předpokladu, že potomka nevydědil) platně pořídit pouze o polovině svého majetku. Byl-li by potomek zletilý, mohl by pořídit o tří čtvrtinách majetku.