ČLÁNEK PRO ZDRAVOTNÍKY. Lékaři se často obrací na právní kancelář České lékařské komory se zděšenou informací, že je na ně podáno trestní oznámení, a že jsou tedy vlastně trestně stíháni. Tyto dva pojmy je třeba zásadně rozlišovat, protože je nesmírný rozdíl mezi tím, zda na lékaře je pouze někým podáno trestní oznámení, o kterém dále nebylo ještě rozhodnuto, nebo zda obdržel usnesení policejního orgánu o tom, že je proti němu vedeno trestní stíhání jako proti obviněnému z konkrétního trestného činu. ___
Rozdíl mezi trestním oznámením a trestním stíháním, průběh trestního řízení
Trestní oznámení
Trestní oznámení může podat kterákoli fyzická či právnická osoba na kohokoli, nesmí však uvádět vědomě nepravdivé údaje, které by zakládaly spáchání trestného činu křivé obvinění. Pokud tedy pacient, jeho příbuzný nebo pozůstalý napíše trestní oznámení, které zašle na policii nebo státní zastupitelství s tím, že podle jeho názoru mohlo dojít k porušení profesních povinností lékaře a k nedbalostnímu zavinění úmrtí nebo újmy na zdraví, je povinností orgánů činných v trestním řízení (policie, státního zastupitelství a posléze soudu) se tímto trestním oznámením zabývat. Proti tomu, kdo trestní oznámení podal, zpravidla nelze zahájit trestní stíhání pro křivé obvinění, protože v daném podání obvykle nejsou uvedeny žádné prokazatelně nepravdivé údaje. Pokud by trestní oznámení obsahovalo prokazatelně nepravdivé údaje, bylo by možno na toho, kdo jej podal, podat trestní oznámení pro křivé obvinění. Skutečnost, že na někoho bylo podáno trestní oznámení, však sama o sobě není nijak závažná, protože v České republice je obvyklejší podávat na lékaře a další zdravotníky trestní oznámení než civilní žaloby (je to také levnější, protože veškeré znalecké dokazování jde k tíži státu, a nikoli k tíži žalobce; v případě občanskoprávní žaloby by náklady znaleckého posouzení mohly jít k tíži neúspěšného žalobce). Pokud je tedy lékaři sděleno policejním orgánem, že na něho bylo podáno trestní oznámení v souvislosti s výkonem lékařského povolání, např. pro usmrcení z nedbalosti nebo ublížení na zdraví z nedbalosti, není důvod tuto skutečnost přeceňovat a propadat panice, neboť většina trestních oznámení na lékaře je vyřešena konstatováním, že nedošlo k trestnému činu, a rozhodnutím o odložení věci. Lékař je zpravidla vyzván, aby se dostavil na policii a podal
k věci své vysvětlení. Důrazně doporučujeme, aby si toto vysvětlení lékař připravil předem písemně a o obsahu se případně poradil s právníkem (eventuálně s právní kanceláří ČLK), eventuálně i soudním znalcem či zkušeným kolegou. Je vhodné mít vysvětlení k případu sepsáno předem a eventuálně jej mít k dispozici i na přenosném nosiči, pokud by vyslýchající policista chtěl text přenést bez přepisování do svého počítače. Pokud tak nebude chtít učinit, je třeba mu vysvětlení doslovně nadiktovat s tím, že jde o odborné medicínské otázky a není možné, aby vysvětlení formuloval policista „policejním jazykem“ sám. Je to vaše výpověď a máte právo ji sami formulovat. Policista přijímající vysvětlení může samozřejmě klást doplňující otázky a odpovědi na ně by mu měl lékař raději rovněž výslovně nadiktovat. Účast advokáta u podání vysvětlení není nezbytná, je ale možná.
Policie pak zpravidla zadá vypracování znaleckého nebo jiného odborného posudku. Pokud je jeho výsledek pro lékaře příznivý, rozhodne o odložení věci. Proti tomuto rozhodnutí může poškozený (nebo ten, kdo se cítí být poškozen a podal trestní oznámení) podat stížnost, o které rozhoduje státní zastupitelství. Pokud státní zastupitelství stížnost zamítne, může ještě poškozený požádat o dohled nadřízené státní zastupitelství, jehož rozhodnutí je konečné.
Policejní orgán, případně státní zástupce, může také rozhodnout, že ve věci nezahájí trestní stíhání, ale odevzdá ji k řešení České lékařské komoře. V těchto případech probíhá disciplinární šetření na půdě ČLK, kde může lékař využít všech svých práv podle disciplinárního řádu ČLK. Hrozící sankce je zde zpravidla mnohem mírnější než v případě trestního stíhání.
Pokud není rozhodnuto ani o odložení věci, ani o odevzdání věci a policejní orgán rozhodne o zahájení trestního stíhání, nabývá až v této chvíli situace na závažnosti.
Trestní stíhání
Pokud lékař obdrží usnesení policejního orgánu o tom, že je proti němu zahájeno trestní stíhání a je obviněn z konkrétního trestného činu, např. z usmrcení nebo ublížení na zdraví z nedbalosti, je situace nesrovnatelně závažnější než v případě pouhého trestního oznámení. Pokud s obsahem tohoto usnesení a se vzneseným obviněním lékař nesouhlasí, je třeba, aby proti němu včas podal stížnost. Lhůta pro podání stížnosti je třídenní, a pokud její konec připadá na den pracovního volna, pracovního klidu nebo státního svátku, prodlužuje se do příštího pracovního dne.
V tak krátké lhůtě je poměrně těžké stížnost kvalifikovaně odůvodnit a není to ani nutné. Lze podat tzv. blanketní stížnost, kterou je možno posléze odůvodnit dodatečně, třeba i prostřednictvím zvoleného obhájce. Text blanketní stížnosti postačí sepsat takto:
„Proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne …, čj. …, podávám tímto blanketní stížnost, kterou dodatečně podrobně písemně odůvodním ve lhůtě do dvou týdnů. Podpis“
Posléze je třeba tuto blanketní stížnost ve stanovené lhůtě podrobně odůvodnit, ať již odůvodnění sepíše obviněný lékař sám, nebo jej podá prostřednictvím zvoleného obhájce. Zvolit si obhájce v případě trestního stíhání lze doporučit, byť podle zákona není nutné ho mít, kromě případu, kdy lékař je obviněn z usmrcení z nedbalosti, kde trestní sazba podle nového trestního zákoníku je až šest let odnětí svobody a obhajoba je povinná. I v případech, kdy jde o ublížení na zdraví z nedbalosti a obhajoba není povinná, je však účast obhájce vhodná. Lékař by si měl zvolit obhájce, kterému důvěřuje a který současně má zkušenosti s problematikou medicínského práva a problematikou trestního řízení. Pokud by takového advokáta neznal (obhájcem v trestním řízení může být jen advokát), poradí mu právní kancelář ČLK. Ta může poskytovat v případě zájmu trestně stíhanému lékaři právní podporu, která je pro členy ČLK bezplatná a spočívá v poskytování rad a konzultací jak lékaři, tak eventuálně i jeho zvolenému obhájci s tím, že právní kancelář komory má k dispozici některé judikáty, nálezy Ústavního soudu, odborná stanoviska, která je možno při obhajobě lékaře využít.
Pokud lékař nezná žádného advokáta, kterého by si mohl zvolit jako obhájce, doporučí mu právní kancelář ČLK někoho ze spolupracujících advokátů v příslušném regionu, o kterém ví, že se problematikou medicínského práva a obhajobou lékařů v trestním řízení zabývá.
Pokud by lékař nepodal včas stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, může se stát, že posléze, pokud bude zproštěn obžaloby nebo bude zastaveno trestní stíhání a uplatní náklady obhajoby, případně další náklady spojené s nedůvodným trestním stíháním u Ministerstva spravedlnosti ČR, případně u soudu, bude tento jeho nárok odmítnut, neboť nevyužil možnosti podat si stížnost proti zahájení trestního stíhání.
Pokud tedy s obviněním lékař nesouhlasí, lze doporučit vždy tuto stížnost podat. Někteří právníci radí svým klientům-lékařům, aby odmítli k věci vypovídat, což je právem obviněného. S touto radou rozhodně nelze souhlasit, leda by k takovému postupu existovaly v konkrétním případě zcela výjimečné důvody. Odmítnout vypovídat znamená vzdát se v dané fázi řízení práva na vlastní obhajobu, na vysvětlení svého postupu, svého rozhodování a jeho důvodů. Navíc, ač je to právem obviněného, působí to často kontraproduktivně zejména z psychologického hlediska („ten má máslo na hlavě, dobře ví, proč k věci raději nechce vypovídat...“). I v tomto stadiu trestního řízení může státní zástupce (nikoli policejní orgán) rozhodnout o postoupení věci ČLK k disciplinárnímu projednání. Aby tak bylo možno učinit a lékaři nebyli kriminalizováni, ale řešeni spíše mírnějšími prostředky před orgány komory, změnila ČLK svůj disciplinární řád a promlčení v těchto případech nenastává, promlčecí lhůta běží až ode dne postoupení věci orgánem činným v trestním řízení komoře. O postoupení věci může rozhodnout i soud. V případě, že se ukáže, že trestní stíhání není důvodné, může státní zástupce (nikoli policejní orgán) rozhodnout o zastavení trestního stíhání. Poškozený může proti tomuto rozhodnutí podat opravný prostředek, o kterém rozhoduje nadřízený státní zástupce. Kromě toho je každý případ zastavení trestního stíhání povinně přezkoumáván Nejvyšším státním zastupitelstvím, které do tří měsíců může zastavení trestního stíhání zrušit. To je také patrně důvodem, proč státní zástupci neradi zastavují trestní stíhání a raději ve věci podávají obžalobu k soudu. Obhajoba lékaře, na kterého byla podána obžaloba v soudním řízení, je již samostatnou kapitolou, která by byla nad rámec této informace.
Smyslem této informace je především ujasnit pro běžného lékaře rozdíl mezi pojmem podání trestního oznámení a podávání vysvětlení v rámci prověřování trestního oznámení a pojmem zahájení trestního stíhání, kdy je již lékař konkrétně obviněn a musí se náležitě hájit. Zatímco v případě podání trestního oznámení není ještě situace nijak závažná a zůstává pouze v rovině tvrzení oznamovatele, v případě rozhodnutí policejního orgánu nebo státního zástupce o zahájení trestního stíhání situace již závažná je a je třeba na ni adekvátně reagovat z hlediska obhajoby lékaře.
Zdroj: ČLK, JUDr. Jan Mach