Po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku zaujali někteří právníci stanovisko, že od 1. ledna 2014 nelze již provádět patologicko-anatomické a zdravotní pitvy bez předchozího písemného souhlasu toho, kdo má být pitván, který by byl udělen za jeho života. Pitvy se podle tohoto stanoviska mají provádět pouze tehdy, pokud jejich provedení zákon výslovně stanoví.
___
___
V ostatních případech lékař ani při nejasném úmrtí pacienta nemůže rozhodnout o provedení patologicko-anatomické nebo zdravotní pitvy, pokud k tomu předem nemá písemný souhlas osoby, která zemřela.
Toto právní stanovisko nepovažujeme za správné, a to z následujících důvodů: Sám hlavní autor nového občanského zákoníku prof. JUDr. Karel Eliáš se jednoznačně vyjádřil, že zákon o zdravotních službách je v poměru speciality – tedy lex specialis – k novému občanskému zákoníku, a obsahuje-li podrobnější právní úpravu, platí nový občanský zákoník subsidiárně (zástupně) a přednost má specifická právní úprava stanovená zákonem o zdravotních službách č. 372/2011 Sb.
Je pravdou, že nový občanský zákoník (který nemá o nic vyšší právní sílu než zákon o zdravotních službách – jde o běžný zákon) v ustanovení § 113 odst. 2 stanoví, že:
„Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům bez souhlasu zemřelého lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon.“ Z toho někteří kolegové dovodili, že pitvu lze provést pouze tehdy, pokud to jiný zákon nařizuje. Zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. v některých případech skutečně „nařizuje“ provést povinně pitvu, v jiných případech ponechává na rozhodnutí lékaře provádějícího prohlídku těla zemřelého, posléze pak na poskytovateli zdravotních služeb provádějícím pitvu, zda bude patologicko-anatomická nebo zdravotní pitva provedena.
Pokud tedy tento zákon stanoví, že o provedení či neprovedení patologicko-anatomické nebo zdravotní pitvy rozhoduje lékař provádějící prohlídku těla zemřelého, pak jde nepochybně o případ, kdy je možno tyto pitvy, na základě rozhodnutí lékaře provádějícího pitvu těla zemřelého, provádět i bez předchozího souhlasu zemřelé osoby, protože tak „stanoví jiný zákon“. Pouze půjde-li o anatomickou pitvu prováděnou k výukovým, vědeckým nebo výzkumným účelům, je třeba předchozího písemného souhlasu pacienta, nebo po smrti tohoto pacienta, podle zákona o zdravotních službách, písemného
souhlasu osoby zemřelému blízké. I zde zákon o zdravotních službách, jako lex specialis, rozšiřuje ustanovení občanského zákoníku.
Podle § 86 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o zdravotních službách, lékař provádějící prohlídku těla zemřelého určí, zda bude provedena patologicko-anatomická nebo zdravotní pitva, podle tohoto zákona. Podle § 86 odst. 1 písm. d) téhož zákona lékař provádějící prohlídku těla zemřelého vyznačí v případech, v nichž je zákonem stanovena povinnost provést pitvu, nebo v případech, kdy určil provedení pitvy, její provedení v Listu o prohlídce zemřelého. Podle § 89 odst. 5 téhož zákona poskytovatel provádějící pitvu může rozhodnout o provedení patologicko-anatomické nebo zdravotní pitvy, i když nebyla určena lékařem provádějícím prohlídku těla zemřelého, nebo naopak o neprovedení patologicko-anatomické nebo zdravotní pitvy, pokud není povinná, podle § 88 odst. 2 nebo odst. 3, a jejíž provedení určil lékař provádějící prohlídku těla zemřelého, jestliže jde o úmrtí, jehož příčina je zřejmá.
Z toho jasně vyplývá, že zákon o zdravotních službách, kromě případů, kdy stanoví povinně provedení zdravotní pitvy, dává lékaři provádějícímu prohlídku těla zemřelého kompetenci rozhodnout o provedení patologicko-anatomické nebo zdravotní pitvy a poskytovateli provádějícímu pitvu dává možnost toto rozhodnutí lékaře provádějícího prohlídku těla zemřelého revidovat a rozhodnout o provedení této pitvy i v případech, kdy tak původně prohlížejícím lékařem určeno nebylo, nebo naopak rozhodnout o jejím neprovedení, byť prohlížející lékař pitvu indikoval, ale není třeba ji provést, protože příčina úmrtí je zřejmá. Z hlediska systematického výkladu právních předpisů je třeba vzít rovněž v úvahu zákon č. 303/2013 Sb. ze dne 12. 9. 2013, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva. Tento zákon tedy harmonizuje desítky jiných zákonů tak, aby byly v souladu s novým občanským zákoníkem. Část 74 zákona č. 303/2013 Sb. harmonizuje s novým občanským zákoníkem též zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. Obsahuje tedy novely, které vyplývají pro poskytování zdravotních služeb z nového občanského zákoníku. Ustanovení § 86 i § 89 zákona o zdravotních službách jsou tímto harmonizačním zákonem nedotčena. Z toho, podle našeho názoru, jasně vyplývá, že pro provádění pitev a rozhodování o tom, zda pitva bude, či nebude provedena, platí ustanovení zákona o zdravotních službách, která jsou nedotčena novým občanským zákoníkem.
Shodné stanovisko, jaké zastává právní kancelář České lékařské komory a jaké je prezentováno shora, zaujímá i právní kancelář Asociace českých a moravských nemocnic. K tomuto stanovisku, které bylo prezentováno na semináři České lékařské komory k novému občanskému zákoníku dne 3. 10. 2013, nevznesli připomínky ani ústavní soudce JUDr. Jiří Nykodým, ani předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Petr Vojtek, kteří spolu se mnou na tomto semináři přednášeli.
Zde jsem pouze prezentoval názor, že je určitý rozpor mezi novým občanským zákoníkem, pokud jde o anatomické pitvy k výukovým účelům, když nový občanský zákoník striktně stanoví, že k provedení takovéto pitvy musí být předchozí písemný souhlas zemřelého, který dal za svého života, zatímco zákon
o zdravotních službách umožňuje, aby po smrti člověka dal k tomuto použití jeho těla souhlas i ten, kdo byl zemřelému blízký. Zaujímáme stanovisko, že i v tomto případě platí rozšiřující ustanovení zákona o zdravotních službách oproti novému občanskému zákoníku jako lex specialis.
Závěr:
Ustanovení § 86 odst. 1 písm. b) a d) a ustanovení § 89 odst. 5 jsou novým občanským zákoníkem nedotčena a anatomicko-patologické i zdravotní pitvy lze po 1. lednu 2014 provádět stejně jako před tímto datem. Nabytí účinnosti nového občanského zákoníku na této skutečnosti nic nemění.
Zdroj: časopis ČLK - JUDr. Jan Mach, ředitel právní kanceláře ČLK