Pracovně právní předpisy zaručují zaměstnanci, který trpí chorobou z povolání nebo kterému se přihodil pracovní úraz, nárok na tzv. bolestné. Pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání je povinné ze zákona. Výše bolestného se odvíjí od lékařského posudku nemoci či úrazu. Lékař zhodnotí poškození daným počtem bodů, které se posléze přepočítávají na finance. Každý bod má cenu 120 Kč. Totéž se týká i při škodě na zdraví zaviněné druhou osobou.
Obsah stránky:
Škoda na zdraví
Bolestné
Ztráta na výdělku
Náklady na léčení
Nárok na náklady spojené s pohřbem poškozeného
Náklady na výživu pozůstalých
Ztížení společenského uplatnění
Úvod
U náhrady škody na zdraví lze z jedné škodné události uplatnit více dílčích nároků, které se následně posuzují samostatně (včetně splnění podmínek řízení), jde zejména o bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu i po skončení pracovní neschopnosti, věcnou škodu apod.; zároveň není vyloučeno další odškodnění následků v případě, že vzniknou nové náklady či dojde ke zhoršení již ustáleného zdravotního stavu nebo projeví-li se nové následky související s úrazem. Takové další nároky se pak opět posuzují samostatně (ohledně náhrady za ztížení společenského uplatnění srov. např. R 9/1986).
Samostatným a z hlediska předmětu řízení nikoliv totožným je pak i nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za jiné období, než které je předmětem již probíhajícího řízení, případně i další následně vzniklé nároky v souvislosti s uplatněním škody na zdraví.
Škoda na zdraví
Při škodě na zdraví se nahrazují jednak újmy majetkové povahy (ztráta na výdělku, ztráta na důchodu), náklady spojené s léčením (náklady na léčení), náklady spojené s pohřbem poškozeného a náklady na výživu pozůstalých, jednak je poskytována satisfakce za újmy nemajetkové povahy (vytrpěné bolestné a ztížení společenského uplatnění); od 1. 5. 2004 též jednorázové odškodnění pozůstalým (ve výši stanovené podle vztahu usmrceného a pozůstalého).
• § 444 až 449 obč. zák.
Bolestné
Bolestné představuje náhradu škody za imateriální újmu utrpěnou při škodě na zdraví. Náhrada zde nemá povahu naturální restituce (Způsob náhrady škody), ani reparace, tj. poskytnutí ekvivalentu uvedené újmy, ale má povahu satisfakční. Jejím cílem je poskytnutím peněžitých prostředků vyvážit, případně zmírnit bolesti vzniklé při samotném poškození zdraví, při léčení, resp. odstraňování následků poškození zdraví (např. rehabilitaci). Nárok na bolestné je nárokem osobní povahy, který zaniká smrtí poškozeného, a to bez zřetele k tomu, zda byl ještě za života poškozeného uplatněn, resp. dokonce soudem přiznán (avšak ke dni jeho smrti nebyl uspokojen). Náhrada bolestného se poskytuje jednorázově, nikoliv ve formě opakujícího se plnění. Výše bolestného a podmínky jeho poskytnutí jsou upraveny zvláštním předpisem (vyhláška č. 440/2001 Sb.).
• § 444 a § 579 odst. 2 obč. zák.
• Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění.
Ztráta na výdělku
Ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví se hradí peněžitým důchodem. Přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval. Průměrným výdělkem se rozumí průměrný výdělek zjištěný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely. Nelze-li takto průměrný výdělek určit, vychází se při jeho určení z okolností jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu. Pokud jde o limit této náhrady, odkazuje občanský zákoník na pracovněprávní předpisy pro náhradu škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Vzhledem k platnému znění příslušných předpisů (§ 195 zákoníku práce), není již celková výše náhrady za ztrátu na výdělku limitována jako dříve. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti však přísluší nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém poškozený dosáhne 65 let věku. Budoucí nárok na náhradu ztráty na výdělku lze odškodnit jednorázově na základě písemné dohody mezi oprávněným a povinným.
Vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, může vláda upravit (a také již několikráte upravila) nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě (tzv. valorizace).
• § 445 až 447 a § 448 odst. 2 obč. zák.
• § 195 zákoníku práce.
• § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů.
• Nařízení vlády č. 17/1983 Sb., č. 128/1992 Sb., č. 50/1994 Sb., č. 317/1995 Sb., č. 298/1996 Sb., č. 318/1997 Sb., č. 320/1998 Sb., č. 283/1999 Sb. a č. 464/2001 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě (úprava náhrady za ztrátu na výdělku) .
Náklady na léčení
Při škodě na zdraví vzniká též nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Uvedený nárok vzniká i tehdy, jestliže poškozený na následky utrpěné újmy na zdraví následně zemřel. Patří sem např. výdaje spojené s různými zdravotními a rehabilitačními pomůckami, náklady vynaložené na dietní stravu, na pomoc třetí osoby, kterou poškozený po dobu nemoci potřeboval apod. Nárok na náhradu těchto nákladů svědčí tomu, kdo je fakticky vynaložil, což může být osoba od poškozeného odlišná, např. rodiče nezletilého poškozeného. Přísluší oprávněné osobě za předpokladu, že náklady na léčení nebyly kryty z prostředků zdravotního pojištění.
• § 449 odst. 1 a 3 obč. zák.
Nárok na náklady spojené s pohřbem poškozeného
Při usmrcení poškozeného se hradí též přiměřené náklady spojené s jeho pohřbem, pokud nebyly uhrazeny pohřebným poskytnutým podle zákona o státní sociální podpoře. Náklady pohřbu je povinen odpovědný subjekt nahradit tomu, kdo je fakticky vynaložil. Pohřební náklady se určí podle pracovněprávních předpisů o odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání; to platí i o výši náhrady nákladů za zřízení pomníku nebo desky. Ve smyslu citovaných předpisů jsou náklady pohřbu zejména náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se hradí jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého. Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout částku 10 000 Kč.
Náklady na výživu pozůstalých
Při usmrcení poškozeného se hradí peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým. Osobami oprávněnými jsou jednak osoby, kterým
| 1. | zemřelý výživu fakticky poskytoval, aniž k tomu byl ze zákona povinen (např. družka), jednak osoby, kterým |
| 2. | byl povinen výživu poskytovat ze zákona, byť i tuto zákonnou vyživovací povinnost neplnil. |
Náhrada náleží oprávněným osobám za předpokladu, že náklady na výživu nejsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu. Východiskem pro určení náhrady nákladů na výživu pozůstalých je průměrný výdělek zemřelého zjištěný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely. Nelze-li takto výdělek určit, vychází se při jeho určení z okolností jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání. Při stanovení rozsahu náhrady vychází soudní praxe z hledisek rozhodných pro vyživovací povinnost podle zákona o rodině.
Budoucí nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalých lze odškodnit jednorázově na základě písemné dohody mezi oprávněným a povinným.
Pozůstalému manželovi a nezaopatřeným dětem, případně rodičům zemřelého zaměstnance, pokud se zaměstnancem žili v domácnosti, náleží jednorázová částka ve výši 240.000,- Kč, dosud to bylo 50.000,- Kč pro manžela a 80.000,- Kč pro dítě.
Ztížení společenského uplatnění
Náhrada za ztížení společenského uplatnění patří k obsahu náhrady škody (Obsah a rozsah náhrady škody) způsobené na zdraví (Škoda na zdraví). Představuje náhradu za prokazatelně nepříznivé následky, jež trvale a výrazným způsobem ztěžují poškozenému možnost uplatnění v osobním životě či jiných sférách jeho života, popř. při výkonu povolání. Náhrada zde má obdobně jako při bolestném povahu satisfakční, tj. jejím cílem je poskytnutím peněžních prostředků vyvážit, příp. zmírnit uvedené nepříznivé následky. Nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění je nárokem osobní povahy, který zaniká smrtí poškozeného. Náhrada se poskytuje jednorázově, v penězích. Hradí se ve výši stanovené zvláštním předpisem (vyhláška č. 440/2001 Sb.).
• § 444 a § 579 odst. 2 obč. zák.
• Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.
Zdroj:
sagit.cz