Narcismus nebo také narcisismus je stav charakterizovaný nadměrným zájmem o vlastní osobu, popřípadě zamilovaností do vlastní osoby. V dnešní společnosti, která zdůrazňuje image a moc, se takoví lidé cítí velmi spokojeně. Je jich čím dál více.Vznik pojmu v řecké mytologii, definice
Slovo se pojí k řecké mytologii. Krásný nesmělý jinoch Narkissos (Narcis) se vždy stranil ostatních a byl proto považován za domýšlivého. Pohrdl láskou nymfy Echo. Bohyně Afrodita ho za to potrestala tím, že se zamiloval do vlastní podoby, kterou uzřel na vodní hladině. Marnou láskou se utrápil a byl proměněn v květinu nazvanou po něm narcis. Také zoufalá Echo odešla do lesů a umořila se žalem. Nic po ní nezůstalo, jen slabý hlas, jenž bloudí po horách jako ozvěna.
Současnost
Dnes za narcisistu označujeme člověka, který si nadměrně považuje sám sebe a ve vlastní osobě nachází nejvíce zalíbení. Je fascinován vlastním zjevem a očekává, že i druzí jej budou považovat za mimořádně okouzlujícího jedince. Narcisistu nezajímají problémy lidí, které má kolem sebe. Soustřeďuje se na sebe a na své zájmy a to mu otevírá dveře k úspěchu profesnímu i společenskému. Jeho egocentrismus funguje jako motor, který jej vede k vytčenému cíli. Narcisisté bývají obvykle tvrdí a jistí si sami sebou. Jsou však také zranitelní, protože jsou velmi citliví na dojem, který vyvolávají u ostatních. Odborníci tvrdí, že současná společnost povzbuzuje ke kultu těla a zdůrazňuje image jednotlivce. Napomáhá tomu i všeobecný kult pracovního úspěchu a bohatství. Narcisisté mají přehnaný pocit vlastní důležitosti, neukojitelnou potřebu být středem pozornosti a trpí bezuzdnou touhou po uznání a vážnosti. Jsou maximalisté. Snaží se naplnit všechny tyto touhy. Pokud se jim to nedaří, cítí se zbyteční a nejistí.
Kult těla
Člověk je jediným živočišným druhem, který zbožňuje vlastní tělo. Ne v obecném slova smyslu, ale v jednotlivostech. Moje svaly, moje prsa, moje pohlaví, moje mužnost, mé oblé boky, má hedvábná pleť. Náboženství a politika ztrácejí celosvětově na přitažlivosti, a tak lidé hledají útočiště v uctívání vlastní krásy a schopností. Odborníci se shodují, že nejčastější příčinou narcismu je dnes profesní úspěch a také vliv výchovy v dětství. Hýčkání, kterého se dětem běžně dostává, v nich utužuje pocit, že jsou středem světa, že je všichni obdivují, že jsou nejdůležitější a mohou prakticky cokoli.
Pocity méněcennosti
Zcela odlišnou příčinou může být naopak i nízké sebevědomí a pocity méněcennosti. V takovém případě uvádí člověk do pohybu celou sérii mechanismů, aby vynikl v jiné oblasti než v té, v níž mu to moc nejde. Jiní se snaží přesvědčit sami sebe, že méněcenností netrpí, ale že jde naopak o jistý druh nadřazenosti vůči ostatním. Takoví narcisisté mají tendenci přehánět vlastní nadání a úspěchy a nikdy nepřiznávají prohry. V soukromí často tráví většinu času o samotě. Unikají ze skutečného světa a uzavírají se do světa fantazie, v němž dosahují úspěchu i slávy. Všeobecně lze konstatovat, že narcisisté jsou tak zaměstnaní vlastní osobou, že zájmy a potřeby ostatních, včetně těch, o nichž tvrdí, že je milují, je nezajímají.
Sex
Také v sexuální oblasti žijí narcisisté v neskutečném světě. Často se vtělují do donchuánské role a cítí bezuzdnou touhu po nevěře. Někoho svést pro ně znamená potvrdit si vysoké mínění o své osobě, přitažlivosti a inteligenci. Pokud někoho svedou, bývá to jen povrchní záležitost. Je pro ně obtížné, ne-li přímo nemožné, navázat dlouhodobý a stabilní milostný vztah.
Narcisové v dějinách a v současnosti
Narcisisty žene k úspěchu v práci nebo ve společenských vztazích především obdiv ostatních. Potřebují aplaus, lichotky a zbožnění. Řada z nich svůj exhibicionismus ukájí v pracovní činnosti. Tak je tomu například u herců, modelek, vrcholových sportovců nebo politiků. Nadměrný egocentrismus a narcismus se v dějinách často pojily s výraznými osobnostmi nebo přímo tyrany. Jmenujme namátkou římského císaře Caligulu, který byl přesvědčen, že je bohem, egyptskou královnu Kleopatru či Napoleona Bonaparte. K narcisistům zcela určitě patří i zakladatel a vůdce německého nacismu Adolf Hitler. Komplex méněcennosti způsobil, že se bránil úzkosti způsobené malým sebevědomím. Přesvědčil sám sebe, že jeho průměrnost je vlastně nadřazeností. Řečnické umění a teatrálnost jej dovedly až do čela mas, s kterými léta manipuloval. Konečný neúspěch neunesl a vyřešil jej sebevraždou. Do kategorie narcisistů lze zařadit i Stalina či čínského Mao Ce-tunga. Jejich snaha dokázat světu vlastní moc stála životy statisíců lidí. Do jiného rejstříku patří anglický básník a spisovatel lord Byron. Jako velmi mladý se zamiloval a musel vyslechnout z úst své vyvolené, že by nikdy nemohla mít ráda kulhajícího člověka. To v něm posílilo patologické narcistické sklony, kterým kompenzoval svou méněcennost způsobenou kulháním. Stejnou fyzickou vadou trpěl i nacistický ministr propagandy Goebbels, který ji překonal závratně rychlou politickou kariérou. Do psychologického profilu narcisisty dokonale zapadají některé další význačné kulturní a sportovní osobnosti jako například americká tanečnice irského původu Isadora Duncanová nebo zpěváci Fredie Mercury či Elton John. Patří k nim i americký herec Warren Beatty všemožně podporující svou pověst svůdce nebo americká běžkyně Florence Griffithová, která podle vlastního prohlášení je spokojena jen tehdy, když lidé obdivují její svalnaté tělo a rychlý sportovní vzestup.