Příznky chronické otravy oxidem uhelnatým CO (chronic poison carbon monoxide) jsou: bolesti hlavy, hučení v uších, pocit tíhy na prsou, závratě, únavnost, zapomnětlivost, někdy i zažívací obtíže a vyrážky. Stesky jsou zprvu jen přechodné, později se stávají trvalými, na druhé straně dochází pravděpodobně k určitému návyku. Po přerušení exposice dochází k úplné úpravě, někdy až po delší době.
___
___
Akutní otrava oxidem uhelnatým: bledost, bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, mrákoty, dušnost, kolap, porucha vědomí, smrt.
Chronická otrava oxidem uhelnatým: bledost, bolesti halvy, nevolnost, mentální i fyzická nevykonnost, srdeční a dýchací potíže.
Objektivně byla zjištěna řada změn vyšší nervové činnosti, četné jsou však i práce, které tyto změny popírají. Zvýšená hladina karboxyhemoglobinu v krvi je známkou jistější. Zvýšení přetrvává dlouho i po přerušení exposice; oxid uhelnatý je tedy v těle fixován. Není dosud bezpečně známo, proč se ho organismus nedovede tak rychle zbavit, jako po akutní otravě. Popisuje se i nápadná bledost; podle některých údajů je asi ve třetině případů zvýšen počet červených krvinek.
Jedním z hlavních důvodů odpůrců uznání chronické otravy oxidem uhelnatým bývalo, že by takovou otravou museli trpět v prvé řadě kuřáci, kteří kouř vdechují, neboť z jedné cigarety vzniká 50 až 100 ml oxidu uhelnatého. Skutečně lze však každého kuřáka považovat za trpícího chronickou otravou oxidem uhelnatým. Část obtíží a velmi pravděpodobně i chorob (ischemická srdeční choroba), které kouření přináší, lze na vrub oxidu uhelnatému přičíst.
Většinou je chronická otrava oxidem uhelnatým dnes uznávána. Velmi důkladně a opakovaně byl studován vztah mezi koncentrací oxidu uhelnatého v ovzduší, délkou exposice a koncentrací karboxyhemoglobinu v krvi a mezi touto koncentrací a příznaky otravy. Pravidlo, že hladina karboxyhemoglobinu závisí na součinu koncentrace a délky exposice, neplatí totiž přesně. Velmi záleží na tělesné námaze během exposice (při větší námaze je nebezpečí větší), na teplotě (při vyšší teplotě horší), i na vlhkosti vzduchu (při vyšší vlhkosti je větší nebezpečí). Dále nevyvolá stejná koncentrace karboxyhemoglobinu u každého jednotlivce zdaleka stejný obraz otravy. Jsou známy případy, při nichž byla bezpečně zjištěna velmi vysoká koncentrace, aniž by došlo ke ztrátě vědomí, nebo dokonce k větším obtížím. Zdá se, že závažnější je delší exposice nižším koncentracím oxidu uhelnatého než kratší exposice vyšším koncentracím, i když obě vedou ke stejné hladině karboxyhemoglobinu. Udává se, že mladší lidé jsou na oxid uhelnatý citlivější a snad jsou muži citlivější než ženy, těhotné ženy jsou však na oxid uhelnatý velmi citlivé. Současná exposice amoniaku jedovatost oxidu uhelnatého zvyšuje.