No jo, je to tak. Já vím, krást se nemá, ale tentokrát jsem opravdu neodolal. Včera jsem byl v obchodě Billa v Prostějově a způsobil jsem prodejně nemalou škodu. Tak nevím, snad se s tím srovnám že jsem zloděj, ale asi jooo.
___
___
Tak co, taky patříte k lidem, kteří když byli malí měli málo adrenalinu a kradli třeba žvýkačky nebo bonbony? No vidíte. A já jsem už velký a touha po adrenalinu mě popadla právě včera.
Tak jsem hezky příběh začal a horní tučný text napovídá, že půjde o nějakou vážnou krádež ... třeba hifi věž (i když je pravda, že ta se blbě strká do kapsy). Ale ono to tak zlé nebude. Pravda je taková, že jsem bylnachlazený. Když jsem šel pro konkrétní zboží do Billy, tak jsem si říkal, že to chvilku vydržím a že kapesník, který jsem neprozřetelně v autě zapomněl tu chvilku nebudu potřebovat. Jenže to znáte - přechody z chladu do tepla obchodu dělají své. Suma sumárum jsem se samozřejmě potřeboval v obchodě vysmrkat :-) Prekérní situace. Proč? Protože se papírové kapesníky prodávaly jen v balících po 10 kusech. Jenže já potřebuju jen jeden balíček a zbytek na mě čeká v autě! Navíc ochranka obchodu nevím proč, šla právě po mě. Přitom jsem byl čistě upravený, neměl jsem zavazadla. Sotva jsem sáhl do kapsy pro papírek s nákupem, hned jsem byl těm dvěma očím osoby v civilním obleku, ale bez košíku, podezřelý. Rozpárání balíku s kapesníky asi ostraha nezaznamenala (a jako pravý lupič jsem se i podíval ke stropu, zda jsou přítomny kamery - nebyly). Z balíčku jsem si vytáhl 1 kapesník, zbytek jsem dal zpět do košíku. U kasy jsem si vzal kapesníky do ruky a držel je spolu s peněženkou. Když jsem zboží vykládal a vracel do vozíku, kapesníky jsem měl položené na pásu s peněženkou a když jsem šel k pokladní, dokonce byly znovu na pultu položené. Pokud by se tedy zeptala, zda jsou ty kapesníky mé nebo zda jsem je chtěl prachsprostě odcizit, asi bych se doznal. Nicméně zboží jsem si vzal zpět z pásu do vozíku, vzal peněženku i s kapesníky a odkráčel klidným krokem zlodějského bosse. Pro tentokrát mi to vyšlo. Ale svědomí mě tak moc hryže, že rozhodně musím napsat následující odstavec:
Přiznávám se tedy, že jsem odcizil balíček kapesníků v hodnotě cca. závratných 2Kč. Navrhuji aby proti mě bylo zahájeno přestupkové řízení a aby mě stihl krutý trest. Např. 100 hodin veřejně prospěšných prací v lednu, kdy bude krutá zima. Nezaručuju však, že pokud budu pracovat v okolí Billy (třeba zametat chodníky od sněhu), že neudělám totéž. Znáte to - když musíš, tak musíš ;-)
Tak doufám, že když jsem se takhle veřejně doznal, že aspoň nepřijdu o práci a nepůjdu sedět do žaláře. Vždyť přiznání je polehčující okolnost - nebo ne?