Sedím v malé místnosti, všechny technické letáčky už mám prostudované, takže přecházím očima na další tiskoviny. Připadá mi trošku potupné v čekárně u automechaniků číst ženské časopisy, kterých je na stolku skutečná přehršel. Ale než koukat do bílé zdi, raději se zakusuji do článků. Článek o česneku – no klasika, nic nového, snižuje cholesterol, likviduje parazity bla bla bla - to jsem četl už mockrát. A je tu další článek. O osudu jednoho mladého lékaře hledajícího štěstí v zahraničí.
Zpočátku povrchně čtu článek, poklepávám nohou. Za sklem v autodílně zrovna cosi vrtají a tak mě to nechává klidným – můžu číst pokojně dál. Další a další zákazníci se kolem mě míhají a mě už snad ani nevadí, že čtu „babský“ časopis.
Ten článek mě opravdu zaujal. Píše se tam o jednom bývalém medikovi, který si kdysi vyřizoval nějaké věci na úřadě, poznal tam velmi sympatickou mladou ženu. „Drze“ ji pozval na rande. Jeho odvaha se jí líbila. Ještě téhož večera skončili spolu v posteli. Potud mi článek nepřipadal až tak zajímavý – říkám si, že se to nemusí stát jen medikovi, ale naprosto komukoliv, třeba i automechanikovi :) (tomu snad ještě pravděpodobněji, protože ho ženy potřebují).
Jenže ti dva ve článku pomalinku zjišťují, že je jim dobře nejen v posteli, ale podnikají spolu stále více a více různých aktivit, chodí na různá místa, za zábavou. Netrvá to dlouho a z medika Patrika se stává lékař. V této době se rodí první potomek dvojice, je svatba. Patrik zjišťuje, že ho práce sice baví, ale necítí se být po šesti letech náročného studia a za okolností, kdy má obrovskou odpovědnost za pacienty dobře ohodnocen. Nicméně pracuje dále a ubíhá rok a několik měsíců.
Po prvním děťátku se rodí druhé. Náš ambiciozní doktor se setkává s kolegy spolužáky ze školy na setkání po letech. Zjišťuje, že kolegové zaujali různé profese, ale mezi jinými i také s jedním zedníkem, který mu do značné míry nechtíc ovlivní život tím, co řekne. Baví se o tom kdo kolik vydělává. Zedník klidným hlasem říká, že když je Patrik lékařem, má se jistě dobře a že „jsou přeci lékaři za vodou.“ Porovnávají své platy a při informaci že náš mladý lékař absolvent má asi 100 Kč za hodinu je zedník krapet v šoku. Říká, že pokud by měl za svou zednickou práci dostat 800 Kč za šichtu, nevstával by ani do práce! Paktrik se cítí být neskutečně zahanben, sice se na setkání usmívá, povídá, ale když odchází lehce v alkoholovém opojení ze setkání, už v něm něco hlodá. Utrpěla jeho důstojnost, to by bylo, aby se mu nějaký zedník za jeho plat smál!
Netrvá to dlouho a nachází místo v Americe. Debatují o tom jak se rozhodl se svou ženou. Říká, že pojede do zahraničí zatím sám a po několika měsících je přizve za sebou. V té době bylo září. Přijíždí do Spojených států, piluje svou angličtinu, práce je náročná a jazyková bariéra jej také vyčerpává. V telefonátech se svou ženou zní často vyčerpaně a zmoženě. Markéta, protože má dvě děti doma a je na všechno doma sama, je smutná a když pokládá telefon, často pláče. Patrik to tuší.
Je tu prosinec a průkopník dostává rozpis služeb na prosinec. Zůstává trošku v šoku, když zjišťuje, že má pracovat na Vánoce a dokonce i na Silvestra. Telefonuje své ženě a zatrpkle jí to sděluje. Neviděli se již několik měsíců a Markéta, která je zvyklá každé Vánoce se svým drahým trávit to nevydrží a usedavě propadá pláči – tentokrát do telefonu. Ubíhá několik desítek minut telefonátu ukončených smutkem obou. Patrik je zdrcen a přemýšlí nad tím, zda to co udělal stojí opravdu za to. Hodina se míjí s hodinou, den se dnem. Několik telefonátů dvou rezignovaných lidí. Markéta se již s tím že budou tentokrát poprvé od sebe smiřuje. Chystá sama dárky, sama kupuje se svým otcem stromeček, sama předchystá jídlo na štědrovečerní tabuli. Veselo jí však není a vlastně kudy chodí, tu zjišťuje, že se její ústní koutky zvyklé dříve být stále ve výšinách, jsou teď pokleslé. Již to není ta šťastná žena. Pobledlá, nevrlejší, zatrpklá – to je nová Markéta.
Přichází Vánoce. Přípravy, děti chvilku zlobí, chvilku pomáhají zdobit stromeček. Co to?! V zámku zarachotil klíč. Žena ztuhla, otočila hlavu ve směru dveří, které ale byly za rohem, takže tam neviděla. Zato dítě zvědavě vykouklo a zavolalo: „Tatíííí!.“ Markétě vypadl z ruky nůž, kterým krájela papriku na chlebíčky. Pošla pár kroků a v tu chvilku si připadala jako ve snu – v tom nejkrásnějším snu, který ji mohl v tento den potkat.
„Kde se tu bereš, miláčku?“ zní z jejích rtů nadšeným hlasem.
„Pochopil jsem, že to co jsem dělal za to nestálo. Peníze jsem měl, ale ztrácel jsem to, co mi bylo nejcennější – svou rodinu.“
Patrik se vrátil do naší republiky a občas, když se podíval na svou výplatní pásku se zamračil. To zamračení ale netrvalo dlouho, když si vzpomněl na rozzářené oči plné lásky svého dítěte a ženy.
Hlavou se mi mihne myšlenka, když jsem debatoval se svým kamarádem, který dělá střechy o jeho platu – hm, 50-80 tisíc korun za měsíc čistého. Poslední věc která mě napadá je, kolikrát jsem asi už slyšel, že povolání lékaře je hlavně posláním.
Přichází servisman s klíčemi od auta a sděluje mi, kolik budu platit. Chvilku jsem trošku zaražený a pak si říkám, ať. Autem jezdit musím a peníze ... přece nejsou všechno.