Různé, osobní rozvoj

CELKOVÝ průměrný plat lékaře se skutečně pohybuje v poměrně vysokých relacích, vzhledem k vnímání "obyčejného českého člověka". ALE - jedná se o příjem počítaný se všemi přesčasy, tzn. službami a dalšími příplatky. Tabulkový plat je natolik tragický, že se průměřné hodinové ohodnocení lékaře absolventa pohybuje kolem 100 Kč, s přibývajícími léty a atestacemi se zvedne někam ke 200,- Kč za hodinu.

___
___

NEŽ ZAČNETE ČÍST TENTO TEXT, PODÍVEJTE SE, PROSÍM, NA VIDEO, KDE JE VYSVĚTLENO, JAK VZNIKAJÍ PONĚKUD NADHODNOCENÁ ČÍSLA TÝKAJÍCÍ SE PLATŮ LÉKAŘŮ V ČR (STATISTICKY ÚDAJNĚ MAJÍ LÉKAŘI KOLEM 50.000KČ)

---

Mýtus 1.
Průměrný plat lékaře se pohybuje kolem 50 tisíc Kč. "Před špitálem parkují samé Mercedesy." "Ještě jsem nepotkal chudého lékaře."
Je potřeba si uvědomit, že těch 30, 40, ba i 50 tisíc, kterými se ráda ohánějí česká média, lékař dostane vlastně za téměř 2 úvazky!
Najít doktora sloužícího přes 100 hodin měsíčně (= přes 100 hodin přesčasů měsíčně) v českých podmínkách není žádný problém - to je v rozporu se zákoníkem práce, nemluvě o chybovosti práce nevyspalého, neodpočatého a napruzeného lékaře.

Mimochodem, zkuste dnes najít řemeslníka, který vám vymaluje byt za stovku na hodinu; najděte automechanika, který vám za to opraví auto...

Mercedesy přes špitálem? Možná primáři, přednostové či starší lékaři, kteří si své nablýskané fáro koupili koupili na úvěr nebo ho vykoupili nekonečnými hodinami strávenými v práci, zanedbáváním své rodiny a často i svého zdraví. Většina doktorů, které znám osobně, jezdí ojetými automobily nebo MHD. Mnohým koupili auto rodiče.

Bohužel si také lidé často pletou lékaře nemocniční a lékaře - ambulantní specialisty. Lékař, který má svou soukromou praxi, jistě může vydělávat poměrně slušné částky (a to i přesto, že jim ministerstvo a pojišťovny ruku v ruce házejí stále další a další klacky a menší či větší klády pod nohy) - ale ne všichni lékaři mají svou ordinaci! Ne všichni lékaři mohou mít svou ordinaci - některé obory prostě ambulantně nefungují - kardiochirurg nenašije trojnásobný bypass na koleně, radiolog si pravděpodobně nepořídí vlastní CTčko, ani anesteziolog nebude přidušovat pacienty podle ordinačních hodin jen tak pro radost. A vůbec, mnozí nemocniční lékaři mají svou práci rádi a do soukroma prostě odcházet nechtějí.

Lékař absolvent (tzn. ten kdo vyjde právě z vysoké školy) toho jistě mnoho praktického neumí. Nicméně má za sebou 6letý dril na lékařské fakultě, jaký si málokdo z hnidopichů z řad ekonomů, politologů a jinak nazvaných filozofů dokáže představit, a před sebou bohužel neslavné vyhlídky.
Již brzy po nástupu do práce jsou v mnoha případech na jeho ctěná bedra naloženy povinnosti zcela neodpovídající jeho kompetenci. Protože není, kdo by s ním sloužil; často není ani nikdo, kdo by ho učil... Mladý lékař je ztrhaný, vystresovaný a přepracovaný; navíc po středoškolských srazech zdeptaný tím, jak jeho spolužáci, vybravší si po maturitě jiný obor, rozkvétají, vydělávají a zakládají rodiny. Mladý lékař si totiž tak tak vydělá na nájem a jídlo, často musí platit poměrně vysoké sumy za různé kurzy nutné k jeho dalšímu vzdělávání, na dělání dětí kromě peněz není ani čas, s žádostí o hypotéku vzbudí leda tak hysterický smích bankovního úředníka; nezřídka se potupně plazí zpět ke svým rodičům s prosbou o příspěvek na chudé.

Stejně tak jako pacienti nejsou housky na krámě, lékaři nejsou dělníci u pásu utahující šroubky. Práce lékaře se totiž nedá kvantifikovat ani nijak objektivně posoudit; rozhodnout, zda jeden lékař dělá svou práci lépe než druhý. Jistě existují lékaři podprůměrní až vyloženě špatní a lékaři výjimeční a skvělí, ale kdo to rozsoudí? Je lepším lékařem ten, který denně odoperuje tři jednoduché, nekomplikované výkony, nebo ten, který se na sále hodiny trápí s těžkým pacientem a ten poté přes veškeré jeho úsilí zemře? Je lepším lékařem ten, který je "výhodnější" pro nemocnici? Ten, který za den "udělá" více pacientů? Ten, co předepíše méně/více léků od té či oné farmaceutické firmy? Ňouma, který se více usmívá na pacienty, nebo mírně zpruzený, neculící se odborník?

Tak zaprvé. Lékaři, kteří podporují letošní (2010) výzvu Děkujeme - odcházíme, nechtějí primárně odejít do ciziny. Valná většina z nich si přeje na svém pracovišti setrvat, ale za důstojnějších podmínek. Tohoto ale bohužel nebude docíleno jinak než radikální protestní akcí.
Lékaři proto odcházejí - převážně ale na úřady práce, ne do ciziny, ne do soukromé sféry. Všichni totiž doufají, že k tomu buď nebude muset dojít vůbec (tedy pokud ministr Heger přestane sám sebe chlácholit demagogickými tezemi a napůl lživými argumenty a konečně se za lékaře postaví) nebo že se budou moci na svá místa zase vrátit.

Na druhou stranu, v zahraničí je o české lékaře velký zájem. Pamatujete na nedávný Job veletrh, kdy německé a rakouské kliniky pořádaly nábor do svých řad? Čeští lékaři jsou totiž v cizině ceněni jako vysoce kvalifikovaní odborníci a není pravda, že nejsou jazykově vybavení. Všichni lékaři i medici, které znám, vládnou alespoň slušně minimálně jedním světovým jazykem. Mnozí mí spolužáci plánují odchod do zahraničí velmi svědomitě a dávno navštěvují různé jazykové školy.

Jednou jsme v Evropské unii, kde platí volný pohyb pracovní síly. A jak říká MUDr. Kubek, to už bychom rovnou mohli znovu zavést umístěnky, devizové přísliby a natáhnout kolem republiky ostnatý drát. Ekonomové, počítačoví odborníci, inženýři aj. také za svá vysokoškolská studia nezaplatili a pochybuju, že by to po nich někdo chtěl v případě jejich odchodu, nedejbože trvalého zapuštění kořenů v cizině. Dělají přece dobrou vizitku našemu státu, ne...?

České lékaře cizinci nenahradí. Nepočítám-li Slováky, kteří tvoří významné procento lékařského stavu v českých nemocnicích, pracuje u nás jen mizivý počet cizinců - pár Arabů, kteří zde vystudovali v češtině a zapustili zde kořeny, sem tam zbloudilý Ukrajinec, žvatlající poločesky-polorusky.

Mimochodem, víte, jak se Ministerstvo zdravostnictví rozhodlo řešit nedostatek zubařů? Zde příspěvek od kolegy stomatologa z facebookové stránky D-O:

"K těm lékařům z východu mám jednu perličku, kterou jsem se dozvěděl včera na sněmu OSK - ministerstvo loví zubaře v zemích bývalého SSSR. K tomu, aby tady mohli pracovat, musí MZd nostrifikovat jejich vzdělání. A teď ty vtipné věci:
1) Nemusí prokazovat znalost češtiny. Zkoušky odborné úrovně mohou dělat v jednom z pěti jazyků, včetně ruštiny. (To jsme asi jediný stát na světě, který nepožaduje, aby se lékař s pacientem dokázal domluvit.)
2) Odborní zástupci z řad ČSK mají jen poradní hlas, o nostrifikaci rozhoduje ministerstvo.
3) Nařízením "shora" je nakázáno, aby všichni prošli.
4) Dle slov přítomných "zkoušejících" je odborná úroveň Kazachů, Ukrajinců, Bělorusů atp. taková, že by se ani nedalo mluvit o tom, že by u nás byli připuštěni ke státnicím, natož aby je udělali.

‎5) Na nostrifikačním papíře dostanou razítko Univerzity Karlovy
6) MZd předpokládá, že se s nimi zaplácnou místa v regionech, kde je kritický nedostatek zubařů, zároveň jim to však nemá jak nakázat, takže všichni končí v Praze :)
7) Po roce-dvou se vydají dále na západ, protože vzdělání uznané v jednom státě EU platí ve všech státech EU (a navíc mají štempl UK:)

Takže tohle je ministerské řešení nedostatku zubních lékařů u nás. Možná, že podobným způsobem zkusí sehnat i ty 4 tisícovky všeobecných lékařů :-)

Přenemocnicováno? Příliš mnoho lékařů? Vážně?
Proč si potom pacienti tolik stěžují na dlouhé čekací doby...? Prof. MUDr. Pirk DrSc. se v každém rozhovoru ohání slovy, že u nás je dojezdová vzdálenost do nemocnice 18 km (což je podle jeho slov špatně) a ve Švédsku 90 km (to je správně). Tato jeho oblíbená poznámka mi ale připadá více než směšná - asi trochu zapomíná na to, že ve Švédsku je denzita obyvatel cca 20 na km čtvereční, kdežto v ČR 133. Přímou úměrou je tedy přenemocnicováno ve Švédsku ;-)

Důležité ale je, že lékařský slib není slib chudoby. Lékaři se nesnaží svým protestem a iniciativou Děkujeme - odcházíme zdraví pacientů ohrozit; ti z toho naopak, pokud zahřmí a přání lékařů budou vládou vyslyšena, mohou velmi profitovat! Nikdo si přece nepřeje být ošetřován nespokojeným, nervózním a nevyspalým lékařem.
Je to naopak vláda, která může pacienty velmi poškodit, pokud ochod lékařů opravdu dopustí a bude se snažit tu obrovskou díru po nich vzniklou zaplátovat svými utopickými plány o centralizaci lékařské péče do krajských a fakultních nemocnic, případně náborem česky nemluvících Rumunů, Ukrajinců a Rusů.

Lékaři chtějí přidat již zhruba 20 let - stejně jako mnoho dalších profesí, o kterých se ale mnohem méně mluví. Zdraví se totiž velmi osobně dotýká úplně každého a proto se jistě více lidí cítí osobně dotčeno a rozhořčeno, než kdyby se k podobné akci chystali například úředníci.